Článek
Ta nálada mi vydržela asi tak minutu. Pocit euforie skončil v momentě, kdy jsem se zadívala na místo, kde jsem včera večer, po náročném dni, zaparkovala. Bylo prázdné. Obíhat barák a přesvědčovat se, zda jsem nezaparkovala někde jinde, bylo zbytečné. Byla jsem si jistá.
Tak jako stála jsem sice v křižovatce, a ještě k tomu předním kolem na značce s nápisem POZOR, VÝJEZD VOZIDEL ZE STAVBY, ale právě kvůli té stavbě jejich vozidla zabrala veškerá dostupná parkovací místa a my zoufalci parkujeme, kde se dá. Jak jsem malá, tak jsem nikomu nebránila ve výjezdu. Fakt ne.
No. V tu chvíli jsou jen dvě možnosti. Buď je auto odcizené nebo odtáhnuté. První možnost jsem hned vyloučila, můj starý mercedesek je prakticky neodcizitelný. Má spoustu much a mušek, funguje prakticky na heslo.
Nezbývá než volat na městskou a zjistit kde si to teď to moje vozítko odpočívá. A kolik mě to bude stát.
„Ano, ano paní. Vaše auto bylo odtáhnuto včera, ve dvacet hodin třicet minut a nachází se na odtahovém parkovišti v Ostravě Hlubině. Mějte připraveno tisíc sedm set korun v hotovosti plus vám bude účtována pokuta, která se může pohybovat až do výše dvou tisíc korun.“ Skvělé, děkuji a na shledanou.
Výborně. Auto mi odtáhli půl hodinu poté, co jsem zaparkovala. To se ten práskač musel hodně bavit, když si pro mě přijeli.
Kdo na tomto odtažišti ještě nebyl, doporučuji ať tam zavítá. Jako varování, jako prevenci. Při příjezdu míjíte budovy s opadanou omítkou, mřížemi na dveřích, na kterých se zabydlel rez. Horor. K pocitu zlosti, se slzami v očích, se kterýma tam přijíždím, se ještě přidává veliká úzkost. Tohle není hezké místo. Policajti, co jsou tam umístěni, museli asi hodně zlobit. Ti tam jsou za trest.
Tak ten zlobivec, který se chudák během své služby potýká jen s řevem, obviňováním a možná i násilím, mě ujistil, že se skutečně jednalo o naprášení někoho z okolí.
Odjíždím z toho depkoidního místa lehčí o dva litry.
Které zase vydělám. To nic. Sluníčko svítí. Hlavně zdraví.
A udavači a práskači: Boží mlýny melou, to si piš.
