Článek
Taky ses někdy takhle sama sebe ptala v momentech, kdy se tě okolí pomilionté nějakou průpovídkou nebo otázkou citlivě dotklo na velmi bolavém místě? Nebo když se ti s důvěrou půjčená kniha opět vrátila pozdě, politá nebo potrhaná? Cítila jsi, jak v tobě všechno vře a bezmocně jsi lapala po dechu? Někde v těle se ozvala bolest jak po zásahu ostrým šípem. I takto se mohou projevovat špatně nastavené hranice. Možná sis někdy dřív myslela, že se s tím nedá nic dělat, ale teď už jsi dál a víš, že to změnit můžeš. Pojďme se podívat na základní typy osobních hranic.
1) Fyzické hranice
Tvůj osobní prostor. Můžeš si ho představit jako neviditelnou kouli kolem celého tvého těla s poloměrem asi tak na délku tvé paže. Cítíš, že je tvůj pocit bezpečí v ohrožení, když si někdo opakovaně stoupá příliš blízko k tobě, při hovoru se tě tu a tam dotkne, ale tobě to není příjemné, třeba proto, že se ještě tak dobře neznáte. Ozveš se, když ti to nevyhovuje, nebo sklouzneš do role hodné holčičky a jsi „poslušná“, abys neurazila?
Pokud cítíš, že tohle je tvé téma, můžeš si klidně denně dělat vizualizaci, ve které si představíš onu kouli okolo svého těla a v ní všechno, co tě podporuje, vyživuje, je ti příjemné a co máš ráda. Můžou to být vůně, materiály, světlo, barvy, zvířata, hudba, chutě, cokoliv. Rozpaž ruce a naznač kolem sebe kruh. Pomůže ti to k obnovení pocitu fyzického bezpečí. Tohle můžeš udělat klidně i na toaletě v práci nebo v tramvaji.
2) Psychické hranice
Špatně nastavené psychické hranice se mohou projevit tím, že tě ostatní lidé často tlačí někam, kde ti to není příjemné, očekávají od tebe příliš a berou to jako samozřejmost. Chtějí, aby ses něčeho vzdala, manipulují tebou. Jednají s pocitem, že ty to přeci uneseš, uděláš, zvládneš.A dokud to tak necháš, bude se to dít dál. Je to i případ těch půjčených a poškozených věcí.
3) Sexuální hranice
Když necháváš partnera, aby překračoval tvé sexuální hranice, tak třeba souhlasíš se sexem, přestože se ti zrovna nechce, jsi zavřená a pak tě styk bolí. Nebo neprojevuješ plně a opravdově, po čem v intimitě toužíš, co je ti příjemné a co nepříjemné. Nekomunikuješ s partnerem otevřeně o svých pocitech a přáních. Tím se mezi tebou a partnerem zásadním způsobem narušuje důvěra. Pokud to tak máš, je dobré se podívat, co je za tím – často je to strach z opuštění nebo odmítnutí.
4) Emocionální hranice
Sedíš s kamarádkou na kafi a ona si k tobě jako obvykle odkládá svůj emoční náklad? A ty se do ní tak vciťuješ, že poté, co se rozloučíte, jsi zralá jít si lehnout, jak je ti slabo? Dost možná sis nenastavila dobře své emocionální hranice a příliš ses nechala nasáknout cizí nespokojeností, obavami a smutky. Uvědom si, když se to bude dít znovu a drž si dostatečný odstup: buď sice přítomná, ale nech emoce druhého, aby „stékaly“ po neviditelné stěně, která mezi vámi je a která představuje tvé zdravě nastavené hranice. Vracej se do svého středu a vnímej, co je tvoje a jaké pocity už přejímáš z cizího příběhu.
Prvním krokem ke zdravému nastavení hranic je uvědomění, že tady se děje něco, co se ti nelíbí a vůči čemu by ses měla vymezit. Je to velmi důležitá dovednost, kterou budeš potřebovat po celý život. Necháš-li si dlouhodobě překračovat hranice, může to vést buď k citovému uzavření a obrnění se – ze strachu z další bolesti, anebo k různým dalším navazujícím problémům (třeba i somatizaci), které časem nevyhnutelně povedou opět k situacím, které tě donutí si na to konečně posvítit a nastavit si hranice zdravě.
