Článek
Každý prosinec se českým internetem přežene vlna rozhořčení: Slováci zase dostali třináctý důchod, a my nic. Komentáře pod články se plní hořkostí, politici to vycítí a začnou slibovat. Jenže stačí vzít kalkulačku, sečíst dvanáct měsíců českého důchodu, přičíst k dvanácti slovenským měsícům ten slavný třináctý, a zjistíte, že český průměrný starobní důchodce vychází ročně o desítky tisíc korun lépe. Závist tu nemíří na peníze. Míří na symbol.
Třináctý důchod: zákonná dávka, ne vánoční dárek
Nejdřív si ujasněme, co ten třináctý důchod vlastně je, protože v české debatě se o něm mluví, jako by šlo o štědrý dar slovenské vlády. Není. Je to zákonná důchodová dávka, kterou Sociálna poisťovňa vyplácí automaticky v prosinci každému starobnímu i předčasnému starobnímu důchodci. V roce 2024 činila 606,30 eura, letos vystoupala na 667,30 eura. Při kurzu ECB 24,289 Kč za euro to dělá zhruba 16 200 korun. Slušná částka, žádný zázrak.
A tady je klíčový detail, o kterém se v Česku nemluví: Slovensko už avizovalo, že výše třináctého důchodu zůstane v letech 2026 až 2028 zmrazená na letošní úrovni. Z politicky výbušné rostoucí dávky se stává fixní parametr. Inflace ho bude rok od roku okusovat.
Kalkulačka nelže: český důchodce je na tom lépe
Český průměrný důchodce má proti slovenskému navrch přes 32 tisíc korun ročně, a to slovenský třináctý důchod už v součtu je. Vezmeme-li starší slovenský průměr z konce roku 2024 (683,10 eura měsíčně), náskok Česka naroste až ke 37 tisícům. Bez jakéhokoli bonusu, bez prémie, bez prosincového šeku. Prostě dvanáctkrát vyšší základ.
Měsíční rozdíl zhruba čtyř tisíc korun ve prospěch českého důchodce nevypadá dramaticky. Ale za rok se z něj nakumuluje částka, která slovenský třináctý důchod spolehlivě převýší, a ještě zbude.
Ceny a bydlení: kde výhoda končí
Bylo by nefér tvrdit, že český důchodce žije automaticky lépe jen proto, že má vyšší nominální penzi. Peníze je třeba někde utratit, a tady obraz přestává být černobílý.
Cenová hladina potravin v Česku dosahuje podle Eurostatu zhruba 88 % průměru EU, na Slovensku asi 84 %. Celková spotřebitelská cenová hladina: Česko 87 %, Slovensko 84 %. Rozdíl existuje, ale není propastný; pár procentních bodů, které český nominální náskok nelikvidují.
Horší je to s bydlením. Česko patří v rámci EU mezi pět zemí s nejvyšším podílem domácností přetížených náklady na bydlení, takzvaná míra přetížení náklady na bydlení dosahuje 9,2 %. Pro českého seniora v nájmu ve větším městě může bydlení spolknout podstatnou část důchodu. Teze, že se český důchodce má automaticky lépe i v oblasti bydlení, prostě neplatí.
Kde Česko naopak vyhrává přesvědčivě, je dostupnost zdravotní péče. Podle OECD hlásí neuspokojenou potřebu zdravotní péče jen 0,6 % české dospělé populace, praktický lékař je téměř univerzálně dostupný. Na Slovensku je to 1,5 % neuspokojených potřeb, pouhých 56 % spokojenosti s dostupností kvalitní péče a 728 odvratitelných hospitalizací na sto tisíc obyvatel. Pro seniora, který lékaře potřebuje častěji než kdokoli jiný, je tohle rozdíl, který žádný třináctý důchod nevyváží.
Proč závidíme bonusu, a ne základu
Třináctý důchod je geniální politický produkt. Přijde jednou za rok, je viditelný, snadno pochopitelný a vyvolává pocit, že stát na vás myslí. Vyšší měsíční základ? Ten si člověk zvykne brát jako samozřejmost. Nikdo v lednu neoslavuje, že mu přistálo o čtyři tisíce víc než slovenskému protějšku.
Přesně proto se v Česku periodicky vrací otázka, jestli by Andrej Babiš nebo kdokoli jiný neměl třináctý důchod zavést i tady. Jde zatím o politické téma, ne o schválenou politiku. Český důchodový systém stojí na pravidelné valorizaci; od ledna 2025 se starobní důchody zvýšily v průměru o 358 korun měsíčně, jak potvrdila ČSSZ. Žádný prosincový šek, jen tiché přidání rozprostřené do dvanácti měsíců.
A tady je jádro problému: zavést novou plošnou dávku v systému, který MPSV samo označuje za dlouhodobě neudržitelný bez reformy, by znamenalo přilévat benzín do ohně. Slabé pracující ročníky se chystají financovat silné penzijní ročníky. Každá nová plošná dávka bez kompenzací ten tlak zvyšuje. Politicky se třináctý důchod prodává snadno. Účetně je to past.
Symbol versus realita: co si z toho odnést
Podle nás je česká závist vůči slovenskému třináctému důchodu závist k marketingu, ne k výsledku. Slovensko umí svým seniorům jednou ročně udělat viditelné gesto. Česko jim dává víc peněz, ale nudně; po korunách, každý měsíc, bez fanfár.
Kdo volá po českém třináctém důchodu, neříká vlastně „chci víc peněz“. Říká „chci, aby si mě stát viditelně všiml“. A to je legitimní pocit. Jenže řešit ho zavedením další plošné dávky v demograficky napjatém systému by bylo jako léčit symptom a ignorovat diagnózu.
Český důchodce se má lépe než slovenský. Ročně o desítky tisíc korun. Problém není v tom, že nemáme třináctý důchod. Problém je v tom, že si to neumíme říct.
