Článek
Málokdy se podaří prodat úlevu tak elegantně, aby ji voliči vnímali jako velkorysost a ekonomové jako časovanou bombu zároveň. České vládě se to od 1. ledna 2026 povedlo na jedničku. Lidem, kteří nasbírali 45 let doby pojištění, stát snížil krácení předčasného důchodu z 1,5 % na 0,75 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů předčasnosti. Zní to suše. V korunách to ale znamená, že člověk s výpočtovým základem 25 000 Kč a plnou tříletou předčasností dostane měsíčně o téměř 2 450 Kč víc, než by dostal podle starých pravidel. To už není kosmetika. To je argument, který se prodává sám.
Cukr pro věrné, bič pro ostatní
Celá operace stojí na jednom triku: viditelnost. Poloviční krácení pro lidi s 45 lety pojištění je srozumitelné, emocionálně silné a cílí na voliče, kteří chodí k urnám spolehlivěji než kdokoli jiný, tedy starší pracující s dlouhou kariérou. Důvodová zpráva k novele o nich mluví jako o lidech, jejichž organismus je „nejvíce opotřeben“ a kteří v systému získali „významné zásluhy“. Jazyk to není náhodný. Je to politická poezie pro cílovou skupinu.
Jenže tentýž zákon, který jednou rukou dává, druhou bere. Od stejného data klesá zápočet do první redukční hranice ze 100 % na 99 %. Sazba za rok pojištění se snižuje z 1,500 % na 1,495 %. Jsou to drobné posuny, které v titulcích nikdo neotiskne, ale které se promítnou do každého nově přiznaného důchodu. Stát tedy nepřidává plošně. Stát přesouvá peníze z jedné kapsy do druhé a doufá, že si toho nikdo nevšimne. Zatím to funguje.
Rekordy, které mluví samy
Čísla jsou tvrdá a nepříjemná. K 31. prosinci 2025 Česká správa sociálního zabezpečení evidovala 765 381 vyplácených předčasných starobních důchodů. O rok dříve to bylo 762 483, na konci roku 2023 pak 732 612. Trend je jasný a jednoznačný: předčasné důchody rostou rok od roku a žádná reforma ho zatím nezlomila.
Důležitá poznámka: tato čísla zachycují stav příjemců, nikoli nové žádosti podané konkrétně kvůli výhodě účinné od ledna 2026.
Co ale víme jistě: počet starobních důchodců, kteří ještě nedosáhli řádného důchodového věku, narostl podle zprávy MPSV z 38 tisíc na konci roku 2018 na 56 tisíc na konci roku 2023. Trh práce tak přichází o desítky tisíc lidí, kteří by jinak ještě pracovali.
Kolik to stojí a kdo to zaplatí
Tady přestává být legrace. Důchodové pojištění mělo v roce 2025 příjmy 694,53 miliardy korun a výdaje 700,12 miliardy. Schodek 5,59 miliardy korun. Na jednoho důchodce připadalo 1,84 poplatníka pojistného. Systém nevstupuje do debaty o nových úlevách z pozice síly, vstupuje do ní s vodou po krk.
A bude hůř. Projekce MPSV počítá s tím, že saldo penzijního systému se v nejhorších letech kolem přelomu padesátých a šedesátých let může propadnout na minus 2,9 % HDP. Národní rozpočtová rada sice konstatuje, že součet malé a velké reformy snižuje odhadovaný nejhorší deficit z téměř 4 % HDP k hranici 1,5 % HDP, ale jen za předpokladu, že reformní kroky zůstanou zachovány. Každá další úleva, každé další politicky motivované zjemnění tento předpoklad nahlodává.
Přepočtěme si to ještě jednou konkrétně. Při tříleté předčasnosti a výpočtovém základu 20 000 Kč činí rozdíl mezi starým a novým krácením 1 950 Kč měsíčně. Při základu 30 000 Kč už je to 2 925 Kč. Vynásobte tisíci lidmi, kteří na výhodu dosáhnou, a roky, po které budou důchod pobírat. Výsledná suma není zanedbatelná, a zaplatí ji ti, kdo dnes odvádějí pojistné.
Učebnicový kompromis, který voní volbami
Řekněme si otevřeně, o co tu jde. Vláda potřebovala prodat důchodovou reformu, která je ve svém jádru restriktivní. Snížení sazby za rok pojištění, úprava redukčních hranic, zpřísnění valorizačního mechanismu, to všechno jsou kroky, které nové důchody mírně ztenčují. Aby to celé nebylo jen o utahování, potřebovala viditelnou protiváhu. A našla ji v polovičním krácení pro lidi s 45 lety pojištění.
Je to chytré? Bezpochyby. Je to zodpovědné? To je jiná otázka. Ústavní soud v červnu 2025 potvrdil, že stát má při nastavování parametrů předčasných důchodů široký legislativní prostor. Co jeden parlament dá, druhý může vzít. Parametry nejsou ústavně zabetonovány. A v zemi, kde se důchodová pravidla mění s každou vládou, je dnešní výhoda zítřejší nejistota.
Mezinárodní srovnání přitom naznačuje, že české nastavení předčasnosti patří spíše k přísnějším: skutečný věk odchodu do důchodu se v Česku téměř kryje se zákonným, zatímco v řadě zemí OECD je reálný odchod výrazně dřívější. Poloviční krácení pro nejdelší kariéry tedy není žádná rozhazovačnost. Je to spíš přiblížení se tomu, co jinde funguje jako standard.
Kalkulačka versus urna
Ekonomové mají pravdu, když upozorňují na rizika. Méně plátců, více let výplaty, napjatý systém. Ale politici mají pravdu taky, aspoň ze svého úhlu pohledu. Prodali reformu, která jinak bolí, a přidali k ní jednu sladkou pilulku pro ty, kdo v systému strávili celý produktivní život.
Problém je, že sladké pilulky mají tendenci se množit. Dnes 45 let pojištění, zítra možná 40. Dnes poloviční krácení, zítra možná žádné. Každý ústupek vytváří precedent a každý precedent vytváří očekávání. A důchodový systém, který stojí na 1,84 poplatníka na jednoho důchodce, si moc dalších ústupků dovolit nemůže.
Stát rozdal karty šikovně. Otázka zní, kdo bude platit, až přijde účet.
