Článek
„Pokud bych měl(a) vlastní letadlo, nevěděl(a) bych, kam odletět.“
Chvíli na u větu zíral. Taková blbost, napadlo ho. Pak si ji přečetl ještě jednou. Vždyť to je vlastně můj problém. Až na to, že vlastní letadlo mám. Tryskové, poslední model. A není první. Obměňoval jsem je zhruba stejně často jako ženy. Nebo ponožky. Hořce se zasmál. Po mnoha letech už mu to vlastně ani moc vtipné nepřišlo. Mám letadlo, a přesto nemám kam letět.
Měl spoustu peněz, opravdu spoustu. Ve světě miliardářů patřil mezi špičku. Letadlo používal místo taxíku, kam potřeboval, tam si zaletěl. Viděl už všechny země na světě, pouště, pralesy, vodopády, stepy, sníh, led, žhnoucí slunce, nekončící deště… Akorát si to nikdy nedokázal naplno vychutnat. Buď pracoval nebo se za něčím honil. Lepším letadlem, lepší ženou, lepšími zážitky… Do toho zvládnout všechny pracovní schůzky, obědy, večeře, snídaně, párty, večírky, sauny, sklípky, nadace, žádosti… Vždy s nějakým pěkným šperkem po boku. Blondýna, dlouhé vlasy, aby jí bylo za co chytit, 90-60-90, 180 cm a maximálně 50 kg. Hlavně, aby byla reprezentativní a uměla se chovat. Taky aby byla dobrá v posteli. A moc nemluvila. Pokud možno vůbec. Pak by se totiž poznala, že je naprosto hloupá. Ale konec konců na mluvení je stejně neměl. Taky s ním žádná dlouho nevydržela. Nakonec mu stejně vmetly do tváře, že je sociopat. Tedy pokud takové slovo vůbec znaly. V opačném případě přišel jen pláč a prásknutí dveří.
Naběhl si vlastně jen jednou. Nebyla blonďatá, ani vysoká, ani vyhublá jako ty ostatní. Ale dobře se s ní povídalo a on měl jeden z těch světlých okamžiků, kdy se potřeboval vykecat. Mluvil, a ona poslouchala. Nepřerušovala a nijak nekomentovala, co říkal. Nebyla to plakátová kráska, ale byla hezká. Nakonec spolu stejně skončili v posteli. Pak už jí nikdy neviděl. Jen mu jednoho dne dorazila anonymní poštou fotka. Tvoje dcery, stálo na zadní straně. Nic víc, nic míň. Pokoušel se jí vypátrat, ale jako by se propadla do země. Kolik to tak může být let? Sedmnáct, osmnáct? Fotku pohřbil na dně skříně a pracoval ještě víc, aby zapomněl. Vybudoval obrovskou firmu za cenu ztraceného osobního života. Teda, ne, že by mu na něm nějak záleželo. Před pár dny firmu prodal, vydělal balík a hodlal ho roztočit. To bylo teď nejdůležitější. Nakopnul letadlo a vyrazil pařit do Vegas. Devět tisíc kilometrů schroupnul jeho tryskáč jako malinu. Rád pilotoval sám, měl sice dost peněz na řidiče, ale létání mu luxovalo hlavu.
Přistál na soukromém letišti a odjel přistavenou limuzínou rovnou do hotelu. Dal si sprchu, převlékl se a vyrazil do kasina. Obehrál několik partiček pokeru, protočil ruletu, při vzpomínce na mládí také pár hruškojablíčkových automatů a šel balit holky. Dneska byl celkem výběr. Většina blonďatá, vypadalo to spíš jak peroxidový kongres - možná ještě střihnutý silikonovým sjezdem. A botoxovým piknikem. Ale co, stejně je jen použije a zahodí. Tak, pardále, jde se lovit, pomyslel si.
Procházel jednotlivými sály, filtroval postavy, vlasy, úsměvy. Až najednou zachytil něco podvědomého, jen nemohl přijít na to, co to bylo. Něco ho zaujalo. Zaostřil, vrátil se. U baru stály dvě mladé holky, pily koktejly a smály se. Dal se s nimi do řeči. Podle přízvuku to byly zřejmě cizinky, ale anglicky mluvily velmi slušně. Objednal jim další drinky, jako náhodou mu přitom z ruky vypadla dostatečně honosná kreditka. Sebral ji jen tak pomalu, aby si toho stihly všimnout. Byl to jeden z jeho oblíbených triků - a zabral i tentokrát. Zavěsily se do něj každá z jedné strany a vyrazili společně do noci. Obešli pár podniků, pak je vzal do hotelové vířivky a sauny. A tam je použil. Několikrát, jednu po druhé, i současně. Totéž pak proběhlo ve výtahu i v hotelovém pokoji. Připadal si jak nadsamec, kdyby mohl, řval by jak lev.
V pozdním odpoledni je všechny tři probudil telefon jedné z nich.
„This is our mother,“ vypískly společně, ale přesto videohovor přijaly, každá přitulená z jedné strany k jeho tělu.
„Ahoj, mami!“ řekly pak česky. Zblednul. A když se podíval do tváře na obrazovce mobilu, krve by se v něm nedořezal.
