Článek
V 6:48 pan Klokočník zjistil, že mu došla káva. To bylo špatné. V 6:50 si jí totiž měl nasypat do bílého šálku se stříbrným ouškem a stříbrným okrajem bílého podšálku, zalít vroucí vodou, která se právě vařila a zamíchat alpakovou lžičkou. V 6:51 by se napil, slastně přivřel oči a vychutnával si první doušek. V 6:52 by ho dopil, vložil šálek, podšálek a lžičku do dřezu, umyl je, odložil do odkapávače a v 6:55 by odkráčel směrem do předsíně, kde by si navlékl námořnický kabát, čepici s kotvičkou, bílou šálu a vzorně vyleštěné boty a přesně v 7:00 by odkráčel na stanici tramvaje, kde mu Dopravní podnik vždy v 7:05 přistavil tramvaj číslo 18, kterou odjížděl do práce. Pan Klokočník byl totiž věžník.
Jeho život tvořily ustálené zvyky, což bylo částečně dáno i jeho povoláním – nemohl přece zklamat svoje ovečky tím, že by rozezněl zvony jinak, než jak byly zvyklé. A navíc mu to po těch létech vyhovovalo, věděl s přesností na minuty, hodiny a dny, co se bude dít – dnes, za týden, za měsíc, za pět let. S tím úzce souvisela obliba papírového diáře, vždy stejného rozměru a designu, ačkoliv všichni okolo už měli dávno elektronické. Moderní technologie mu ostatně nic neříkaly – měl sice mobilní telefon, nikoliv však supermoderní dotykový, ale klasické véčko určité barvy (s postupem let bylo stále obtížnější sehnat nový, když mu ten původní vypověděl službu). Oblékal se nejraději do obleků let minulých – uniforem, námořnických halen, žaketů a redingotů, pochopitelně vždy s příslušnou pokrývkou hlavy, neboť bylo nedůstojné vyjít bez klobouku. Spěšně si ho tedy nasadil i v tento okamžik, poněkud zmaten skutečností, že mu došla káva – zřejmě mu musela při posledním nákupu vypadnout z tašky, aniž by si toho povšimnul – a zároveň při vědomí, že musí pospíchat, aby stihnul tramvaj a první zvonění.
Vyšel ze dveří, aby se vzápětí vracel pro převlečník, který si zapomněl ve spěchu obléci. Bez ranní kávy byl naprosto nemožný. Zrychleným krokem (běh považoval za nedůstojný gentlemana) došel do obchodu Na Růžku, kde obvykle kupoval italskou kávu. Obchod byl zavřený. Otvíral totiž až v odpoledních hodinách, což si vůbec neuvědomil. Nezbývalo než zkusit nový obchod o několik ulic dál, zahlédl včera ráno ho při cestě tramvají. Výhodné bylo, že byl hned vedle jeho věže. Minuty ubíhaly.
Přesně v 7:15 se rozklinkal zvonek nade dveřmi. Ještě, že jsem otevřela dnes tak brzo, pomyslela si Viola, prodavačka a zároveň majitelka obchodu v jednom. Přicestovala do městečka po letech strávených v zahraničí. Na paměť svého pobytu za hranicemi ho pojmenovala „Stará dobrá Anglie“. Doufala, že tím natáhne zákazníky na původní tradice a kvalitní dovozové zboží. Zatím se tak nestalo – měla sice otevřeno teprve od včerejška, ale během dne se nikdo neukázal, město jako by vymřelo. Tenhle zákazník byl první. A hned zajímavý. Oblečen do obleku z prvotřídní vlny s decentním vzorem skotské kostky, ladícím převlečníkem a plstěným kloboukem, byť jeho boty spolu tvořily poněkud nesourodou dvojici, byv každá z jiného páru.
Vpadl do obchodu poněkud spěšně, a ihned žádal kávu. Nabídla mu tedy, že mu ji uvaří. Tato skutečnost ho lehce zarazila, zatím si tuto možnost vůbec nepřipouštěl, natolik byl zvyklý na svůj domácí šálek. Rozhlédl se okolo. Kávovar byl velký - s mnoha třpytivými pákami a číselníky vypadal stabilně a kvalitně. Porcelánové šálky sice neměly stříbrný okraj, zato byly z kostního porcelánu anglické výroby. Chřípím nasál jedinečnou zemitou vůni – tak voní pravá káva, pomyslel si a svolil.
Viola, nasypala zrnka do mlýnku přístroje a rozpohybovala páčky a knoflíky, aby na konci vytekla lahodně vonící káva přímo do šálku.
„Posaďte se.“ Lahodným altem a ještě půvabnějším gestem pokynula ke stolku v rohu místnosti. Zrzavá kadeř jí spadla přes oči, netrpělivě ji odhrnula.
Původně chtěl namítnout, že spěchá na věž, ale když se na ni konečně podíval, veškeré argumenty ho opustily. Zahleděl se do oříškových očí a jejich hloubka ho usadila do sametového křesílka. Jakmile ochutnal první doušek z jejích rukou, byl ztracen. Toho dne sice nezvonily zvony na věži, ale za to se halasně rozburácely v jeho srdci.
