Článek
Existuje zvláštní druh politické drzosti, která spočívá v tom, že člověk slíbí konkrétní věc, získá díky ní moc a pak s kamennou tváří vysvětluje, proč to nejde. Přesně tuto disciplínu předvádí kabinet Andreje Babiše v otázce důchodů. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka v televizním vystoupení přiznal, že reálný dopad štědřejší valorizace pocítí senioři nejdříve kolem roku 2030, možná 2031. To není zpoždění. To je přiznání, že slib byl od začátku prázdný, nebo přinejmenším předčasný.
Slib jako politická zbraň, realita jako výmluva
Babišova vláda si do programového prohlášení napsala černé na bílém: návrat k valorizaci o polovinu růstu reálných mezd, věkové bonusy od osmdesáti let, obnovení růstu důchodu za práci ve stáří. Žádná vágní formulace, žádné „budeme usilovat“. Tvrdý závazek kabinetu, který měl odlišit novou vládu od škrtů Petra Fialy.
Jenže podívejme se, co z toho po půl roce u moci skutečně existuje. Jarní návrh novely zákona o důchodovém pojištění posouvá použití nového valorizačního vzorce až na leden 2028, nikoli 2027, jak se veřejně očekávalo. A i kdyby novela prošla beze změn, samotný vzorec nic nepřinese, dokud se reálné mzdy nevrátí nad úroveň roku 2021. Babiš nese politické autorství slibu. Juchelka nese technické vysvětlování, proč to nejde. Výsledek pro dva a půl milionu českých penzistů je ale stejný: očekávání nastavená vysoko, realita při zemi.
Tři sta korun a ticho
Položme si otázku, kterou si klade každý důchodce u kuchyňského stolu: o kolik si v lednu 2027 polepším? Podle Juchelkových vlastních jarních propočtů vychází řádná valorizace průměrného důchodu zhruba na 300 korun měsíčně. Tři sta korun. To je cena dvou rohlíků denně navíc, pokud zrovna nezdražily.
A to není všechno. Od ledna 2027 začíná platit ještě dědictví Fialovy reformy, které Babišova vláda zatím nijak nezrušila: výchovné ve výši 500 korun za dítě se přestane valorizovat. Mechanismus je přitom zákeřně nenápadný: z procentní výměry se nejprve výchovné odečte, zvalorizuje se jen zbytek a pak se stejná, nenavýšená částka zase přičte. Nominálně důchodkyně o pětistovku nepřijde. Ale každý rok bude její důchod o kousek zaostávat za tím, co by dostávala dřív. Při dvouprocentní valorizaci jde o 10 korun měsíčně na dítě, při tříprocentní o 15 korun. Drobné? Za pět let a dvě děti to dělá přes tisícovku ročně.
Paradox, který nikdo nepojmenovává
Největší ironie celé situace nespočívá v tom, že ANO něco slíbilo a nedodává. To je v české politice téměř norma. Skutečný paradox je v tom, že Babišova vláda zatím spravuje důchody převážně podle pravidel, která před volbami ostře kritizovala. Fialova třetinová váha reálných mezd ve vzorci? Běží dál. Konec valorizace výchovného? Nikdo ho nezrušil. Zpomalení růstu nově přiznávaných penzí? Beze změny.
Juchelka to vysvětluje makroekonomikou, a formálně má pravdu. Jak ukazuje analýza ČNB, dokud se reálné mzdy nevrátí nad benchmark roku 2021, zákon do valorizace pustí jen inflaci. Mzdy přitom v prvním čtvrtletí 2026 reálně vyskočily o 6,4 procenta, průměrná hrubá mzda dosáhla 50 282 korun. Ekonomika se zvedá. Ale kumulovaný propad z inflační vlny 2022–2023 je tak hluboký, že návrat nad předkrizovou úroveň podle ČNB přijde nejdříve v roce 2027, s dopadem do lednové valorizace až v roce 2029. Juchelkův odhad roku 2030 je ještě přísnější.
Jinými slovy: i kdyby novela prošla parlamentem zítra, většina důchodců by na svých výpisech neviděla žádný „babišovský“ bonus ještě tři, možná čtyři roky.
Co novela skutečně nabízí, a komu
Buďme féroví k tomu, co na stole leží. Připravovaná novela obsahuje tři hmatatelné věci:
- Věkové bonusy: 500 korun měsíčně navíc v 80, 85, 90 a 95 letech, tisícovka ve 100 letech. To má platit od ledna 2027, pokud zákon projde včas.
- Štědřejší vzorec: přechod z jedné třetiny na jednu polovinu růstu reálných mezd, ale až od valorizace v lednu 2028, a prakticky závislý na návratu mezd nad úroveň 2021.
- Bonus za práci ve stáří: obnovení růstu procentní výměry o 1,5 procenta ročně pro pracující starobní důchodce při zachování slevy na pojistném; u zaměstnanců se má část zvýšení započítat už za období od září do prosince 2026.
Pro osmdesátníky a starší je to reálná pomoc, 500 korun měsíčně navíc není zanedbatelných. Pro běžného šestašedesátiletého penzistu s průměrným důchodem kolem 21 tisíc? Prakticky nic nového do roku 2029 nebo 2030. Novela je navíc stále v legislativním procesu po připomínkovém řízení. Ve sněmovně se parametry mohou změnit, a zkušenost říká, že se mění.
Politická odpovědnost je přitom nedělitelná. Babiš důchody prodával jako svou vlajkovou loď. Juchelka je teď ten, kdo musí vysvětlovat, proč loď stojí v doku. Ale kapitán je pořád premiér, a ten svým slibem vytvořil očekávání, která jeho vlastní vláda v tomto volebním období s vysokou pravděpodobností nenaplní. Rok 2030 není technický detail. Je to politické přiznání zabalené do makroekonomického žargonu.
