Článek
Už před lety to přitom vypadalo, že nesmyslné posouvání ručiček konečně skončí. Evropský parlament v roce 2019 oficiálně odhlasoval, že střídání času se stane minulostí nejpozději v roce 2021. Bohužel realita ukázala naprostou neschopnost evropského aparátu. Hodinkami musíme posouvat dál.
A co víc – česká vláda schválila nařízení o zavedení letního času na období let 2027 až 2031. Definitivně tak potvrdila, že se budíků hned tak nezbavíme a nesmyslné přetáčení s námi bude nejméně do roku 2031.
Standardní (zimní) čas letos nastane v neděli 25. října 2026. Hodiny se ve 03:00 posunou zpět na 02:00, noc ze soboty na neděli tak bude o hodinu delší. Tento čas bude platit následujících 5 měsíců, tedy do 28. března 2027.
Diplomatický pat: Když se státy nedokážou dohodnout
Evropská unie sice zrušení odhlasovala, ale udělala strategickou chybu. Nechala na každém členském státu, aby si sám vybral, zda si natrvalo ponechá letní, nebo standardní (zimní) čas. A okamžitě nastal diplomatický pat.
Země se nekompromisně rozdělily na dva nesmiřitelné tábory:
- Finsko nebo Polsko striktně požadují trvalý zimní čas.
- Francie, Španělsko nebo Portugalsko naopak preferují trvalý letní čas.
Pokud by si sousední státy vybraly odlišné časy, v Evropě by vznikla chaotická časová mozaika. Takový stav by doslova paralyzoval leteckou i vlakovou dopravu, mezinárodní obchod, logistiku a přeshraniční byznys. Celý proces proto zamrzl na evropských úřadech.
Ilustrační foto
Vymyslel ho stavitel, v Česku ho zavedla uhelná krize
Kde se vlastně tento zvyk vzal? Myšlenku posunu času poprvé navrhl londýnský stavitel William Willett v roce 1907, protože ho štvalo, jak lidé v létě prospí slunečná rána. V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916 v Německu a Rakousku-Uhersku, tedy i na našem území. Tehdejším důvodem byla krutá válečná ekonomika a zoufalý nedostatek uhlí. Po válce se od toho upustilo.
Znovu letní čas zavedl v roce 1940 Adolf Hitler pro celé Německo i Protektorát Čechy a Morava a vydržel tu až do roku 1949.
Trvalá historie pravidelného střídání času, jak ho známe dnes, se však v Československu začala psát až v noci z 31. března na 1. dubna 1979. Zemi tehdy ochromily tuhé lednové mrazy, které způsobily kolaps zásobování uhlím a rozsáhlou energetickou krizi. Stát proto zavedl střídání jako nouzové úsporné opatření.
V roce 1996 jsme se pak podřídili pravidlům EU a letní čas se prodloužil ze šesti měsíců na současných sedm.
Každoroční psychický strašák a facka pro organismus
Dnes už střídání času žádné energie nešetří, moderní technologie tento argument dávno smazaly. Přesto trpíme zcela zbytečně. Změna času je pro miliony lidí každoročním strašákem. Jako by nestačilo, že se na podzim přirozeně stmívá už kolem půl sedmé večer. Nesmyslné zákony nám posunou ručičky a náhle je tma už v 17:30. S přicházející zimou se pak dny dál zkracují.
Denní světlo přitom zásadně ovlivňuje lidskou psychiku. Pro každého z nás je příjemnější jakákoliv hodina světla navíc, kterou můžeme odpoledne aktivně využít. Vstávat do práce či školy za tmy a vracet se domů za hluboké noci je pro lidský organismus extrémně psychicky i fyzicky náročné.
Ilustrační foto
Dokdy si ještě necháme líbit, že kvůli neschopnosti politiků dohodnout se na jednom stabilním čase musíme dvakrát ročně hazardovat se svým zdravím a biorytmem?
A jaký čas byste natrvalo vybrali vy? Ponechali byste raději věčný letní čas s dlouhými letními večery, nebo přirozený zimní čas? Napište svůj názor do komentářů.
