Článek
Otec v životě dcery určuje, jak budou vypadat její budoucí vztahy. A to i včetně toho nejdůležitějšího, a to vztahu sama k sobě.
V ideálním případě otec dceru bezpodmínečně přijímá a miluje takovou, jaká je včetně jejích nedostatků, návalů emocí a mnoho dalšího. Ale zároveň umí stanovit své pevné hranice. Dává jí dostatečně často najevo lásku a přijetí a také to, že je hrdý na to, jakou dceru má, a to i jen tak bez zjevného důvodu, jen za to jaká je, i když neplní žádná očekávání.
Svým chováním jí (ne)vědomě ukazuje vzor muže a chování mužů k ženám obecně, které tím ona vnímá jako standart.
Učí ji, i jak sama sebe (ne)mít ráda, (ne)odsuzovat se, (ne)vnímat se…
Zároveň pokud jí dává pocit bezpečné bezpodmínečné náruče, učí ji nebát se toho velkého světa tam venku. To, že tu pro ní vždy někdo bude jako bezpečné útočiště, přístav a ochrana. Nyní on, později třeba její muž a nebo i ona sama pro sebe. Pokud tomu tak není, může se později cítit nejistá, mohou ji stresovat změny a může vykazovat velkou potřebu kontroly nad vším, aby předešla jakýmkoli komplikacím.
Svým chováním jí také ukazuje, pod jaký standart nemá při výběru svého budoucího partnera nikdy jít a co vše si od něj má, nebo nemá nechat líbit.
Pokud otec dceři neprojevuje dostatek bezpodmínečné lásky, podpory a ochrany, vystavuje ji pocitu nedostatečnosti, což jí nutí buď snažit se neustále zavděčit, nebo si naopak vystačit úplně sama bez pomoci kohokoli (a to i v případě, že ji zoufale potřebuje).
To může v extrému vést až k tomu, chtít udělat pro každého všechno (to co by se mělo a ne to co chce a potřebuje ona), nebo naopak nepotřebovat a nechtít muže raději vůbec k ničemu, možná jimi i trochu pohrdat. A také k pocitům, že nic není nikdy dost dobré, pořád to úplně nestačí, pochybám o sobě. Nebo naopak k pocitům nadřazenosti nad muži, zatvrzelosti.
S tím se v menší či větší míře setkalo (díky právě ne naprosto ideálnímu vztahu s otcem a jeho nepřijetím, nebo nepřítomnosti) spoustu žen.
Dá se však vždy pracovat s tím, co si uvědomujeme.
Tudíž svůj vztak sama k sobě, k otci, potažmo vztahy k ostatním mužům můžeme vždy změnit, pokud chceme a pracujeme na tom. Není to ale vždycky úplně snadný ani rychlý.
Ale jde to.
A věřme a doufejme, že našim dcerám se již v co největší možné míře dostane bezpodmínečné lásky, podpory, otcovské hrdosti a bezpečné náruče jejich otců. Aby se mohly cítit dostatečné tak, jak jsou, a vyrostly z nich zdravě sebevědomé ženy, které nepotřebujou bojovat za lásku a uznání, ani samy se sebou, natož s kýmkoli jiným.
