Fiala na Hrad? Pochvala od bývalého straníka expremiéra nepotěší, je to spíš polibek smrti

Martin Kuba, jihočeský hejtman a někdejší úřadující předseda ODS, v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil, že Petr Fiala „měl kandidovat na prezidenta“, protože má ideovou ukotvenost a zvládá reprezentativní polohu. Zní to hezky. Jenže Kuba v jednom dechu dodal, že Fialovi chybí manažerský tah na branku a schopnost tvrdě řídit exekutivu. Přeloženo z diplomatštiny: hodí se do ceremoniálního křesla, ne do boje. A tohle říká politik, který z ODS odešel, založil vlastní hnutí Naše Česko a v regionech systematicky přetahuje občanským demokratům členy i voliče. Taková pochvala není podpora. Je to zarámování protivníka do vitríny.

Kubova slova o Fialovi fungují jako precizně mířená dvojitá rána. První zásah je zdánlivě lichotivý: ideová ukotvenost, schopnost reprezentovat. Druhý přichází okamžitě a ničí to, co první vybudoval: slabší manažerské řízení, menší tah na branku. Výsledný obraz je jasný. Fiala jako profesor, který umí přednášet, ale nezvládne řídit katedru.

Podstatné je, kdo ten obraz maluje. Kuba není žádný komentátor z galerie. V roce 2013 vedl ODS do předčasných voleb jako její úřadující předseda. Zná stranu zevnitř, zná její jazyk, zná její slabiny. A právě proto jeho pochvala bolí víc než kritika. Kritiku můžete odmávnout jako útok. Pochvalu od bývalého spolubojovníka, který vás zároveň odsouvá do reprezentativní polohy, odmávnout nemůžete, protože na první pohled vypadá laskavě.

Fiala sám přitom kandidaturu na Hrad v lednu 2026 na kongresu ODS veřejně odmítl. Kubovo „měl kandidovat“ tedy není ani tak rada do budoucna, jako spíš epitaf. Říká: tohle byl tvůj strop a ty sis ho nevybral.

Kdyby Kuba stále seděl v ODS, dala by se jeho slova číst jako vnitrostranická debata. Jenže Kuba v ODS dávno nesedí. Na podzim 2025 odešel, vedení strany jeho odchod komentovalo slovy „tohle nám neuškodí“, a od té doby mu uškodilo dost. Kubovo hnutí sbírá lidi napříč kraji, včetně nespokojených členů ODS. Únorový volební model NMS mu naměřil 4,7 procenta, málo na jistý vstup do Sněmovny, dost na to, aby pravici odčerpal rozhodující hlasy.

Kuba se stylizuje do role pragmatika, který ví, jak vyhrávat. Na jihu Čech získal 47 procent, což rád připomíná. Fialu chválí za vlastnosti, které sám nemá zapotřebí zdůrazňovat, protože se prezentuje jako jejich opak. Ideová ukotvenost? Fajn, ale já mám výsledky. Reprezentativní poloha? Hezké, ale já mám tah na branku. Pochvala Fialy je ve skutečnosti reklama na Kubu.

Druhá osa Kubova rozhovoru míří jinam a trefuje přesněji. Vždy mu prý přišlo hloupé, když strategie ODS spočívala v bagatelizaci Babiše a posměchu jeho voličům. „Reálně dokáže oslovit 35 procent voličů,“ řekl. A data mu dávají za pravdu tvrdě.

Kubových „35 procent“ se přitom týká sněmovní oslovitelnosti, ne prezidentské volby, ale právě to je na tom nejnepříjemnější. Babiš není jen prezidentská hrozba, kterou lze odložit na příště. Je to permanentní strukturální síla, proti které posměch funguje asi jako deštník proti tsunami.

Ironií je, že i sám Fiala na lednovém kongresu popsal ANO jako „mocenskou mašinerii“, na kterou staré recepty nefungují. Kubovo varování tedy není osamělý výkřik odpadlíka. Je to pojmenování problému, který si pravice tiše přiznává, a nahlas řešit neumí.

Čísla vykreslují obraz tábora, který místo útoku na soupeře vede občanskou válku sám se sebou. ODS 14,7 procenta. STAN 14,6. KDU-ČSL 2,6. TOP 09 2,4. A teď ještě Kubovo Naše Česko na 4,7. Sečtěte si to a dostanete slušný součet, jenže v politice se součty nekoaličních fragmentů nepočítají. Počítají se mandáty, a tam propadne až čtvrtina hlasů.

Prezidentská rovina vypadá podobně bezvýchodně. Únorový průzkum NMS ukazuje Petra Pavla s 54 procenty pozitivního hodnocení, Babiše se 43, Havlíčka s 39. Fiala v těchto žebříčcích nefiguruje jako živý kandidát. Voliči SPOLU podle STEMu jednoznačně důvěřují Pavlovi. Prostor pro Fialu na Hradě neexistuje, a Kubova pochvala ho nevytváří, jen podtrhuje jeho absenci.

Kuba to všechno ví. A právě proto mluví. Ne aby pomohl Fialovi, ne aby varoval pravici. Mluví, aby ukázal, že on je ten, kdo rozumí hře, zatímco ostatní se hádají o pravidla, která už neplatí.