Článek
Aleš Juchelka převzal resort práce a sociálních věcí v prosinci 2025 a za půl roku stihl vytvořit mediálně nejviditelnější značku svého úřadování, „sociální kobru“. Propojení dat, analytika, terénní kontroly. Zní to razantně, zní to jako zásah. Jenže proti komu? Proti lidem na dávkách, u nichž sám ministr v rozhovoru pro iROZHLAS odhadl klasické zneužívání na zhruba jedno procento. Mezitím koncern Agrofert, propojený s premiérem Babišem, inkasuje za jediný rok dotace v řádu 1,67 miliardy korun. A dotační titul Rodina, který financuje terénní práci s ohroženými dětmi a rodinami, má rozpočet 200 milionů. Osmkrát méně. Tohle je ta „vláda pro lidi“?
Kobra, která kouše dolů
Juchelkova „sociální kobra“ není nový zákon ani nová instituce. Je to politický rámec, propojení existujících dat a kontrolních nástrojů zaměřené na „rizikové žadatele“ o dávky. Víc prověřování příjmů, složení domácnosti, právního titulu k bydlení. V praxi to znamená víc papírování a víc stresu pro lidi, kteří žijí na hraně nároku a u nichž rozhoduje každá stokoruna. A právě tady je jádro problému: ministerstvo samo v odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím přiznalo, že nedisponuje žádnými statistikami o zneužívání dávek. Žádnými. Ministr tedy buduje politickou značku na fenoménu, který jeho vlastní resort neumí změřit a který sám označuje za marginální.
Přitom „kobra“ není v českém prostředí nové slovo. KOBRA 26 je meziresortní akce tří ministerstev proti nelegální práci, kde se odhadují úniky v desítkách miliard ročně. Ta míří na zaměstnavatele. Juchelkova „sociální kobra“ míří na příjemce dávek. Rozdíl je zásadní, a jeho zamlžení v politické komunikaci není náhoda. Jedna kobra hledá miliardy u firem, druhá hledá stokoruny u lidí v nouzi.
Miliardy tečou, jen jinam
Zatímco ministr ladí rétoriku tvrdosti vůči nejslabším, veřejné peníze v řádu miliard proudí do velmi silných firemních struktur bez jakéhokoli srovnatelného politického napětí. Konsolidovaná výroční zpráva Agrofertu za rok 2024 uvádí přijaté provozní dotace ve výši 1,603 miliardy korun a investiční dotace dalších 68,6 milionu. K tomu 14,2 milionu na dorovnání garantovaných výkupních cen elektřiny. Převážná část směřuje do zemědělské prvovýroby, a na úrovni jednotlivých firem je to dohledatelné i v registru SZIF, kde třeba AGRO Jevišovice, firma propojená s koncernem, za rok 2024 inkasovala národní dotace přes 1,7 milionu korun.
Nikdo netvrdí, že zemědělské dotace jsou nelegální. Ale srovnejme: dotační titul Rodina, ze kterého se financuje prevence v rodinách, práce s týranými a zanedbávanými dětmi, krizová pomoc při domácím násilí, ten má pro rok 2026 alokaci 200 milionů korun. Agrofert za jediný rok vykáže dotace 8,4krát vyšší. A přesto je to „sociální kobra“ proti dávkařům, co dostane mediální prostor a politickou energii. Ne otázka, zda miliardové toky do koncernu premiérova svěřenského fondu odpovídají veřejnému zájmu.
Systém, který nestíhá ani sám sebe
Juchelka přitom nedokáže zajistit ani hladký chod vlastního resortu. Nová dávka státní sociální pomoci, která slučuje dosavadní dávky do jednoho systému, měla pro stávající klienty začít platit v dubnu 2026. Ministerstvo samo muselo termín posunout na červenec, protože Úřad práce nebyl připraven. V tiskové zprávě MPSV se píše o riziku výpadků a prodlev. Lidé, kteří jsou na dávkách závislí (samoživitelky, senioři s minimálním důchodem, rodiny s postiženým dítětem), měli tři měsíce žít v nejistotě, zda jim peníze přijdou včas.
V únoru 2026 stát vyplatil na dávkách v hmotné nouzi 1,029 miliardy korun, na pěstounské péči 541,9 milionu, na novou dávku státní sociální pomoci zatím jen 196,9 milionu. Celkový rozpočet dávky státní sociální pomoci pro rok 2026 činí 18,381 miliardy. To jsou reálné peníze pro reálné lidi. A právě na ně ministr nasazuje „kobru“, zatímco dotační rutina miliardových hráčů běží tiše a bez otázek.
Bábovka místo politiky
Symbolika je v politice důležitá. Ale nesmí nahrazovat obsah. Juchelka se účastní Bábovkového dne, oficiální kampaně MPSV na podporu pěstounů a náhradních rodin. Hezké foto, hezký příběh. Jenže stejný ministr, který se fotí s pěstouny, zároveň buduje značku kontrolního aparátu proti lidem, kteří pobírají tisícové dávky. A mlčí k tomu, že firmy propojené s jeho šéfem inkasují z veřejných peněz stovky milionů ročně na jednu jedinou společnost.
Vzorec se opakuje: symbolická empatie navenek, tvrdý dohledový jazyk dovnitř systému. Dánsko, které používá podobné datové párování při kontrole sociálních dávek, má jednu zásadní pojistku: příjemce musí být vždy nejprve kontaktován, než se přistoupí k hlubší kontrole. Německo u Bürgergeldu pracuje se standardním žádostním režimem bez potřeby politicky nabité značky. Česká „sociální kobra“ není technicky nic převratného. Je to marketingový produkt ministra, který potřebuje vypadat tvrdě.
Kdo je tu vlastně v nouzi
Podstata problému není v tom, že stát kontroluje dávky, to je jeho právo i povinnost. Podstata je v disproporci. Největší politická energie, nejhlasitější rétorika a nejviditelnější značka míří na spodní patro systému, kde se podle samotného ministra odehrává marginální problém. Horní patro, kde veřejné peníze tečou v miliardách do koncernu propojeného s premiérem, funguje jako tichá rutina. Žádná kobra, žádné tiskové konference, žádné rizikové profilování.
Dvě stě milionů na terénní práci s ohroženými rodinami. Miliarda šest set pro Agrofert. A ministr staví kariéru na tom, že dohlédne na to jedno procento.
