Článek
Premiér 13. června oznámil, že osobně předloží poslanecký návrh na plošný zákaz mobilů ve školách, protože prý „ministerstvo neudělalo dost“. Jenže jeho vlastní ministerstvo školství ještě 9. června, čtyři dny předtím, písemně odpovídalo na dotaz podle informačního zákona, že žádný plošný zákaz nechystá a že jde o pravomoc každé jednotlivé školy. Čtyři dny. Tak rychle se v české politice mění „věc ředitele“ na „věc premiéra“.
Zákon, který řeší vyřešené
Podívejme se na čísla, která Babišův manévr odhalují v plné nahotě. Mimořádné květnové šetření MŠMT z roku 2026 ukázalo, že 93 % škol už má pravidla pro používání mobilů formálně ukotvená ve školním řádu. Třetina škol jde ještě dál a vyžaduje fyzické odložení nebo odevzdání zařízení, do skříněk, do krabic na katedře, do tašek. Starší data České školní inspekce potvrzují totéž: nějakou formu omezení používaly téměř všechny základní školy, úplný zákaz necelých 15 %.
Co přesně tedy Babišův návrh, spolupodepsaný Robertem Plagou, přináší? Zákaz používání mobilů a dalších elektronických zařízení v mateřských školách, základních školách, nižších ročnících víceletých gymnázií a odpovídajících ročnících konzervatoří, a to nejen ve výuce, ale i o přestávkách a v družině. Výjimky pro zdravotní důvody a vzdělávací účely. Účinnost od 1. září 2027. Zní to razantně. Jenže v praxi to znamená, že zákon přikáže většině škol dělat přesně to, co už dělají. A těm zbývajícím sedmi procentům nařídí, aby si konečně napsaly do řádu to, co jejich kolegové zvládli bez parlamentu.
Obrat o sto osmdesát stupňů za čtyři dny
Chronologie je nejtvrdší důkaz toho, že jde o politické přivlastnění, ne o systémovou reformu. V únoru 2026 vydalo MŠMT podrobnou metodiku, která školám vysvětlovala, jak mohou mobily regulovat v rámci stávajícího § 30 školského zákona. Tón byl jasný: je to vaše kompetence, tady máte návod, tady jsou hranice. Metodika výslovně označila za nepřípustné trvalé zabavení telefonu, zákaz bez zdravotních výjimek nebo zásah do obsahu zařízení.
9. června pak ministerstvo písemně potvrdilo, že „nejde o plošný zákaz stanovený MŠMT, ale o možnost školy nastavit pravidla podle vlastních podmínek“. O čtyři dny později stál Babiš před kamerami a sliboval přesný opak, plošný zákon. A pozor: zákaz mobilů se ani neobjevuje v legislativním plánu vlády na zbývající část roku 2026. MŠMT tam má novelu školského zákona, ale tu o financování asistentů pedagoga. Mobilní zákaz je čistě poslanecká iniciativa premiéra, politicky akcelerovaná, mimo standardní legislativní proces.
Co říká výzkum, který nikdo nečte
Politici rádi prodávají zákazy jako samospasitelné. Realita je složitější. Výzkumný report Masarykovy univerzity z roku 2026 analyzoval česká data a nenašel přímou souvislost striktních zákazů s lepší duševní pohodou žáků, nižší kyberšikanou ani výrazně lepšími výsledky v matematice. Některé školy popisují po zpřísnění pravidel více rozhovorů mezi dětmi a méně incidentů s nevhodným nahráváním, ale jde o subjektivní hodnocení ředitelů, ne o kauzální důkaz.
Mezinárodní obraz není jednoznačnější. UNESCO k březnu 2026 eviduje 114 vzdělávacích systémů s nějakou formou národního zákazu, tedy 58 % světa. Francie zavedla zákon už v srpnu 2018 pro mateřské školy, základní školy a nižší střední školy. Ale i UNESCO zdůrazňuje, že zákaz může omezit vyrušování, sám o sobě však neřeší potřebu učit děti odpovědnému zacházení s technologiemi. Jinými slovy: schovat telefon do skříňky je snadné. Naučit patnáctiletého, aby ho nepoužíval k šikaně spolužáka, vyžaduje víc než paragraf.
Komu to tedy prospěje?
Buďme féroví v jednom bodě. Pro menšinu škol, které dosud nechávaly volnější režim hlavně o přestávkách, zákon přinese silnější oporu. Ředitel už nebude muset obhajovat omezení před každým nespokojeným rodičem jako lokální rozhodnutí, bude se moci opřít o zákon. To není bezcenné. Ale je to služba, kterou potřebuje zlomek systému, ne revoluce, kterou potřebuje celé školství.
Praktické důsledky pro školy, které už pravidla mají? Kontrola souladu se zákonnými výjimkami, případná úprava školního řádu, administrativa. Pro žáky na prvním stupni, kde 55 % škol už má úplný zákaz i o přestávkách, se nezmění vůbec nic. Pro žáky na druhém stupni, kde 47 % škol má úplný zákaz a dalších 38 % podmíněné používání, se změní málo. Největší posun pocítí patnáct procent škol na druhém stupni, které dosud neměly žádnou regulaci přestávek. Patnáct procent. Kvůli nim se mění zákon.
Andrej Babiš nepřišel s řešením. Přišel s podpisem pod řešení, které vymyslely tisíce ředitelů a učitelů bez něj. Jediný rozdíl je, že teď bude na obálce jeho jméno.
