Článek
Petr Macinka si 3. dubna 2026 ve vyjádření pro ČTK zřejmě připadal jako politik, který se nebojí říct, co si myslí. Napsal, že Hnutí DUHA považuje „bez nějaké větší nadsázky za teroristickou organizaci“ a že by byl „značně zklamán“, kdyby bylo dál dotováno z peněz daňových poplatníků. Zastal se tím Filipa Turka, který krátce předtím na Facebooku hrozil ekologům dotačním postihem. Jenže slovo „terorista“ není přívlastek, který se dá hodit do éteru a zapomenout. Hnutí DUHA nezapomnělo. A teď se Macinka bude muset zodpovídat u soudu.
Nálepka, která přerostla v žalobu
Chronologie je přímočará a nemilosrdná. 21. dubna 2026 dorazila Macinkovi předžalobní výzva s požadavkem na veřejnou omluvu, vlastnoručně podepsaný dopis organizaci a omluva distribuovaná prostřednictvím ČTK. Macinka ani jeho právní zástupce na výzvu nereagovali. Lhůta uplynula. A 24. června 2026 Hnutí DUHA oznámilo podání žaloby kvůli zásahu do pověsti spolku.
Důležité je, kdo žaluje. Ne Vít Rakušan, ne žádný politik. Žalobcem je ekologická organizace, právnická osoba, která tvrdí, že ji ministr vlády České republiky veřejně spojil s terorismem. V bezpečnostně citlivé době, kdy slovo „terorista“ nese konkrétní právní i společenský obsah, to není přehnaná citlivost. Je to logická obrana.
Proč tentokrát nejde jen o omluvu
Kdyby se spor odehrával před třemi lety, Macinka by riskoval maximálně povinnost omluvit se a zaplatit náklady řízení. Jenže české právo se pohnulo. V lednu 2025 vydal Ústavní soud průlomový nález, který otevřel právnickým osobám cestu k účinnému zadostiučinění za zásah do pověsti. V červnu téhož roku velký senát Nejvyššího soudu tuto doktrínu potvrdil a výslovně připustil, že zadostiučinění může mít i peněžitou formu.
Co to znamená v praxi? Hnutí DUHA zatím veřejně vyčíslilo jen požadavek na omluvu. Ale nový právní rámec mu dává do ruky zbraň, kterou dřív nemělo. Pokud soud uzná, že označení za teroristickou organizaci je závažný a nepravdivý zásah do pověsti, může přiznat i finanční satisfakci. Macinka neriskuje jen trapnou omluvu. Riskuje precedent, který ukáže, kolik stojí slovo „terorista“ vyslovené bez důkazu.
Macinka není první, a ti před ním prohráli
České soudy už podobné spory řešily a výsledky jsou pro politiky nepříjemně jednoznačné.
- Vojtěch Filip vs. Milion chvilek: Bývalý šéf komunistů nepravdivě spojil spolek s „kybernetickým teroristickým útokem". Pravomocně prohrál, musí se omluvit a uhradit náklady řízení.
- Miroslav Kalousek vs. Andrej Babiš: Nejvyšší soud konstatoval, že tvrzení o „rozkrádání ministerstva obrany" je skutkové tvrzení, které neomlouvá ani pokleslá úroveň politické debaty.
- Zdeněk Šarapatka vs. Miloš Zeman: Soud mluvil o „úmyslné dehonestaci" a nařídil omluvu.
Vzorec je jasný. Čím silnější nálepka, tím tvrdší dopad. A „teroristická organizace“ je v tomto žebříčku vysoko, je to obvinění z nejzávažnější kategorie trestné činnosti, aplikované na spolek, který organizuje demonstrace a připomínkuje zákony.
Systém, ne přeřek
Bylo by pohodlné číst Macinkův výrok jako jednorázový exces, okamžik, kdy politikovi ujely nervy. Jenže fakta říkají něco jiného. Macinka dlouhodobě používá označení „zelení teroristé“. Podle otevřeného dopisu, který Zelený kruh adresoval premiérovi, jde o součást opakované rétorické linie Motoristů sobě vůči ekologickým organizacím i úředníkům na ministerstvu životního prostředí. Nejde o přeřek. Jde o metodu.
A právě to je jádro problému. Když se z nálepky „terorista“ stane běžný politický nástroj k delegitimizaci protivníka, přestává fungovat veřejná debata. Slovo ztrácí svůj skutečný význam a získává nový: zbraň, která má oponenta vyřadit z hry bez argumentu. Soudy existují mimo jiné proto, aby takové zbraně testovaly na pravdivost. A Macinka právě vstoupil do tohoto testu.
Co Macinka riskuje, a co riskujeme my
Ve veřejném prostoru ministr zahraničí dosud nepředstavil žádnou detailní právní obranu. Civilní žaloba mu přímo neohrozí mandát ani ministerské křeslo, nejde o trestní řízení. Ale reputační a politický dopad může být značný. Další pravomocně potvrzený výrok přes čáru by z Macinky udělal politika, který systematicky posouvá jazyk za hranici žalovatelnosti. A to je vizitka, která se těžko maže.
Podle nás ale nejde jen o Macinku. Spor ukáže, jak rychle se nová judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu promítne do běžné politické přestřelky. Pokud Hnutí DUHA uspěje, každý politik si příště dvakrát rozmyslí, jestli mu za slovo „terorista“ stojí soudní řízení, omluva a účet za právníky. A to by nebyl špatný výsledek, ne proto, že by politici měli mlčet, ale proto, že by měli mluvit pravdu.
Macinkovo slovo „terorista“ nebylo odvážné. Bylo laciné. A laciné věci mají v českém právu čím dál vyšší cenu.
