Článek
Existuje zvláštní druh politické alchymie, při které se soudní odsouzení přetaví v kampaňové zlato. SPD ji ovládá mistrovsky. 3. června 2026 Obvodní soud pro Prahu 1 nepravomocně odsoudil hnutí za dva předvolební plakáty z roku 2024: jeden zobrazoval muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a textem o „chirurgovi z dovozu“, druhý romské chlapce s komentářem o školní docházce. Soudkyně Ivana Tichá v ústním odůvodnění řekla, že problém není „mít názor“, ale způsob projevu, který staví skupiny do pozice „oni a my“ a vede ke strachu a následně k nenávisti. Reakce SPD? Na domovské stránce se okamžitě objevily titulky o „pokutě za pravdivý plakát“ a „cenzuře“. Žádná reflexe, žádný ústup. Jen další kolo téhož automatu.
Apokalypsa, která se nekoná
SPD už roky prodává jeden a tentýž příběh: Migrační pakt EU znamená povinné přijímání migrantů, Česko se bude muset „vykoupit“ částkou 20 000 eur za osobu a migrace přináší zločin, terorismus a civilizační rozklad. Stačí otevřít oficiální texty hnutí z dubna 2024 i ze září 2023; narativ je totožný, kopíruje se téměř doslovně. Kontinuita je záměrná: opakování vytváří dojem samozřejmosti.
Vláda, jejíž součástí je SPD, se s tím nemaže. Další zátahy na nelegální cizince v ČR. Při razii proti nelegálním cizincům v Brně policisté zkontrolovali více než 400 cizinců a zadrželi mnoho osob, které u nás pobývali nelegálně. A obdobné kontrolní policejní akce budou… pic.twitter.com/sh6H3DsDO7
— Tomio Okamura (@tomio_cz) June 10, 2026
Jenže stačí postavit vedle sebe to, co SPD tvrdí, a to, co pakt skutečně obsahuje. Ministerstvo vnitra výslovně uvádí, že pakt nezavádí povinné relokace. Solidarita je flexibilní; stát si vybírá mezi finančním příspěvkem, materiální pomocí nebo dobrovolně nabídnutou relokací. A tvrzení o „dvaceti tisících eur za nepřijatého migranta"? Ministerstvo ho přímo odmítá jako zkreslení. Nejde o interpretační spor. Jde o rozpor mezi politickým tvrzením a textem právního předpisu.
A pak je tu číslo, které celou apokalypsu pohřbí definitivně. Prováděcí rozhodnutí Rady EU pro první solidární pool platný od 12. června 2026 stanovuje u Česka finanční příspěvek ve výši nula. Nula eur. Žádné vykupování, žádné povinné přijímání. Česko je vedeno mezi státy s „významnou migrační situací“ (kvůli stovkám tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou) a jeho příspěvek je proto upraven na nulu.
Strach z invaze, která čítá 148 lidí
Když SPD mluví o migraci, evokuje obraz tisíců lidí proudících přes hranice. Policejní statistiky za rok 2025 říkají něco jiného. Tranzitní nelegální migrace přes Česko činila 148 osob. Sto čtyřicet osm. To je 1,4 % z celkové zjištěné nelegální migrace, která dosáhla necelých jedenácti tisíc případů.
Skutečný migrační příběh Česka se odehrává jinde. K 31. březnu 2026 bylo v zemi evidováno 379 818 aktivních registrací dočasné ochrany, tedy lidí, kteří sem přišli před ruskou agresí proti Ukrajině. Od začátku války bylo vydáno přes 767 tisíc dočasných ochran. A tady přichází detail, o kterém SPD systematicky mlčí: podle modelových výpočtů MPSV přinesly osoby s dočasnou ochranou za třetí čtvrtletí 2025 do rozpočtu 8,2 miliardy korun při výdajích 3,9 miliardy. Za celý rok 2024 činil přebytek 9,7 miliardy. Ukrajinští uprchlíci české veřejné finance neničí. Posilují je.
SPD přitom obraz bezprostřední invaze z Afriky a Blízkého východu pečlivě udržuje, zatímco skutečný milionový uprchlický pohyb v Evropě způsobila ruská vojenská agrese. V oficiálních materiálech hnutí ale dominují Brusel, Rakušan a „dovoz migrantů“. Rusko jako původce největší evropské uprchlické krize od druhé světové války v tomto narativu prakticky nefiguruje. To není náhoda. To je volba.
Proč to pořád funguje?
Bylo by pohodlné říct, že migrační strašení zabírá jen na okrajovou menšinu. Data CVVM z podzimu 2025 ukazují opak. Čtyřicet sedm procent Čechů si myslelo, že země přijala víc uprchlíků z Ukrajiny, než zvládne. Čtyřicet šest procent v létě 2025 souhlasilo s výrokem, že cizinci jsou příčinou nárůstu kriminality. Třetina lidí se domnívala, že cizinci ohrožují náš způsob života.
SPD neprodává realitu. Prodává pocit, a ten pocit má v české společnosti živnou půdu. Politologická literatura popisuje securitizaci migrace jako strategii, kterou v Česku používaly i vládní strany za krize roku 2015. SPD ale udělala z migrace trvalý identitární střed své komunikace. Zatímco ostatní strany téma podle situace přibírají a odkládají, Okamurovo hnutí na něm stojí. A funguje to, protože emocionální zkratka („oni přicházejí, vy platíte, vláda to dovolila") je pro politickou komunikaci nesrovnatelně levnější než vysvětlování flexibilní solidarity a prováděcích rozhodnutí Rady EU.
Rozsudek jako palivo
Třímilinová pokuta SPD právně neomezí v tom, aby o migraci mluvila. Paragraf 356 trestního zákoníku postihuje veřejné podněcování k nenávisti vůči skupině osob z důvodu rasy či etnické příslušnosti, a opakování podobného typu kampaně může znovu založit trestní odpovědnost. Ale obecný zákaz kritizovat migrační politiku z rozsudku neplyne. SPD to ví. A právě proto je pro ni verdikt užitečnější jako kampaňový materiál než jako právní problém.
Mechanismus je průhledný: soud odsoudí plakát, hnutí ho prohlásí za pravdivý, verdikt přeloží do příběhu o cenzuře a útoku na svobodu slova, část voličů se semkne. Krátkodobý mobilizační efekt snadno převáží reputační škodu. Pokuta tři miliony korun je pro parlamentní stranu provozní náklad, ne existenční hrozba.
Směšnost celé situace nespočívá v tom, že by strašení přestalo fungovat. Spočívá v tom, že SPD dál hraje apokalypsu roku 2015 ve chvíli, kdy tranzitní nelegální migrace přes Česko čítá 148 lidí, kdy první solidární pool EU počítá u Česka s nulovou platbou a kdy skutečnou migrační zátěží jsou stovky tisíc Ukrajinců, kteří do rozpočtu přispívají víc, než z něj čerpají. Ale přesnost nikdy nebyla smyslem cvičení. Smyslem je strach. A ten se zatím prodává spolehlivě.
