Článek
A já, ačkoli jsem v životě NIKDY! nebourala, jezdím bezpečně, přesto jsem pár těch pokut už zaplatila. A vždy mi v hlavě zněla ta tátova věta.
Že jsou někdy pokuty neoprávněné, založené na buzeraci nebo na podnět velmi aktivního občana, co neváhá ani vteřinu, aby vás napráskal, že část vašeho vozidla při parkování čouhá do křižovatky, to je zkrátka fakt. Můžete se v takovém případě vztekat, dupat, skřípat zuby, ale solit musíte.
Mně se poté v hlavě spouští kalkulačka a počítám, kolik hodin bych musela pracovat navíc, abych si ty vyhozené peníze vydělala.
Dnes se mi po dlouhé době spustil kalkulátor, a to po otevření dvou dopisů z italského Bergama, kde jsem před rokem trávila se svými dětmi dovolenou a brázdila cesty a dálnice v zapůjčeném vozidle.
Po přečtení prvního se mi zatmělo před očima, ztěžka jsem usedla na židli a zírala na tu sumu, kterou po mě italská policie vyžaduje za překročení rychlosti. Věděla jsem, že druhý dopis bude obsahovat stejnou informaci, jen s jinou cifrou.
S termínem dodání dopisu se nemohli trefit lépe. Je před dovolenými, tedy rodinný rozpočet napnutý k prasknutí, každá koruna, natož euro vydané navíc, je špatnou zprávou.
V tuto chvíli se mi odvíjí v hlavě film, který nemá daleko k thrilleru. Jednak mne napadá, zda nejsou na cestě další podobné dopisy i z jiných částí Itálie. Já totiž cestovala i do Milána například. No a teď ta zásadní věc, jak si ty peníze vydělat zpátky. Asi se poohlídnu po druhé práci, ideálně, vzhledem k příplatkům, kdyby probíhala v noci. No a pak popřemýšlím, který svůj orgán nabídnu k prodeji.
No, to mi to léto pěkně začíná.
Vám všem, co čtete tento článek, přeji především pevné nervy za volantem, ať už vyrážíte kamkoli, šťastné návraty a nohu z plynu!
