Článek
K obřím rozměrům tvora jménem Arthropleura přispíval i vysoký obsah kyslíku v atmosféře.
Žila více než 100 milionů let před objevením prvních dinosaurů na Zemi. Oblasti dnešní Evropy a Severní Ameriky byly tehdy součástí prakontinentu Pangea a nacházely se v teplém a vlhkém tropickém pásu poblíž rovníku.
Arthropleura je považována za největšího známého suchozemského členovce, který kdy na Zemi žil. Dorůstala délky až 2,6 metru.
V minulosti se vědci přeli, zda šlo o korýše, příbuzného trilobitům nebo jinou skupinu členovců. Dnes převládá názor, že Arthropleura patřila mezi mnohočlenovce (Myriapoda) a byla blízkým příbuzným mnohonožek.
Známá je také díky fosilizovaným stopám po pohybu, které dosahovaly šířky až 50 centimetrů. Žila na území dnešní Evropy a Severní Ameriky.
Model Arthropleury se šířkou 45 cm a délkou 2 metry.
První objev Arthropleury v Německu
Arthropleura byla poprvé objevena roku 1849 poblíž Friedrichsthalu v Německu při stavbě železnice. Dlouhou dobu byla známa pouze z neúplných fosilií, což vedlo k mnoha sporům o její zařazení.
Německý paleontolog Hermann von Meyer se původně domníval, že nalezené pozůstatky patří velkému korýši příbuznému desetinožcům, kam patří například krabi nebo humři. Později byla Arthropleura přirovnávána také k trilobitům a mořským štírům.
Název Arthropleura odkazuje na stavbu jejího krunýře, který byl tvořen středovou částí a postranními „žebrovitými“ články.
Po více než 170 let zůstávala jednou z nejzáhadnějších fosilií prvohorního světa. Vědci dlouho neznali podobu její hlavy, a proto nebylo možné přesně určit její příbuzenské vztahy ani způsob života.
Náhodný objev v Anglii
V roce 2021 objevili britští vědci v hrabství Northumberland na severovýchodě Anglie obří fosilii části těla Arthropleury. Nález učinili díky mimořádné náhodě. Po odpadnutí kusu pobřežního útesu se rozlomil velký balvan a odhalil zkamenělinu dlouhou přibližně 75 centimetrů.
Fosilie byla natolik mohutná, že ji museli na vrchol útesu vynášet 4 lidé.
Ze zachovaných pozůstatků vyplývá, že vnější kostra Arthropleury mohla být široká až 55 centimetrů. Tělo tvořilo zhruba 30 článků, z nichž většina nesla dva páry končetin.
Fosilie Arthropleury foto z Senckenberg Naturmuseum, Frankfurt na Mohanem
Konečně nalezená hlava
Průlom přišel v roce 2024, kdy vědci popsali mimořádně zachované fosilie mladých jedinců z francouzského naleziště Montceau-les-Mines. Pomocí mikro-CT skenování mohli nahlédnout i do částí ukrytých uvnitř horniny a vůbec poprvé detailně zkoumat hlavu Arthropleury.
Výsledky ukázaly, že Arthropleura byla členovcem blízkým příbuzným dnešních mnohonožek. Její tělo bylo uspořádáno podobně jako u dnešních mnohonožek. Největším překvapením však byla stavba hlavy, která kombinuje znaky mnohonožek i stonožek.
Tykadla a kusadla odpovídají mnohonožkám, zatímco některé čelisti a další ústní části připomínají stonožky. Arthropleura však postrádala jedové klepítkovité končetiny typické pro stonožky. Měla také složené oči na stopkách, které dnešní mnohočlenovci nemají.
Vědci proto dospěli k závěru, že Arthropleura nebyla ani skutečnou mnohonožkou v dnešním smyslu, ani stonožkou. Šlo o velmi starého zástupce vývojové linie stojící poblíž společného předka obou skupin.
Čím se živila
Podle stavby hlavy se Arthropleura pravděpodobně živila odumřelou organickou hmotou a rozkládajícími se rostlinami. Přímý důkaz však zatím chybí, protože nebyl nalezen obsah její trávicí soustavy.
Život na souši nebo ve vodě
Velké fosilní stopy naznačují převážně suchozemský způsob života. Stopkaté oči však připomínají některé dávné příbuzné, kteří mohli žít částečně ve vodním prostředí.
Někteří vědci proto připouštějí možnost, že zejména mladí jedinci mohli vést částečně obojživelný způsob života. Definitivní odpověď však zatím neznáme, protože dosud nebyla objevena její dýchací soustava.
Stopa fosilií obrovské Arthropleury poblíž Lagganu na ostrově Arran ve Skotsku.
Přestože dnes víme o Arthropleuře více než kdy dříve, zůstává řada otázek nezodpovězena. Byla největším známým suchozemským členovcem v historii Země a jedním z nejpozoruhodnějších obyvatel prvohorních pralesů.
Zdroje:
