Článek
V ten den jsem byla v roli zákonného zástupce, zároveň tlumočníka jejich odpovědí na záludné otázky, také historika: „Kolik dítě vážilo a měřilo při narození? A kdy se začala přetáčet, pást koníčky, mluvit, chodit, atd atd?“
Tady si dovolím malou odbočku… Ano, jsou mámy, které i když je probudíte v noci, dokážou vystřelit správnou odpověď, a to třeba i v případě, když těch dětí mají dvě a více, a pak ty, které si buď nevzpomenou vůbec, nebo musí zalistovat v deníku. Já jsem tím druhým typem. Od narození dětí jsem si zavedla zápisník, abych byla na podobné otázky připravena. Respektive připravena oznámit, že vím, kde ty informace najdu. Dejte mi den a já Vám ten údaj řeknu. Musím při položení těchto historických milníků vskutku velmi namáhat svou paměť a je možné, že právě u této neuroložky došlo k prohloubení mých vrásek, na které lékařka vcelku netaktně upozornila.
Dcera byla v rámci vyšetření svých reflexů doktorkou vyzvána, aby zcela uvolnila mimiku, nesnažila se o žádný výraz ve tváři, s čímž měla zpočátku problém. Lékařka jí stále opakovala: „Úplně se uvolni, povol pusu, když se budeš pitvořit, budou se ti tvořit vrásky.“ A v tom se podívala na mne, zaměřila se na můj obličej a pronesla: „No, pokud máš geny po mamince, tak budeš vrásčitá.“ Cože?? Slyšela jsem správně? Vážně se tady lékařka o generaci starší než jsem já, zmínila, že jsem vrásčitá? Jako umím brát věci s nadhledem, dokážu se sama sobě zasmát, nejsem vztahovačná, ale poprvé v životě jsem teď a tady čelila takové informaci o sobě samé. Jak byste v takové chvíli zareagovaly vy, dámy, co už máte připsaných pár křížků a nosíte na tváři nějakou tu známku stárnutí? Přidala by vám tato informace další kámošku na čelo?
Mě tato poznámka na chvíli zarazila víc do křesla, na kterém jsem seděla, přičemž jsem na sobě samozřejmě nedala znát, že by mě jakkoli rozhodila.
Dceru jsem poté odvezla do školy, sebe do práce, přičemž mi celý den sdělení lékařky probíhalo hlavou. A já si uvědomila, že ač mám vrásek pro někoho hodně, pro někoho méně, nic bych na nich neměnila. Každá z nich má za sebou svůj příběh, ve tváři je vepsaná každičká starost, ale myslím si, dle vějíře okolo očí, že víc bylo radostí. Na každou z nich jsem pyšná, protože dělá mě. A už v textu kapely Kryštof je ta pravda, a to že: Vrásky jsou jen převlečený smích. Tak se smějte, dámy a páni!
