Klaus a Okamura už nemají co skrývat. Účastí na schůzi extremistů z AfD řekli, na čí straně stojí

Kdo se ještě tvářil, že jde o náhodné průniky, volné sympatie nebo nedorozumění na chodbě Evropského parlamentu, může přestat. Přijetí řečnické pozice na dvoudenním kongresu strany, kterou německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy sleduje jako pravicově extremistický Verdachtsfall, není diplomatická zdvořilost. Je to veřejné přihlášení se ke klubu, jehož členská legitimace páchne rasisticky nacionální agitací, sloganem „remigrace“ a vazbami na extremistickou Novou pravici. Klaus a Okamura si ji podepsali dobrovolně, s úsměvem pro kamery.

Označení „schůze“ je příliš mírné. Podle oficiální pozvánky frakce AfD se jedná o „1. kongres demokracie“ v Paul-Löbe-Haus, tedy v budově přímo napojené na Spolkový sněm. Program zahrnuje hlavní projevy, panelové debaty, večerní recepci s mediálními hosty. Václav Klaus (starší, exprezident, nikoli jeho syn) má pronést úvodní řeč nazvanou „EU jako hrozba pro svobodu slova v Evropě“. Tomio Okamura dostává vlastní blok „Omezování parlamentní svobody: evropská perspektiva“. Oba pak zasednou do panelu o stavu svobody slova v EU.

Tady nejde o to, co řeknou. Jde o to, kde to řeknou, pod čí hlavičkou a komu. Kongres pořádá frakce AfD. Hosté jsou registrovaní. Program je veřejný. Kdo na takové akci vystoupí jako hlavní řečník, nepřišel náhodou, přišel, protože souhlasí s tím, že právě toto pódium je to správné místo pro jeho poselství.

Rámování celého kongresu kolem „svobody slova“ je geniálně cynické. Kdo by mohl být proti svobodě slova? Nikdo. A právě na to AfD sází. Pod praporem univerzálně přijatelného hesla se scházejí lidé, jejichž skutečná agenda je něco docela jiného.

Německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy ve své zprávě za rok 2024 u AfD dokumentuje etnický pojem národa, antimuslimskou agitaci, systematickou sloganizaci „remigrace“ a personální propojení s extremistickou Novou pravicí. Vrchní správní soud Severního Porýní-Vestfálska v květnu 2024 potvrdil zákonnost sledování AfD jako Verdachtsfall, tedy podezření z pravicově extremistických snah. Veřejné označení celé strany jako „potvrzeně pravicově extremistické“ je sice dočasně pozastaveno do soudního rozhodnutí, ale to, co už je zdokumentováno, bohatě stačí k tomu, aby každý zahraniční politik věděl, na jaké pódium vstupuje.

Klaus to ví. Okamura to ví. A přesto jdou. Protože „svoboda slova“ je dokonalý štít: kdo kritizuje účast, ten prý kritizuje svobodu. Jenže rozhodující není slovo „svoboda“, rozhodující je publikum, hostitel a politická síť, v níž je tato „svoboda“ inscenována.

Bylo by pohodlné tvrdit, že berlínský kongres je ojedinělý výlet do ciziny. Není. Stačí se podívat na časovou osu.

Každý z těchto bodů sám o sobě vypadá jako epizoda. Dohromady tvoří systém. SPD je přes ESN institucionálně propojená s AfD na evropské úrovni. Trikolora veřejně přijímá pozdravy z téhož okruhu. A Klaus svou přítomností dodává celé síti punc bývalé hlavy státu. Berlín 2026 jen dává těmto vazbám nejviditelnější možný rámec: oficiální kongres v budově parlamentu, s programem, recepcí a kamerami.

Místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek na síti X ironicky poznamenal, že „Okamura a Klaus jedou za těmi, kteří vám chtějí ukrást baráky.“ Širší koordinovaná reakce českých stran se zatím neobjevila, a právě to ticho je znepokojivé.

Podle nás by ale hlavní signál neměl přicházet od politiků, nýbrž by si ho měli vyvodit sami voliči. Kdo volí SPD nebo sympatizuje s Klausovým okruhem, dostává teď naprosto jednoznačnou informaci: tito lidé se vědomě, opakovaně a veřejně hlásí k politickému prostoru strany, kterou německé bezpečnostní orgány sledují kvůli extremistickým tendencím. Není to náhoda. Není to diplomatická zdvořilost. Je to volba.

Na evropské úrovni navíc eurostraně ESN, v níž sedí SPD i AfD, hrozí podle Českého rozhlasu odebrání statusu a ztráta financování v řádu desítek milionů korun. To by sice automaticky nezrušilo národní strany ani mandáty, ale výrazně by oslabilo organizační zázemí celého bloku. Berlínský kongres v tomto kontextu nevypadá jako oslava, vypadá jako demonstrace síly v momentě, kdy se půda pod nohama třese.

Exprezident a předseda Sněmovny na pódiu strany sledované pro pravicový extremismus, to není okrajová epizoda, to je politický manifest. Klaus a Okamura se rozhodli, že jim spojenectví s AfD stojí za cenu, kterou za něj zaplatí doma. Otázka teď není, co řeknou v Berlíně. Otázka je, jestli si čeští voliči zapamatují, kam jeli a proč.