Článek
Tomio Okamura prodával svým voličům iluzi. Roky jim říkal, že jednou vezmou do rukou hlasovací lístek a rozhodnou, jestli Česko zůstane v Evropské unii a v NATO. Dal to na titulní stranu programu, křičel to z billboardů, opakoval to v každém rozhovoru. A pak vstoupil do vlády, která mu ten lístek vytrhla z ruky dřív, než na něj stačil cokoli napsat. Nejde o nehodu. Jde o politický obchod, ve kterém Okamura vyměnil svůj nejsilnější symbol za ministerská křesla. Babiš mu za to dal přesně to, co si zasloužil, tedy nic.
Slib, který nikdy neměl šanci přežít koaliční smlouvu
SPD šla do voleb 2025 s heslem „ČR na 1. místě. Zákon o referendu! Vy sami rozhodnete! I o členství v EU.“ Černé na bílém, přímo v oficiálním volebním programu. Obecné a závazné referendum, včetně zásadních mezinárodních závazků, včetně možnosti vyjádřit se k členství v EU a NATO. Tohle nebyl okrajový bod programu. Tohle bylo jádro identity strany, důvod, proč ji lidé volili, motor celé kampaně.
A pak přišel 5. ledna 2026. Programové prohlášení vlády, dokument, který definuje, co koalice skutečně hodlá dělat, slovo referendum neobsahuje. Vůbec. Ani jako příslib, ani jako záměr, ani jako poznámku pod čarou. Místo toho mluví o České republice jako o svrchovaném členském státu EU a pevném spojenci v NATO. To není diplomatická formulace. To je politická poprava Okamurova vlajkového slibu.
Kdo si myslí, že šlo o nedopatření, podceňuje Andreje Babiše. Ten ví přesně, co do programového prohlášení dá a co ne.
Babiš to řekl nahlas, a dobře udělal
11. května 2026 premiér na tiskové konferenci po jednání vlády řekl to, co bylo jasné už od ledna: obecný zákon o referendu? Možná. Referendum o EU, NATO a euru? Ne. Kategoricky ne.
Tentýž den vláda zřídila funkci zmocněnce pro plnění závazků České republiky vůči NATO a odsunula vyhodnocování přijetí eura až na rok 2030. Symbolika nemohla být jasnější. Zatímco Okamura stál vedle s prázdnýma rukama, kabinet institucionálně upevňoval přesně ten rámec, který chtěl předseda SPD dát k lidovému hlasování.
A podle nás je to správně. Členství v EU a NATO není koaliční žeton, se kterým se smlouvá na chodbě Strakovy akademie. Je to civilizační a bezpečnostní ukotvení státu, budované třicet let. Proměnit ho v předmět plebiscitu, jehož výsledek by závisel na momentální náladě a na tom, kdo lépe ovládne sociální sítě, by bylo nezodpovědné. Babiš to pochopil. Nebo spíš: Babiš to nikdy nehodlal dopustit a Okamura to musel vědět.
Okamura nevyměnil referendum za nic, vyměnil ho za dekorace
Co vlastně SPD dostala? Suverenistické drobky. Rétoriku o odmítnutí „Armády EU“. Vágní formulace o ochraně národních zájmů. Odklad debaty o euru, který by stejně nikdo nevedl. Žádný z těchto bodů nemobilizuje voliče tak jako slib, že sami rozhodnou o budoucnosti země.
Okamura přitom téma referenda tlačil roky. Už v roce 2022 předkládal ve Sněmovně vlastní návrh ústavního zákona o celostátním referendu, mluvil o něm jako o zásadním návrhu SPD, připomínal, že ho prosazuje od roku 2013. Ani procedurální předřazení na pořad tehdy neprošlo (75 hlasů pro, 85 proti). Teď, když má koaliční partnery a teoreticky silnější pozici, nedosáhl ani toho. Dosáhl méně než z opozice. To není politická strategie. To je kapitulace maskovaná účastí na vládnutí.
Piráti odmítají podpořit návrh zákona o referendu, přestože to mají ve volebním programu a vymlouvají se na naší vládní koalici. K prosazení zákona přitom potřebujeme ústavní většinu, tedy 120 hlasů, přičemž naše vláda má 108. Referendum je přitom o přáních občanů, nikoli o… pic.twitter.com/OGqXnPECa8
— Tomio Okamura (@tomio_cz) June 8, 2026
Voliči zatím neodcházejí, ale monopol na protest se drolí
Průzkumy neukazují okamžitý kolaps. STEM v březnu 2026 měřil SPD kolem sedmi procent, NMS v květnu 8,7 procenta. Strana drží stabilní, byť nižší podporu než v nejlepších časech. Jenže čísla maskují hlubší problém.
Značná část potenciálního elektorátu SPD se podle STEM překrývá s voliči ANO. Menší protestní subjekty (PRO, Přísaha a další) loví ve stejném rybníku. Okamura už není jediný, kdo nabízí vztyčený prostředníček směrem k Bruselu. Je jen jedním z mnoha. A na rozdíl od ostatních má na krku nesplněný slib, který si jeho voliči pamatují.
Kdo volil SPD kvůli referendu, dostal slogan bez nástroje. Právní páka neexistuje: ústavní zákon o celostátním referendu přijat nebyl a za této vlády přijat nebude. Reálná páka je jediná: volební sankce. A ta přijde, až se ti voliči rozhodnou, jestli Okamurovi ještě věří, nebo jestli svůj hlas pošlou jinam. Případně nikam.
Za této vlády je téma referenda o EU a NATO mrtvé. Premiér ho veřejně odmítl, vládní program s ním nepočítá, instituce se posilují opačným směrem. Okamura si může říkat, co chce. Ale jeho nejsilnější karta leží na stole lícem dolů, a nikdo mu nedovolí ji otočit.
