Turek se s opozicí přetahuje o to, která vláda byla víc proruská. To už ale vůbec nikoho nezajímá

Když poslanec Filip Turek napíše na Facebook, že „naštěstí proruská vláda Petra Fialy skončila“, a Fiala s Černochovou mu obratem vracejí úder výroční zprávou NATO, vypadá to jako ostrá debata o bezpečnosti. Není. Je to přetahovaná o účetní kolonku, která už ani v Bruselu nikoho nezajímá tak, jak si oba tábory namlouvají. NATO po haagském summitu řeší schopnosti, tempo růstu a strukturu výdajů. Česká politická scéna zatím řeší, kdo si smí lepit na čelo nálepku „prozápadní“. Rozdíl mezi těmito dvěma debatami je propastný, až trapný.

Celý spor stojí na jednom čísle a dvou jeho výkladech. V březnu 2026 zveřejnilo NATO výroční zprávu generálního tajemníka, podle níž všichni spojenci včetně Česka dvouprocentní závazek splnili. V aliančních tabulkách obranných výdajů figuruje Česko na 2,00 % HDP jako odhad za rok 2025. Jenže o pár týdnů později přišel přísnější přepočet, který z deklarovaných 2,01 % udělal 1,85 %. Asi dvacet miliard korun, převážně dopravní stavby a položky z jiných resortů, NATO podle ministra obrany Zůny neuzná jako „core defence“.

Babišova koalice toto číslo okamžitě proměnila ve zbraň. Turek šel nejdál: ve videu prohlásil, že „Petr Fiala se stal součástí dezinformační scény“, protože tvrdil něco, co aliance zpětně nepotvrdila. Fiala s Černochovou kontrovali tím, že v březnu NATO Česko mezi plniče závazku zařadilo. Obě strany mají kus pravdy. Žádná nemá celou.

Nejpikantější na celé přestřelce je pozice útočníka. Současná Babišova vláda sama přiznává, že pro rok 2026 NATO uzná jen 1,78 % českého HDP jako obranné výdaje. Rozpočet ministerstva obrany činí 154,8 miliardy korun, celkové deklarované obranné výdaje 184,7 miliardy, ale i z nich část propadne sítem přísnějšího aliančního účetnictví. Vláda kvůli tomu musela jmenovat Jakuba Landovského zmocněncem pro plnění závazků vůči NATO. Samotná existence této funkce je přiznáním, že problém není vyřešen.

Turek tedy útočí na Fialu za 1,85 %, zatímco vláda, jejíž je součástí, míří na 1,78 %. To není geopolitická analýza. To je marketingová sebevražda rozložená do dvou kroků.

A ironií osudu: Fialova vláda v roce 2024 poprvé zkusila do obranných výdajů napočítat položky z jiných ministerstev. Černochová tehdy sama říkala, že jde o pokus, který nemusí vyjít. Landovský, dnes Babišův zmocněnec, už tehdy odhadoval, že NATO vše neuzná. Problém tedy nevznikl letos. Jen se z něj teď stal politický granát, který si obě strany přehazují bez pojistky.

Zatímco se Praha dohaduje o desetiny procenta za loňský rok, aliance posunula laťku jinam. Po Haagu platí nový rámec: 3,5 % HDP na „core defence“ a dalších 1,5 % na širší bezpečnost a odolnost do roku 2035. Dvě procenta jsou v aliančním slovníku už jen „indikátor politické vůle“, nikoli finální metrika bezpečnosti. Česko si samo stanovilo trajektorii růstu o 0,2 procentního bodu ročně s cílem dosáhnout 3 % v roce 2030.

Regionální srovnání přitom mluví jasně:

Polsko utratí za obranu víc než dvojnásobek aliančního minima. Česko se přetahuje o to, jestli minimum splnilo, nebo ne. Vzdálenost mezi těmito dvěma pozicemi není jen číselná, je mentální.

Nálepka „proruský“ je v české politice oblíbená, protože nevyžaduje důkaz. Stačí ji hodit a čekat, kdo se bude bránit. Jenže skutečný test prozápadní orientace neleží ve slovníku, ale v rozpočtových řádcích, modernizačních projektech a personálních tabulkách armády. Současná vláda neruší rozjeté akvizice, ale posouvá 16,4 miliardy korun do roku 2027 a snižuje rozpočet proti předchozímu návrhu o 21 miliard. Rozdíl mezi Fialovou a Babišovou vládou je zatím spíš v tempu a účetní skladbě než v zásadním strategickém obratu.

NATO neukládá za neplnění dvou procent automatické sankce, žádná ztráta hlasu, žádné odstřižení od aliančních zdrojů. Důsledek je měkčí, ale možná horší: reputační škoda, menší důvěryhodnost při jednání o schopnostech a tichý posun do kategorie spojenců, na které se nelze spolehnout.

Obě strany českého sporu se perou o to, kdo lépe vypadal v aliančním zrcadle minulý rok. Zrcadlo se ale mezitím změnilo, a obraz, který ukazuje, není lichotivý pro nikoho.