Článek
Na komedii s Janem Hrušínským v roli staršího bráchy a méně známého Romana Čady, jakožto mladšího, který zachraňuje životní štěstí svého sourozence. O žádnou, za břicho popadající záležitost se nejedná, ale na zpříjemnění večera něčím nepříliš komplikovaným můžu jen doporučit.
Ale toto není o filmové kritice, ale o chvále sourozenectví. Já sama mám obrovské štěstí, že můžu říct: má ségra má prima ségru a platí to i obráceně, tedy ať to řekne, kterákoli z nás, vždy to bude platné. Vždy!!! Jedna pro druhou bychom dýchaly, dávaly ruce do ohně, bojovaly až do roztrhání těla. Jsme jedna krev a ač nás dělí pro někoho dlouhých deset let, nic to nemění na tom, jak moc jsme si blízké. Ona je pro mě výhra v loterii. Však jsem se o ni své rodiče naprosila! No, jak už jsem zmínila, musela jsem za nimi chodit opravdu léta, ale nakonec si dali říct.
Máte to taky tak? Vztah s bráchou nebo ségrou, který nic a nikdo nezlomí? Že ne? Pohádali jste se? Nebo snad spolu už třeba léta nemluvíte? Tak tohle ne, to musíte napravit. Takový člověk ve vašem životě je totiž dar. Je tady s vámi v dobrém, i ve zlém. Je tady, když už vaši nejdražší rodiče nebudou. Je spojkou. Je mostem. Je ramenem, na kterém se můžete vyplakat. Je pomocnou rukou, která vás vždycky zvedne ze země. Jste tady na světě právě pro to. Spojenectví je ta úloha, kterou ve svých životech plníte.
Samozřejmě si nebudeme malovat vzdušné zámky a vše narůžovo. Jistěže se za svůj život pohádáte, nemůžete přece souhlasit se vším. Jste jedna krev, ne stejná hlava. Stejnou věc vidíte jinak, to je v pořádku. Ale vždy myslete na to, že ségra nebo brácha je rodina a tak, jak kamarádi do vašeho života přicházejí a zase odcházejí, tak jiného rodinného příslušníka už mít nebudete. Je jedinečný. Sourozenci jste náhodou, ale kamarádi jste z vlastního rozhodnutí.
A ke stejnému pohledu vedu i své dvě děti. Dlouho nechápaly. Starší kluk si svou mladší ségru podával při každé příležitosti, byl nemilosrdný. Až do loňského roku, kdy dospěl. Věkově i rozumově. Najednou se z nich stali partneři, jsou tým. Je radostí vidět je smát se stejným věcem, vzájemně si pomáhat jak s úkoly do školy, tak při vzájemné péči po námaze na tréninku. Když vidím dceru, jak s láskou tejpuje syna poté, co si namohl rameno, vím, že ve svém celoživotním spojenectví jsou na dobré cestě.
