Článek
Vždy se zajímala o historii a prolínání minulých životů se současností, přitahovaly jí zříceniny hradů a čas vepsaný do kamenů. Na dovolené uprostřed skotských plání slyšela volání něčeho, co už dávno znala - jako by se vrátila domů.
A tak, když nastaly narozeniny, u kterých měla konečně pocit, že už je velká, dodala si odvahu a vyzkoušela regresi. Položila se na sametovou pohovku a na pokyn terapeuta pomalu zavřela oči.
Když je znovu otevřela, ležela uprostřed sladce vonící zelené trávy. Zmateně se rozhlédla. Foukal ostrý vítr, ohýbal trsy vřesu a chladil jí tvář. Když otočila hlavu zpátky, lekla se. Skláněl se nad ní muž, oděný jako Kelt. Drsná látka jeho oděvu jí přejela přes tvář, když k ní vztáhl ruku. Ucukla.
„Ležte, nehýbejte se,“ promluvil tiše. Ale proč bych měla, napadlo jí, vytrhla se mu a vstala. Okamžitě věděla, že to bylo špatně, i když neznala příčinu. Zatmělo se jí před očima. Naštěstí to muž předvídal, zachytil jí v pádu a v náručí odnesl pryč.
Když se znovu probudila, byl pořád u ní. Otíral jí čelo a podával pohár. Zmateně se rozhlédla kolem. Ležela v kožešinách v potemnělé místnosti. Opodál hořel oheň v krbu a příjemně hřál, od stropu visely svazky vonných bylin. Nasála jejich vůni. Poznala meduňku, mátu, rozmarýn. Muž znovu promluvil. „Napijte se, to vás posílí.“ Poslechla. „Asi jste zakopla a udeřila se hlavou o kámen. Našel jsem vás ležet ve vřesu, po čele vám stékala krev.“ Sáhla si do vlasů a narazila na obvaz. Hlava jí zabolela a před očima se roztančily hvězdičky. Raději jí znovu položila. Alespoň měla konečně čas prohlédnout si svého zachránce. Prošedivělé vlasy, vepředu spletené do copánků. Hřejivé oči s vějířky vrásek. Široká ramena, pozorné ruce, které jí znovu otřely horké čelo. Už jsme se potkali, napadlo ji ještě.
Následující dny a noci se vznášela mezi životem a smrtí. Muž neodcházel, staral se o ní, vyměňoval obklady a tišil horečku dubovou kůrou a bylinami. Když se trochu zotavila, krmil jí silnou polévkou a vyprávěl příběhy. Už věděla, že je druid. Později, když zesílila, bral ji ven a učil ji poznávat bylinky a stromy, rozeznávat ptáky podle zpěvu a zvěř podle stop. Okouzlovala ji příroda - staleté stromy obalené mechem, závoje kapradin, slunce prosvítající na palouky, na nichž se pásly srnky, i nekonečné zelené pláně skotské vrchoviny. Když ji poprvé objal, rozplakala se štěstím. Zamilovala se už dávno.
Letní slunovratová noc byla ta nejmagičtější, co kdy zažila. Na stráních okolo vzplanuly ohně, květiny zkrášlily okolí studánek a lesní duchové a skřítci dostali med a koláče. Byla šťastná. Ozdobená věncem z fialek, břečťanu, vřesu a planých růží slíbila věčnou lásku muži, který jí držel v náručí. Společně hodili zlaté mince jako obětiny do studánky, prošli kouřem ze zapálených vonných bylin a spojili své ruce uvnitř kamene. Pak přeskočili oheň a odešli do hvězdné noci.
Znovu ležela na zemi, tentokrát velmi ostře vdechovala vůni zválené trávy, mateřídoušky a rozmarýnu, modrou hebkost noci, koberec hvězd nad hlavou i toho muže, který byl už teď jejím mužem. Dívala se mu do očí, poslouchala slova, jimiž laskal duši a vnímala ruce, co jí putovaly po kůži. Těla spolu splynula tak přirozeně, jako by pro sebe byla stvořena.
Na oslavě Lughnasadu už věděla, že je těhotná. S věncem z obilí vypadala jako bohyně plodnosti. Když lámal placky, které vlastnoručně upekl na dřevě z jeřábu, řekla si o dvě místo jedné. Okamžitě to pochopil, radostně ji objal, vyzdvihl do výše a byl šťastný jako nikdy předtím.
Přes smích a zpěv ani neslyšeli římské vojáky, co se pod rouškou noci vplížili do jejich vesnice. Pak už bylo pozdě… Na oslavu se zbraně neberou.
Ještě stačil skočit do cesty meči, který původně mířil na ní a zakrýt ji vlastním tělem. S krvavou ránou na hrudníku se jí pak zhroutil do náručí. Zachránil jí život. Jí a dítěti. Splnil slib. Naposledy se na ní podíval a jejich oči se do sebe vpily. Pak už byla jen tma.
Když se probudila, nevěděla, proč má tváře mokré od pláče a proč jí tak moc bolí srdce. Byla zmatená. „Asi se mě nepodařilo zhypnotizovat, že, pane doktore? Zkusíme to ještě jednou?“
