Od nového roku nové ministerstvo? Vláda se asi nudí, když vymýšlí takové zbytečnosti

Česká politika má zvláštní talent na výrobu iluzí. Stačí přejmenovat úřad, uspořádat tiskovou konferenci a tvářit se, že se něco mění. Karel Havlíček to právě předvádí v přímém přenosu: jeho Ministerstvo průmyslu a obchodu se má od 1. ledna 2027 jmenovat Ministerstvo hospodářství. Právní kontinuita zůstane, instituce zůstane, úředníci zůstanou. Změní se název na dveřích. A pod tím nenápadným přelepením štítku probíhá něco úplně jiného: tichá koncentrace moci, jakou česká vláda dlouho neviděla.

Přejmenování ministerstva je politický branding, ne reforma. Havlíček sám přiznává, že nejde o novou instituci. MPO ve své tiskové zprávě z dubna 2026 píše o „zachování právní kontinuity“ a „postupném přepisování názvu v dalších zákonech“. Přeloženo z úřednického jazyka: budou se měnit cedule, hlavičky, formuláře, webové stránky, smluvní vzory a bůhví co ještě. A kolik to bude stát? To se nedozvíte. Resort žádnou nákladovou položku k rebrandingu nezveřejnil. Havlíček mluví o „skoro nic“. Jenže „skoro nic“ v podání státní správy může znamenat cokoliv od statisíců po desítky milionů, a dokud někdo neukáže fakturu, je to jen slovo politika.

Bývalý ministr průmyslu Lukáš Vlček to shrnul přesně: „Přejmenování nebo změna názvu nic nevyřeší.“ Těžko s ním nesouhlasit. Pokud má resort problémy s efektivitou, byrokracií nebo strategickým řízením, nový nápis na budově v Praze na to nemá žádný vliv. Nula.

Tady ovšem komentář nesmí zůstat u výsměchu ceduli. Protože pod tím přejmenováním běží proces, který si pozornost zaslouží, a který je daleko méně nevinný než výměna loga.

Havlíčkův resort systematicky pohlcuje agendy z jiných ministerstev. K 1. červnu 2026 přešel z Ministerstva obrany na MPO celý útvar průmyslové spolupráce, i s lidmi a penězi. Havlíček předsedá Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Pod jeho resort spadají kosmické aktivity, umělá inteligence, energetická politika v širším slova smyslu. A to ještě není konec: původní plán ANO z léta 2025 počítal se zrušením Ministerstva pro místní rozvoj a jeho pohlcením do nového superresortu. Od toho se ustoupilo, prý kvůli implementaci stavebního zákona, ale směr zůstává stejný. Jen tempo je pomalejší.

Jana Černochová, bývalá ministryně obrany, varuje, že přesunem obranného průmyslu pryč z resortu obrany se přetrhne přímá vazba na armádu jako koncového uživatele. A má pravdu: exportní a inovační logika, kterou Havlíček argumentuje, je legitimní, ale armáda nekupuje zbraně proto, aby se dobře exportovaly. Kupuje je proto, aby fungovaly. Tohle riziko vláda slibuje „ukočírovat koordinací“. Kdo někdy viděl, jak česká ministerstva „koordinují“, ví, co to znamená v praxi.

Zvlášť znepokojivé je, jakým způsobem se přejmenování legislativně prosazuje. Havlíček se rozhodl neotevírat kompetenční zákon, tedy zákon, který přesně definuje, co které ministerstvo dělá a jak se jmenuje. Místo toho zvolil pozměňovací návrh ke stavebnímu zákonu. Přílepek. Klasická česká legislativní zkratka, která umožňuje protlačit změnu bez samostatné a politicky viditelné debaty.

Proč? Protože kdyby se otevřel kompetenční zákon, musela by se vést diskuse o tom, co přesně má „ministerstvo hospodářství“ dělat, jaké má mít kompetence, kde končí jeho pravomoci a kde začínají pravomoci ostatních resortů. Taková debata by byla nepříjemná. Ukázala by, že nejde o přejmenování, ale o přerozdělení moci. A to se v tichosti dělá líp.

Ministerstvo hospodářství v Česku už jednou existovalo. V první Klausově vládě ho od roku 1992 vedl Karel Dyba, a vedle něj dál fungoval Vladimír Dlouhý jako ministr průmyslu a obchodu. Dva ekonomické resorty vedle sebe. Výsledek? V roce 1996 zákon č. 272/1996 Sb. ministerstvo hospodářství rozebral. Část kompetencí šla na MPO, část na nově vzniklé MMR, část na dopravu. První český pokus o hospodářský superresort nevydržel ani celé volební období.

Havlíček teď zkouší totéž, jen z opačného směru: ne sloučením dvou resortů, ale postupným nasáváním agend do jednoho. Výsledek může být stejný: přebujelý úřad, který řídí všechno a neřídí nic pořádně. Ale to bude problém příští vlády. Ta současná si zatím užívá iluzi, že přelepením cedule modernizuje stát.

Zbývá položit nejprostší otázku: komu to celé slouží? Havlíček argumentuje srozumitelností v zahraničí, prý zahraniční partneři lépe chápou „ministerstvo hospodářství“ než „ministerstvo průmyslu a obchodu“. Možná. Ale zahraniční partneři se na jednáních neptají na název resortu. Ptají se na kompetence, rozpočet a rozhodovací pravomoc člověka naproti. A přesně to Havlíček jako první vicepremiér a šéf rostoucího superresortu získává. Nový název lépe odpovídá jeho osobní politické váze. Nový název je vizitka, ne reforma.

Stát se tváří, že šetří a zjednodušuje. Přitom vyrábí další symbolické přebalování moci, jehož náklady nezveřejní a jehož skutečný smysl leží jinde než v názvu na budově. Pokud tohle je modernizace státní správy, pak je to ta nejdražší výměna cedule v dějinách české byrokracie, a ještě ani nevíme, kolik přesně stála.