Článek
V pořadí důležitosti tedy dávám pozor na své děti, aby mi nebyly odcizeny a pak i finance a doklady.
Ne, že bych nebyla nikdy okradena. Ale jediné, co mi kdy bylo odcizeno a kam má paměť sahá, bylo kolo ze zabezpečené kolárny v domě, kdy bylo prevenci sice učiněno za dost, ale holt um zlodějíčků dosáhl dál.
Na otázky telefonních bankéřů, zda nemám zájem o službu pojištění věcí v kabelce, která by mi byla odcizena, jsem vždy reagovala tak, že mě se tyto věci prostě a jednoduše nedějí. Takže děkuji, ne, nemám zájem.
Až do teď.
Byla vlahá noc, velmi příjemně pofukovalo, a tak jsme s přítelem zavítali do klubu na vyhlášené ostravské Stodolní ulici, kde jsme usedli ke stolku na předzahrádce, objednali si skleničku vína a večer tak příjemně plynul.
Asi po hodině, kdy si přítel potřeboval odskočit, a já se tak na pár okamžiků ocitla bez svého ochránce, ke mně zezadu přistoupil muž ve středním věku se záminkou, že mi prodá zlaté náušnice. Tyto třímal ve své pravé ruce, přičemž levou rukou již zkušeně odepínal mou kabelku, z níž vytáhl peněženku. Kabelka se náhle ocitla na zemi, otevřená a já hned po prvním pohledu zjistila, že jsem se stala obětí zločinu.
Všechno se událo ve zlomku vteřiny. Nejen ta krádež, ale i má automatická reakce, kdy jsem se vymrštila zpoza stolu a stihla chytit zloděje za mikinu a křičet ať mi tu peněženku vrátí. Chvíli jsem s ním lomcovala, ale jako slabší z nás dvou, tento souboj logicky netrval dlouho a zloděj jedním trhnutím unikl mému sevření a utíkal do roušky noci.
V ten moment se vracel můj přítel, kterému jsem jen stihla sdělit, že romantickému večeru je konec, protože hlášení trestného činu policii se už za romantiku považovat nedá.
To, co následovalo, se odehrálo v rychlém sledu. Přivolání policie, popis pachatele, blokace všech karet, na které jsem si v tu chvíli byla schopna, pod tou tíhou emocí, vzpomenout.
Další dny byly ve znamení probouzení se z rozčarování, že se mi stala křivda, že mě čeká nespočet běhání po úřadech kvůli vyřizování nových dokladů. Investice hodin a hodin času, energie, nervů a také financí, protože každý doklad sebou nese administrativní zátěž, za kterou se musí zaplatit.
Jsou tři týdny po té nešťastné události, kdy mám již oběhány všechny úřady a zase přes mraky vidím slunce (obrazně řečeno).
Tedy upřímně, díky svému příteli, jsem slunce viděla už druhý den. Není totiž nad to, mít po boku někoho, kdo vás obejme a řekne, že všechno zase bude dobré.
A ono je… a bude.
Tak hezké léto a dávejte na sebe (a své věci) pozor.
