Článek
Od říjnových voleb uplynulo sotva půl roku a Motoristé sobě stihli na dvou resortech vybudovat personální síť, jejíž jednotlivé uzly spojuje jediné: blízkost ke straně. Sponzor, který poslal sto tisíc na kampaň, dnes řídí Českou inspekci životního prostředí. Automobilový publicista z Turkova Jaguar Clubu vede nové oddělení přímo pod ministrem. Synovec poslankyně Vesecké sedí jako náměstek na spravedlnosti. A osmnáctiletý maturant, který na sociálních sítích fandil Filipu Turkovi, nastoupil jako referent na ministerstvo životního prostředí. Každý z těchto případů má jinou právní formu, jiný režim a jiné formální zdůvodnění. Vzorec je ale vždy tentýž.
Sponzor v čele kontrolního úřadu
Nejtvrdší případ je Pavel Straka. 5. září 2025 poslal Motoristům sto tisíc korun na sněmovní kampaň, částka je černé na bílém v přehledu peněžitých darů strany. Ve stejných volbách kandidoval za Motoristy v Jihomoravském kraji na pátém místě, jak dokládají tabulky ČSÚ. A 18. června 2026 ho ministr životního prostředí Igor Červený jmenoval ředitelem ČIŽP, orgánu, který dozoruje dodržování environmentálních předpisů v celé zemi, od ochrany ovzduší přes odpady až po chemickou bezpečnost.
Ministerstvo tvrdí, že proběhlo řádné výběrové řízení: čtyřčlenná komise, šest kandidátů, dohoda ministra se státním tajemníkem. Formálně čisté. Jenže formální čistota je právě ten trik, na který se tu hraje. Výběrové řízení na služební místo ředitele ČIŽP je ze zákona povinné, ale Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že nevybraný uchazeč nemá nárok na jmenování a samotné „nebyl jste vybrán“ zpravidla soudně přezkoumat nejde. Jinými slovy: i když výběrové řízení proběhne, jeho výsledek je prakticky nenapadnutelný. A to je přesně ten prostor, do kterého se vejde sponzor strany.
Turkův aparát mimo strukturu
Filip Turek se ministrem životního prostředí nestal. Dostal ale něco, co je v praxi možná cennější: vlastní institucionální základnu bez standardní kontroly. 12. ledna 2026 ho vláda jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, funkce vytvořená usnesením, vykonávaná na pracovní smlouvu nebo dohodu, zcela mimo režim služebního zákona. Žádné výběrové řízení, žádný státní tajemník, žádná komise.
K tomu od 1. dubna 2026 existuje na MŽP zcela nové samostatné oddělení klimatické politiky a Green Dealu, číslo 020, zasazené v organizačním schématu přímo pod ministra, mimo všech šest standardních sekcí. V jeho čele stojí Lukáš Vaverka, podle Seznam Zpráv dříve automobilový publicista a člen Turkova Jaguar Clubu. Pozice údajně vyžadovala magisterský titul; ministerstvo udělilo výjimku. Veřejné odůvodnění této výjimky se nám nepodařilo dohledat.
Ministr Červený celou konstrukci vysvětluje tím, že oddělení má „poskytovat podporu vedení ministerstva a vládnímu zmocněnci“. Přeloženo z úřednického jazyka: Turek nedostal resort, tak mu vytvořili stát ve státě.
Synovec na spravedlnosti, maturant na sítích
Druhá větev motoristické personální politiky vede na Ministerstvo spravedlnosti. Resort formálně nevede ministr z Motoristů, v jeho čele stojí Jeroným Tejc. Přesto tu jako náměstek pro evropské vztahy sedí Adam Šimice, kterého samotní Motoristé označují za svého nominanta. Podle investigace Seznam Zpráv je Šimice synovcem poslankyně Renaty Vesecké, příbuzenský vztah doložený přes katastrální listiny. Tejc tvrdí, že o vazbě nevěděl. „Příbuzenské vztahy svých kolegů nelustruji,“ řekl. Buď je to pravda, a pak jde o selhání základního personálního screeningu. Nebo to pravda není, a pak jde o selhání transparentnosti. Obě varianty jsou špatné.
A pak je tu Adam Šejna. Osmnáct let, čerstvá maturita, veřejně známý jako podporovatel Filipa Turka na sociálních sítích. V červnu 2026 nastoupil jako referent do oddělení sociálních sítí MŽP. Sám o sobě je to drobnost. V kontextu všeho ostatního je to tečka za vzorcem.
Systém, ne náhoda
Podstatné není, že se Motoristé chovají jinak než ostatní strany, politické nominace existují, odkud sahá paměť české politiky. Podstatné je, jak systematicky využívají každou právní skulinu k dosazení vlastních lidí. Služební místo? Proběhne výběrové řízení, jehož výsledek je prakticky nenapadnutelný. Vládní zmocněnec? Usnesení vlády, pracovní smlouva, žádný služební zákon. Politický náměstek? Ze zákona vyňat. Referent na sociálních sítích? Běžný pracovní poměr.
Každá z těchto forem má jiný právní režim, jiné kontrolní mechanismy, jinou míru veřejné dohledatelnosti. Ale výsledek je pokaždé stejný: stranicky blízký člověk co nejblíž rozhodování. Centrální dohled, tedy sekce pro státní službu na Ministerstvu vnitra vedená nejvyšším státním tajemníkem, má kontrolní pravomoc jen ve služebních vztazích. U funkcí mimo služební zákon se přesouvá do roviny pracovního práva a politické odpovědnosti. A politická odpovědnost v koalici, kde Motoristé drží klíčové posty, je pojem spíš teoretický.
Co to znamená pro inspekci i justici
Ředitel ČIŽP osobně nepodepisuje každou pokutu za únik chemikálií do řeky. Ale určuje metodiku, priority kontrol, personální obsazení deseti oblastních inspektorátů a dvou poboček. Rozhoduje o tom, jestli inspekce bude vůči velkým znečišťovatelům tvrdá, nebo vstřícná. Jestli bude reagovat na havárie rychle, nebo pomalu. Jestli bude kultura vymáhání práva ofenzivní, nebo defenzivní. Když na takovém místě sedí člověk, jehož primární kvalifikací je loajalita ke straně a stotisícový dar na kampaň, riziko není v jednom špatném razítku. Je v postupné erozi celého systému.
Totéž platí pro oddělení klimatické politiky. Útvar, který má koordinovat českou pozici k unijní legislativě s ekonomickými a sociálními dopady na miliony lidí, vede člověk s výjimkou z kvalifikačních požadavků a vazbou na vládního zmocněnce, který sám stojí mimo standardní strukturu. Resort tím vysílá signál, který je těžké číst jinak než takto: blízkost k Turkovi váží víc než diplom.
Motoristé neobjevili klientelismus. Zdokonalili ho, rozložili do tolika právních forem najednou, že žádná jednotlivá kontrolní instance nevidí celý obraz. Ten obraz ale existuje. A není hezký.
