Článek
Jsem husákovo dítě, vzpomínám si, že možnost, jak si přijít k nějakým korunám, bylo vystát si frontu v agentuře, kde na nástěnce visela nabídka takových činností jako noční v pekárně, úklid budov, pomoc na stavbách a jiné pomocné, a ne příliš komfortní aktivity, navíc oceněné velmi podprůměrně.Vyzkoušela jsem si několik takových prací a musím přiznat, že než výše výdělku, to ve mně zanechalo pocit obdivu k těm, co se této práci věnují po celý život. A že si od té doby vážím každé práce, protože každé je ve společnosti třeba. I po těch mnoha a mnoha letech si při koupi pečiva vzpomenu na ty, co místo spánku tvoří něco, co nám ráno přistane na talíři k snídani. A my k tomu přistupujeme zcela automaticky.
Náhoda tomu chtěla, že jsem narazila na marketingovou agenturu, provádějící průzkumy trhu v terénu, která hledala respondenty, ochotné cestovat po celém Česku. Při podpisu smlouvy se tímto změnil můj dosavadní studentský život, protože jsem si za dost slušné peníze na tehdejší dobu procestovala celou naši zemi, seznámila se s mnoha zajímavými lidmi, práce mne zavedla i do mnoha restauračních zařízení všech možných typů, když se prováděl průzkum v nabídce lihovin. Od té doby jsem skutečným odborníkem na alkohol.
Dnes mám již děti, které se stejně jako já tehdy, poohlížejí po brigádách. Nedají se absolutně srovnat možnosti tehdy a teď. Především postačí, když usednete k počítači a paleta činností se vám po jednom kliknutí naservíruje jak na stříbrném podnose. Stačí si vybrat dle svých preferencí.
Chceš práci v suchu a teple? Nebo ti nevadí rozmary počasí, větřík nebo deštík?
Můj 19letý syn takto kývl na nabídku distribuce reklamních letáků. Jeho nadšení, že se konečně budou kumulovat jeho výdělky se na moment přenesly i na mne. Tedy do té doby, než mne seznámil s přidělenou oblastí, která čítala rozlohu 4,84 kilometry čtverečními, s 20 různě dlouhými ulicemi.
S naivitou doposud tohoto druhu brigádou nepolíbeného mne jal ubezpečovat, že oblast zvládne obejít během maximálně dvou hodin, a to hned poté, co dojede odpoledne ze školy.
Začala mne ovládat hysterie, vzhledem k časnému stmívání jsem si nedovedla představit jak mé dítě, ač již zletilé, bude někde pobíhat neznámými ulicemi, mnohdy neosvícenými, kdy se některé adresy navíc vyskytovaly podél cest bez chodníků. Svého syna jsem již viděla, když ne sraženého autem, tak pokousaného psem, co se na něj vyřítí zpoza plotu.
První den roznášení (ano čtete správně, těch dnů bylo víc) mu vypomáhal manžel, přičemž po třech hodinách se vrátili promrzlí a hladoví s tím, že zvládli obsloužit deset ulic.
Pro druhou polovinu jsem se nabídla já s tím, že nám práce půjde pěkně od ruky, docela jsem se po sedavém dni v kanceláři na tu procházku na čerstvém vzduchu těšila.
S padnoucí tmou a taktéž padající teplotou vzduchu pod bod mrazu klesalo i mé nadšení, obzvláště poté, co mi syn mizel ve tmavých uličkách a já jen koukala, jak se pomalu ztrácí světlo z jeho čelovky.
Po dvou a půl hodinách chození, kdy nám stále zbývalo projít asi pět ulic, jsem toho měla právě tak akorát dost.
Syn se vrátil z temné uličky, kde ho čekala rozzuřená matka, křičíc na doposud tichou ulici, že tahle práce nedává žádný smysl, že není možné za takových podmínek dál pokračovat. Že už druhý den věnuje energii a čas něčemu, co mu absolutně nemůže vynahradit slibovaný výdělek.
Syn se ani nesnažil rozlícenou saň ještě více dráždit, a tak mne se sklopenou hlavou a zbytkem letáků následoval do auta. Nesmírně jsem se těšila na horkou vanu a víno.
Když jsme dojeli domů, zjistila jsem, že se v okolí našeho domu řeší havárie rozvodu vody a ta tudíž určitě do rána nepoteče.
Sebrala jsem zbytky sil a štrádovala si to do obchodu, jehož letáky s bezkonkurenční nabídkou, jsem několik hodin třímala v ruce, abych obstarala své rodince tolik vody, kolik mé ruce unesou.
Poté jsem ulehla zcela vyřízená do postele. Zdálo se mi o číslech popisných a černých uličkách, ve kterých se ztrácím.
Tato brigáda byla pro mne noční můrou. Je opravdu někdy těžká cesta za vysněnými miliony.
