Článek
Reforma sociálních dávek měla být vlajkovou lodí kabinetu. Jedna přehledná dávka místo čtyř formulářů, konec úřednického labyrintu, motivace k práci. Princip zní rozumně. Jenže mezi záměrem a realitou leží propast plná špatně nastavených parametrů, podstřelených normativů a lidí, kteří si po přechodu na superdávku pohorší o tisíce korun měsíčně. A ministerstvo práce to ví. Ví to minimálně od chvíle, kdy analytici z PAQ Research problém rozebrali na deset konkrétních bodů. Přesto chystaná oprava přijde až v říjnu 2026, tedy měsíce po ostrém spuštění, a ani tehdy neřeší všechno.
Koho to zasáhne a proč nejde o nadsázku
Říct „tisíce Čechů“ je ve skutečnosti eufemismus. Jen v září 2025 stát vyplatil 312 tisíc příspěvků na bydlení, 315 tisíc přídavků na dítě, téměř 65 tisíc příspěvků na živobytí a přes 23 tisíc doplatků na bydlení. Ano, čísla se překrývají, jedna domácnost mohla brát víc dávek najednou. Přesný počet unikátních domácností ale MPSV veřejně nepublikuje, což je samo o sobě výmluvné. Resort nedokáže, nebo nechce, říct, kolika domácnostem reforma ublíží. Stovky tisíc vyplácených dávek měsíčně ale jasně ukazují, že zasažená klientela je obrovská. A ztráty nejsou rozložené rovnoměrně. Koncentrují se do několika skupin, které mají nejmenší manévrovací prostor: jednotlivci, malé domácnosti, samoživitelé se staršími dětmi, lidé v insolvenci a rodiny v drahých okresech.
Normativy z jiné planety a životní minimum, které nestačí na život
Jádro problému není v tom, že stát sloučil čtyři dávky do jedné. Jádro je v parametrech, které té jedné dávce dal. Začněme bydlením. Normativy, podle nichž se uznávají náklady na bydlení, vycházejí z velikosti obce. Jenže velikost obce s cenou nájmu téměř nesouvisí. Mladá Boleslav spadá do nižší kategorie, přestože má nájmy srovnatelné s krajskými městy. Podle PAQ Research byly ve 24 okresech levné tržní nájmy o více než tisíc korun nad normativy. V Praze a Mladé Boleslavi o tři tisíce, v okresech kolem Prahy až o čtyři tisíce korun. To není drobná odchylka. To je systémové selhání, které říká: bydli levněji, nebo si připlať z peněz, které nemáš.
A pak je tu životní minimum. Částky zůstávají podle důvodové zprávy beze změny až do 30. září 2026. Pro jednotlivce a malé domácnosti je minimum nastavené tak nízko, že po přepočtu na superdávku dostanou méně než v původním systému. Stát tedy vědomě nechává podhodnocený základ běžet celé léto, přestože o kritice ví.
Insolvence: past, ze které není úniku
Nejcyničtější dopad má superdávka na lidi v insolvenci. PAQ na to upozorňuje přes dva roky. Vznikla pracovní skupina s neziskovkami, dluhovými experty, věřiteli i zástupci dvou resortů. A výsledek? Nic. Úřady práce dodnes nemají propojení s insolvenčním rejstříkem. Podle Samuela Galana z PAQ „vlastně dodnes neví“, kdo z žadatelů insolvenci má.
V praxi to vypadá tak: člověk v insolvenci si zvýší hrubou mzdu o deset tisíc korun, ale po srážce mu zůstane jen zlomek navíc. Superdávka však vidí celý příjem před srážkou a sníží se třeba o čtyři a půl až šest tisíc korun. Práce se tak paradoxně nevyplatí. Reforma, která měla motivovat k výdělku, vytváří past, v níž vyšší mzda znamená nižší čistý příjem. Říjnová oprava s tím nepočítá.
Oprava přijde pozdě a řeší jen půlku
Ministerstvo pod vedením Aleše Juchelky chystá na říjen 2026 dvě hlavní změny: rozšíření statusu zranitelné domácnosti na samoživitele s dětmi do 15 let a nové normativy bydlení podle okresů místo podle velikosti obce. Obojí je krok správným směrem. Ale jen obojí. Insolvence zůstává mimo balík. Životní minimum se nenavyšuje nad rámec stávajících částek. A podle Galana mají změny dopadat hlavně na nové žádosti; stávající příjemci se automaticky nepřepočítají.
Stát tedy říká: víme, že jsme to nastavili špatně, ale opravíme to až za několik měsíců, a i pak jen pro ty, kdo přijdou znovu požádat. Mezitím ať si lidé poradí sami. Že už v únoru 2026 evidovalo MPSV 202 odvolání proti rozhodnutím o nové dávce, je jen špička ledovce; většina postižených se neodvolá, protože nemá sílu ani informace.
Kobra místo pomoci
Místo aby ministerstvo soustředilo kapacity na opravu vlastních chyb, Juchelka oznámil „sociální kobru“, speciální tým proti zneužívání dávek. Podle ministerské analýzy dopadů regulace bylo po sociálních šetřeních zastaveno nebo odebráno zhruba jedno procento žádostí. Jedno procento.
Politicky se to prodává snadno: boj proti „zneužívačům“ zní líp než přiznání, že systém selhává u poctivých žadatelů. Jenže právě ti poctiví žadatelé, s drahým nájmem, s dluhy v insolvenci, s dětmi na krku, teď platí za parametry, které jim stát nastavil.
Superdávka netrestá podvodníky. Trestá lidi, kteří mají smůlu na poštovní směrovací číslo, na věk svého dítěte nebo na to, že se pokusili splatit dluhy. A stát to ví. Jen s opravou nespěchá.
