Článek
Mimořádně teplé počasí s minimem srážek vyústilo v létě roku 1540 v celospolečenskou tragédii, doprovázenou paranoiou a násilnostmi. Díky práci výzkumného týmu z Bernské univerzity se o tehdejších událostech můžeme dozvědět něco víc.
Co se tehdy stalo?
200 dní bez deště. Voda ze studní vyschla, dobytek hynul v tisících, potoky mizely a koryta řek ustupovaly, například dolní tok řeky Labe přešel tehdejší člověk suchou nohou. Třešně se sklízely už začátkem května - a stromy zmatené vysokými teplotami v září vykvetly podruhé.
S extrémním nedostatkem vody přišla i špatná hygiena a nemoci. Historik Fredrik Ch. Ljungqvist dle dostupných dobových zdrojů odhaduje, že jen pitím znečištěné vody si krvavý průjem a následnou smrt úplavicí přivodilo zhruba půl milionu lidí.
… únor byl teplý a suchý. V březnu pršelo jen tři dny. Duben byl zcela bez deště a sněhu. Stejně tak květen byl slunečný a suchý. Červen byl suchý, na konci trochu zapršelo. Červenec byl po celou dobu strašně horký a suchý, takže voda se stala vzácnou a drahou.
Mordbrenner Jahr - rok žhářů
Psychologické důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Lidé ve vyprahlých městech i vesnicích trpěli silnou paranoiou ze žhářů. Není se čemu divit, počet požárů byl vlivem počasí vysoký. Vždyť k tragédii stačilo tak málo; bez otevřeného ohně nešlo vařit a dřevěné domy, seníky a pole nebylo v případě nehody čím hasit. Požáry se kladly za vinu oblíbeným obětním beránkům té doby - cizincům, žebrákům a tulákům. Rozjely se veřejné lynče, podobné čarodějnickým procesům, aby si společnost schladila žáhu alespoň obrazně. Rok 1540 získal označení Mordbrenner-Jahr (rok žhářů).
Náboženské konflikty mezi protestanty a katolíky situaci ještě zhoršovaly. Sám Martin Luther prohlašoval, že panující sucho a horko je znamením konce světa, čímž lidem na náladě zrovna nepřidal.
Dobové potravinářství zaznamenalo obrovské výpadky. Ačkoliv obilí nechybělo, přece nastal - zejména pro nejchudší vrstvy - hlad. Nebyla voda, která by poháněla mlýny, což mnohonásobně zdražilo chleba. Maso a mléko se také staly nedostatkovým, jelikož hospodářská zvířata zemřela žízní a přehřátím. Farmáři museli přeživší kusy doprovázet k vodě mnoho kilometrů, a to v teplotách přesahujících 40 °C. Ne vždy do cíle dorazili.
Překvapivý vítěz
Neštěstí ale mělo i své světlé stránky. Alkohol! Konkrétně víno. Hrozny totiž dozrály o měsíc dříve, než bylo obvyklé, a na révových keřích se do sklizně jen scvrkávaly téměř na rozinky. Výsledek? Jedno z nejlepších, nejdražších vín tisíciletí. Díky hustotě a vysokému obsahu cukru se dle tehdejších kronikářů víno „lesklo jako samotné zlato“.
Například ve Würzburgu vzniklo slavné „císařské víno“, které je dodnes uloženo v muzeu. Když zmíněné město v pozdějším století přepadla švédská armáda, velení údajně pověřilo vojáky, aby soudky s tímto konkrétním ročníkem našli; ovšem neúspěšně, majitelé ho včas tajně zazdili. V pozdějších stoletích se lahve ročníku 1540 staly drahým sběratelským artiklem, aukčním klenotem a symbolem prestiže.
„Lidé se po celém městě váleli ve stokách, zpití jako prasata.“
Nutno dodat, že produkce zahrnovala i méně kvalitní vína, ovšem o to populárnější mezi prostým lidem. Narozdíl od nedostatkové páchnoucí vody znamenalo pití vína bezpečnou cestu, jak nezemřít na úplavici. Kolínský kronikář Hermann von Weinsberg se ve svých zápiskách dokonce nechal pohoršeně slyšet, že „Lidé se po celém městě váleli ve stokách, zpití jako prasata.“ Inu, lepší opilý, než mrtvý.
Katastrofa se od té doby již nezopakovala. Dobrou zprávou zůstává také fakt, že navzdory rozsahu i závažnosti škod se v příštích letech společnost i ekonomika rychle odrazily ode dna a mementem náročných měsíců zůstaly v příštích staletích jen výjimečně dobré lahve vína. Ty jsou dodnes k vidění v Historisches Museum der Pfalz nebo přímo v lůně svého vzniku, ve sklepech Bürgerspital ve Würzburgu.
Zdroje
Wikipedia ENG - The year-round heat and drought of 1540 in Europe
