Tohle vláda nedomyslela: Předčasné důchody jsou opět v kurzu, stát za to ale zaplatí miliardy navíc

Vláda v roce 2023 zpřísnila podmínky předčasných důchodů, aby zastavila masový odliv lidí ze systému. Omezila maximální předčasnost na tři roky, zvýšila penalizaci, zavřela zadní vrátka. Jenže od 1. ledna 2026 tatáž vláda otevřela nová: zavedla poloviční krácení pro lidi s alespoň 45 lety pojištění. Výsledek se dostavil okamžitě. Za leden a únor 2026 eviduje Česká správa sociálního zabezpečení 3 419 žádostí o předčasný důchod. Ve stejném období loňského roku jich bylo 1 407. Nárůst o 143 %. A to jsme teprve na začátku roku.

Politická odpovědnost za tento stav je jednoznačná. MPSV jako předkladatel a vláda jako schvalovatel prosadili zákon č. 417/2024 Sb., vyhlášený 18. prosince 2024, který od ledna 2026 snížil krácení předčasného důchodu z 1,5 % na pouhých 0,75 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dnů předčasnosti, ovšem jen pro ty, kdo nasbírali 45 let pojištění. Na papíře to vypadá jako spravedlivá odměna za dlouhou kariéru. V praxi je to pozvánka k odchodu z trhu práce, kterou tisíce lidí přijaly během několika týdnů.

Absurdita je v tom, že stát nemůže současně naříkat nad nedostatkem pracovních sil a rozšiřovat atraktivní únikový koridor pro zkušené zaměstnance. Přesně to ale dělá. Člověk s osobním vyměřovacím základem 20 tisíc korun, který odejde o dva roky dříve, dostane s polovičním krácením zhruba 17 033 Kč měsíčně. Bez výjimky by to bylo jen 15 845 Kč. Rozdíl téměř 1 200 korun měsíčně, a to doživotně. To je argument, který přesvědčí.

Nejde o žádné překvapení. Oficiální závěrečná zpráva RIA k reformě výslovně připouští, že zmírnění krácení „může některé zaměstnance motivovat k dřívějšímu odchodu do důchodu“. Černé na bílém, v dokumentu, který prošel vládou. Přesto nikdo veřejně nepředložil konkrétní odhad, kolik lidí na výjimku zareaguje. Žádný propočet, žádný scénář pro rok 2026. Jen vágní konstatování, že dopad bude „nižší než 0,1 % HDP“ v dlouhém horizontu.

Při lednové predikci ministerstva financí, která počítá s nominálním HDP kolem 8 957 miliard korun, to řádově znamená horní hranici pod 9 miliard. Podle nás je to číslo, které si zaslouží pozornost, a hlavně poctivou veřejnou debatu, ne schování za formulku „marginální dopad“. Kontext: na konci roku 2024 stát vyplácel 629 334 předčasných starobních důchodů s průměrnou výší 19 117 korun měsíčně. Každý nový příjemce tento účet mechanicky navyšuje.

Kdo sleduje českou důchodovou politiku déle, vidí opakující se vzorec. V roce 2021 podalo žádost o předčasný důchod 30 006 lidí. O rok později, v roce 2022, to bylo 80 653, tehdy kvůli mimořádným valorizacím, které předčasný odchod učinily finančně výhodným. Stát reagoval zpřísněním. A teď, v roce 2026, spouští novou vlnu jiným mechanismem, ale se stejnou logikou: změníte pravidla ve prospěch žadatelů a lidé zareagují. Vždy.

Pro srovnání: za celý rok 2024 bylo nově přiznáno pouhých 4 619 předčasných starobních důchodů. Letošních 3 419 žádostí jen za dva měsíce ukazuje, jakým tempem se situace mění. Pokud trend vydrží, roční číslo může být několikanásobně vyšší.

Mezinárodní kontext přitom mluví jasně. OECD ve svém přehledu Pensions at a Glance 2025 řadí české zpřísnění z let 2023–2024 do širšího regionálního trendu. Slovensko podmínky předčasných důchodů rovněž utahuje, Německo pracuje s 45letou podmínkou, ale v jiném rámci. Česko po letošní výjimce kombinuje tvrdá obecná pravidla s měkkým ústupkem pro úzkou, ale početnou skupinu, a to je recept na fiskální problémy.

Rok 2026 přinesl ještě jeden prvek, o kterém se mluví méně. Současně s výjimkou pro 45letou kariéru začalo platit systémové snížení zásluhové části nových důchodů:

Stát tedy nové důchody obecně přibržďuje, ale předčasný odchod vybraným skupinám zlevňuje. To není reforma. To je legislativní schizofrenie. Jedněm berete, druhým dáváte, a u těch druhých se pak divíte, že nabídku přijali.

Prakticky to znamená, že kdo splní 45 let pojištění a odejde o rok a půl dříve, získá podle příručky ČSSZ při výpočtovém základu 37 700 Kč důchod 28 283 Kč. Bez výjimky, se 40 lety pojištění, by to bylo jen 23 486 Kč. Rozdíl téměř pět tisíc měsíčně. Kdo by neodešel?

Žádný schválený plán na další zpřísnění zatím neexistuje. Ale logika je neúprosná: pokud letošní čísla porostou stejným tempem, vláda bude muset buď přiznat, že výjimku nastavila špatně, nebo tiše připravit další novelu. Obojí je politicky bolestivé. Podle nás je druhá varianta pravděpodobnější: prospektivní zpřísnění pro budoucí žadatele, nikoli zásah do už přiznaných nároků.

Česká důchodová politika posledních let připomíná řidiče, který střídavě šlape na brzdu a plyn. Auto sice jede, ale pasažéři dávno ztratili důvěru, že ví, kam.