Článek
Oto Klempíř není politik, který by se „vybarvoval“ postupně. 15. června 2026 vláda schválila jeho návrh, který ruší televizní a rozhlasové poplatky a nahrazuje je příspěvkem ze státního rozpočtu: 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,065 miliardy pro Český rozhlas. Obě čísla jsou nižší, než kolik média letos čekají z poplatků. U ČT je to o 990 milionů méně, u ČRo o přes 400 milionů. Nejde o technickou úpravu výběrního mechanismu. Jde o to, že stát si nově sedá mezi veřejnoprávní média a jejich hlavní zdroj existence, a sedá si tam s nůžkami v ruce.
Miliardy dolů, závislost nahoru
Klempířův manévr má jednoduchou logiku, kterou žádné ministerské tiskové prohlášení nezamaskuje: vezměte médiím přímý příjem od veřejnosti a dejte jim místo toho částku, o které rozhoduje parlament. Každý rok znovu. Každý rok s možností říct „letos méně“. Vládní návrh sice mluví o valorizaci, ale ta se spouští teprve při překročení kumulované inflace o deset procentních bodů, tedy práh tak vysoký, že v běžných letech k navýšení nedojde vůbec. Pro srovnání: Baxova novela z roku 2024 stavěla na nižším prahu a zachovávala poplatkový model právě proto, aby peníze netekly přes politické rozhodování.
Česká televize už veřejně spojuje vládní variantu s omezením výroby, zrušením investic a ořezáním regionálního vysílání. To nejsou hysterické scénáře. Když rozpočet klesne o miliardu, něco zmizí z obrazovky.
Evropa varuje, Klempíř odmítá
Kdyby šlo jen o domácí spor mezi umělci a ministrem, dalo by se to odbýt jako pražská kulturní válka. Jenže 7. května 2026 napsala Evropská vysílací unie přímo premiérovi. Varování je jednoznačné: český návrh může podkopat nezávislost, stabilitu i soulad s evropskými standardy. Evropský akt o svobodě médií výslovně požaduje adekvátní, udržitelné a předvídatelné financování chránící redakční svobodu. Klempířův model nesplňuje ani jedno z těchto tří slov pořádně.
Rozpočtové financování veřejnoprávních médií přitom existuje i jinde v Evropě; podle dat EBU šlo v roce 2020 o dominantní model na 31 z 56 trhů. Ale všude, kde to funguje bez skandálu, jsou pojistky tvrdší než u nás. Slovensko po zrušení koncesionářských poplatků v roce 2023 zakotvilo zákonný příspěvek ve výši 0,17 % HDP jako automat. Finsko a Švédsko mají vyhrazenou daň mimo běžný rozpočet. Klempíř odmítl i slabší pojistku v podobě souhlasu Senátu. Podle nás je to nejčitelnější signál celého návrhu: nejde o modernizaci, jde o kontrolu.
Umělci mluví z vlastní zkušenosti, ne z bubliny
Aňa Geislerová Klempíře znala roky z hudební branže. Psali spolu texty. V rozhovoru pro Reflex popisuje, že na něm „vždycky bylo něco strašně zvláštního“, pocit, který tehdy neuměla pojmenovat. Zpětně si ho skládá přes informace o drogách, spolupráci s StB a nakonec přes spojení s Motoristy: „Došlo mi, že tam je špatně všechno.“
Není sama. Hynek Čermák říká, že mu Klempířovo ministerské angažmá „nedává žádnou logiku“, chybí odborná praxe, přidává se minulost s StB. Aleš Cibulka a Michal Jagelka po osobní schůzce s ministrem popsali „zděšení“ a „aroganci“ a doporučili mu odejít. Pod otevřený dopis zvoucí Klempíře k veřejné debatě se podepsali i Jitka Čvančarová a Sarah Haváčová. Klempíř debatu odmítl.
„Věřte, že proti veřejnoprávním médiím nemám nic. Já tam ani nechodím, já je nepotřebuju.“ Babišova vláda odsouhlasila zrušení poplatků ČT a ČRo a snížení jejich rozpočtů na úroveň z roku 2008. Instituce, které měly 13 let stejný rozpočet, prý neumí šetřit https://t.co/3dkhQFdMaC
— Jakub Szántó (@JakubSzanto) June 15, 2026
Námitka, že umělci nemají co mluvit do politiky ministra kultury, je absurdní. Ministr kultury rozhoduje o pravidlech jejich profesního prostoru. A tito konkrétní lidé s ním vedli přímá jednání, nejsou komentátoři z gauče, jsou účastníci sporu.
Člověk, který „vyřešil“ svého kritika
Klempířův styl se neprojevuje jen v paragrafech. V dubnu odvolal Martina Baxu z čela správní rady Pražského jara. Zdůvodnění? Na sociální síti X napsal: „Pan Martin Baxa mě v poslední době dost řeší. Tak jsem ho vyřešil.“ Žádné věcné pochybení festivalu, žádný audit, žádná manažerská výtka. Čistý mocenský vzkaz: kdo kritizuje, přijde o pozici.
Baxa přitom jako předchozí ministr kultury obhajoval přesný opak toho, co dnes prosazuje Klempíř: zachování poplatků, inflační indexaci, větší roli Senátu v mediálních radách. Odvolání z Pražského jara tak nevypadá jako personální řízení, ale jako trest za názor.
StB v pozadí, moc v popředí
Archivní práce Paměti národa a Reportérů ČT dokumentuje, že Klempíř byl od února 1984 evidován jako spolupracovník StB s krycím jménem Olda. Více než padesát schůzek, kolem sedmdesáti agenturních záznamů. V případě Martina Semráda badatelé označují jeho roli za klíčovou. Klempíř dříve tvrdil, že spolupráci podepsal pod nátlakem a všem se omluvil.
Samotná minulost by nemusela být diskvalifikací, kdyby se k ní její nositel stavěl s pokorou a transparentností. Klempíř místo toho z ministerského křesla přepisuje financování médií, která jeho minulost zkoumala, odvolává kritiky a odmítá veřejnou debatu. To není člověk, který se vyrovnal s minulostí. To je člověk, který získal moc nad těmi, kdo mu ji připomínají.
Veřejnoprávní média formálně nezanikají, jejich zákonný status se podle vlády nemění. Ale nezávislost není jen paragraf, je to vzdálenost mezi tím, kdo vysílá, a tím, kdo platí. Klempíř tu vzdálenost právě zkrátil na délku paže.
