Článek
Sešli se v knihovně muzea. „Je mrtvý už pár hodin,“ odtušil detektiv. „Ale ta podlaha chutnala jako kdyby tam ležel už čtrnáct dní“.
Herečka s odporem odvrátila hlavu. „Spíš mi přišlo, že ta podlaha chutnala jako šminky z naší divadelní šatny.“
„Ne, ne,“ nesouhlasil řezník. „Ta podlaha chutnala jako dobře uleželé hovězí, to je recht!“
„S tím bych si dovolil nesouhlasit,“ nesměle špitl bankovní úředník. „Mně to přišlo, že podlaha spíš chutnala jako nově vytištěné bankovky.“
„Aaalee, prrrosííím váááás,“ pánovi z baru odvedle rozuměli jen těžko. „Taaa podlahaa chutný… chutnóóó… chutnáá… je prostě dobráá… jako whi…whi…whisky.“ Škytl.
Tentokrát byla znechucená kadeřnice. „Proč ho sem taháte,“ utrousila. „Stejně si nic nepamatuje. Ta podlaha přece chutnala jako vůně čerstvě nalakované trvalé.“
„Tomu moc nerozumím,“ ušklíbl se ajťák. „Ale na 100 % vím, že chutnala jako Ctrl + Alt + Delete.“
Jeho vtip pochopil jen puberťák. Zasmál se, až mu hlas trochu zamutoval. „Ta podlaha,“ hlas mu ještě přeskočil, tak si odkašlal (a taky, aby tím na ostatní udělal dojem, "že jako něco ví“). „Ta podlaha chutnala jako jídlo od mý babky.“
Ty tomu tak rozumíš, pomyslel si správce bazénu. Pak nahlas řekl: „Ne ne, ta podlaha chutnala přesně jako modrá skalice, co sypeme do bazénů.“
„A není modrá skalice jedovatá?“ upřela na něj velké zelené oči prsatá peroxidová blondýna, sedící vedle něj. „Téda, to už se nepůjdu nikdy koupat, sežralo by mi to moje nový tetování.“ Otřásla se a dál si zkoumala prsa, na nichž se tetování nacházelo.
„K věci, slečno, k věci,“ napomenul ji policajt.
„No jó,“ protáhla obličej ještě víc. „Ta podlaha chutnala jako dortík z té cukrárny… no, jak se to tam menuje… chodí tam všechny ty… celebrity…“
„Slečno!“ ozval se policajt zvýšeným hlasem.
„Jako ten citrónovej dortík,“ uzavřela to blondýna.
„Tak to jsme si moc nepomohli,“ vzdychl si v duchu policajt. Začínal být unavený a třeštila mu hlava. „Tak si to probereme ještě jednou. Jak chutnala ta podlaha?“
