Článek
Půl roku měření, šest vln dat, a výsledek je stále tentýž: ANO vede, ale neroste. Opozice existuje, ale nemá lídra. Piráti se nehnou z místa, SPD a Motoristé se krčí u pětiprocentní hranice a KDU-ČSL zůstává pod ní. Kdo čekal, že rozpad koalice SPOLU uvolní energii a přeskládá mapu, musí být zklamaný. Energie se uvolnila, ale rozptýlila se do prázdna. Nespokojenost s vládou Andreje Babiše roste, jenže nemá kam odtéct, žádná strana ji nedokáže nasát a proměnit v hegemonii. A přesně v tomhle vakuu se otevírá prostor pro někoho nového.
Čísla, která se nehýbou
Lednový model dal ANO 34,5 %. Únorový totéž. Březen 34 %, duben 32 %, červen 31,5 %. Pokles existuje, ale je plíživý, ne dramatický. A hlavně: nikdo z něj netěží víc než po drobcích. ODS a STAN se v červnu sešly na shodných 15,5 %, Piráti drží 9,5 %, SPD 6,5 %, Motoristé 5 %. Proti dubnu se změnilo ANO a STAN o půl bodu dolů. KDU-ČSL poskočila z 3 na 4 %. To je vše.
Analytička Kantar CZ Nikola Stárková to pojmenovala přesně: STAN vyskočil k patnácti procentům na začátku roku a od té doby stagnuje. ODS se s ním „už několik měsíců přetahuje o desetiny“. Piráti jsou stabilní bez jakéhokoli akceleračního momentu. Tohle není dynamika. Tohle je zakonzervovaný pat.
Proč slabost nikomu nepomáhá
Zamrzlost neznamená, že by se nic nedělo. Děje se spousta věcí, jenže všechny najednou a navzájem se ruší. ANO ztrácí voliče zklamané neplněním slibů, stylem vládnutí i vystupováním koaličních partnerů. Jenže ti voliči nemíří jedním směrem. Část se vrací k vládním partnerům, část by k volbám nešla vůbec a zbytek se rozptyluje mezi malé subjekty. Výsledek: ANO klesá, ale nikdo konkrétní neroste dost na to, aby to bylo vidět.
Na druhé straně barikády je situace ještě absurdnější. Koalice SPOLU fakticky zanikla. Už na podzim 2025 Petr Fiala oznámil odchod z čela ODS, šéf TOP 09 připustil kandidaturu bez SPOLU a celý projekt se rozpadl dřív, než stačil přejít do opozičního režimu. Logicky by měl někdo sebrat uvolněné hlasy. STAN to zkusil, a uspěl, ale jen částečně. Nabral bývalé voliče ODS a Pirátů, vybudoval obraz konstruktivní opozice, vylepšil komunikaci na sítích. A pak narazil na strop. Patnáct procent, konec příběhu.
Důvod je prostý: nespokojenost existuje, ale je rozdrobená. ODS a STAN se navzájem blokují v boji o druhé místo. Do pravé části pole zasahují Motoristé i Naše Česko Martina Kuby. Piráti drží svůj segment, ale nikoho dalšího nepřitahují. Nikdo neumí cizí slabost proměnit ve vlastní sílu. To je definice zamrzlé politiky.
Koaliční matematika bez řešení
Orientační mandátový přepočet červnového modelu vypadá takto: ANO 76, ODS 37, STAN 37, Piráti 23, SPD 15, Motoristé 12. Sečtěte si to jakkoli chcete, téměř každá realistická většina vede přes ANO.
- ANO + ODS: 113 mandátů, většina existuje, ale politicky těžko představitelná.
- ANO + STAN: 113 mandátů, totéž.
- ANO + SPD + Motoristé: 103 mandátů, pohodlná většina, ideologicky nejsnazší.
- ODS + STAN + Piráti: 97 mandátů, nestačí ani na většinu 101.
Bez ANO se vláda skládá jen jako široká, programově rozporná slepenina, která by potřebovala minimálně čtyři strany. A i tehdy by to bylo na hraně. Premiérem by byl znovu Babiš, ať už s kýmkoli. Tohle není otázka preferencí, ale aritmetiky.
Kdo a jak by mohl rozbít pat
Jediný novější subjekt, který se v datech měřitelně objevuje, je Naše Česko. V únoru 3,5 %, v dubnu 3 %, v červnu 2,5 %. Trend jde špatným směrem, ale důležitější než samotné číslo je složení elektorátu: podle Kantaru jde hlavně o bývalé voliče ODS a TOP 09, částečně i STAN. Poptávka po nové středopravé značce tedy existuje. Jen zatím nemá dost silného nositele.
Kdyby se v tomto prostoru objevil subjekt, který by se stabilně dostal k pěti procentům a výš, změnil by nejdřív druhou ligu, ne ANO. Sebral by mandáty hlavně ODS, STAN a případně KDU-ČSL, rozbil by dnešní šestistranný model a paradoxně by ještě víc zkomplikoval sestavení jakékoli protibabišovské alternativy. Sedmý hráč ve sněmovně by rozřezal opoziční koláč na menší díly, a tím by posílil vyjednávací pozici ANO.
Podle nás má největší krátkodobý potenciál právě středopravá značka s novými tvářemi a exekutivní důvěryhodností. Protestní prostor už obsazují SPD a Motoristé. Levicová alternativa se v aktuálním modelu k prahu ani neblíží. Změna přijde zprava, nebo nepřijde vůbec.
Stabilita neschopnosti
Spokojenost s politickou situací v Česku dosahuje třiceti procent. Odhadovaná volební účast se drží kolem 63 %. Nejsme ve stavu mobilizační exploze ani systémového kolapsu. Jsme v režimu utlumené reprodukce stávajících poměrů, každý měsíc nový průzkum, každý měsíc stejný výsledek, každý měsíc stejný komentář o tom, že se nic nezměnilo.
A právě to je na současné situaci nejnebezpečnější. Ne pro strany, pro voliče. Zamrzlá politika totiž neznamená stabilitu síly. Znamená stabilitu neschopnosti. Nikdo neprohrává dost na to, aby musel změnit strategii. Nikdo nevyhrává dost na to, aby mohl vládnout bez kompromisů, které ho oslabí. ANO pomalu klesá z 34,5 na 31,5 procenta a tváří se, že se nic neděje. Opozice se dělí o patnáct procent ve dvou a tváří se, že je to úspěch.
Rozmrazit tuhle partii může jen hráč, který nepřijde krást desetiny stávajícím stranám, ale přesměruje celý blok zklamaných voličů. Zatím se nikdo takový neobjevil. Ale prostor pro něj je otevřený, a s každým dalším měsícem zamrzlých čísel se zvětšuje.
