„Vláda národní zrady, která si spletla kořist s republikou“. Fiala už mluví jako Babiš

Když bývalý premiér a profesor politologie začne psát veřejné texty, ve kterých jedenáctkrát za sebou bije do vlády slovy o zradě, kořisti a likvidaci, něco se zlomilo. Ne v zemi, v něm. Fiala, který roky budoval image rozvážného akademika mezi politiky, v červnu 2026 zveřejnil komentář, jenž by svou strukturou, jazykem i cílením klidně mohl podepsat Andrej Babiš v roce 2017. Silná nálepka. Seznam vin. Přímé oslovení občana jako poškozeného. Forma se změnila dřív než obsah, a právě to je na celé věci nejzajímavější.

Fiala napsal, že „vláda vás všechny zradila“ a také že si „spletla republiku s kořistí“. A k tomu přiložil inventuru: bezpečnostní výdaje, proruská rétorika předsedy Sněmovny, veřejnoprávní média, Babišův střet zájmů, ministryně pro místní rozvoj, konflikt s prezidentem, veřejné finance, ministr zahraničí Macinka, vliv Agrofertu na zemědělství, faktická moc Filipa Turka nad životním prostředím a budoucí důchody mladých. Jedenáct bodů. Každý z nich formulovaný tak, aby čtenář cítil osobní újmu, ne abstraktní politický spor.

To není jazyk akademického korektora. To je jazyk populistického útočníka, který ví, že lidé nečtou analýzy, ale čtou obžaloby. Fiala sám přitom ještě v únoru 2026 v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o tom, že demokratická opozice reaguje pomalu a že je třeba rázněji pojmenovávat, co se děje. Za čtyři měsíce přešel od diagnózy k akci. A akce vypadá přesně tak, jak ji roky předváděl jeho hlavní soupeř.

Nejtvrdší podklad celé obžaloby leží v jednom tématu: střet zájmů Andreje Babiše a Agrofertu. Tady Fiala neblufuje. Evropská komise v únoru 2026 požádala české úřady o vysvětlení, jak stát chrání veřejné peníze před střetem zájmů premiéra. V poledním briefingu 26. května 2026 Komise veřejně potvrdila, že 20. května odeslala další dopis a pokračuje v prověřování. Podle Deníku N se tentokrát řeší nejen fondy soudržnosti, ale i zemědělské dotace. Při neuspokojivé odpovědi hrozí audit a neproplácení peněz z EU, a ten účet by zaplatil český rozpočet, tedy daňoví poplatníci.

Tohle není politická rétorika. Tohle jsou dopisy s razítkem Evropské komise a s právním rámcem článku 61 finančního nařízení EU. Jednotlivé české instituce musí samy posoudit, zda firmám holdingu Agrofert mohou dál pouštět veřejné peníze. Eskalace je zřejmá: únor, květen, rozšíření na zemědělství. Fiala tady stojí na pevné zemi.

Jenže pak je tu zbytek seznamu, kde půda měkne. Veřejnoprávní média? Programové prohlášení vlády skutečně slibuje zrušení poplatků a převod kontroly hospodaření pod NKÚ. Zároveň ale obsahuje slib „zachování nezávislosti“ České televize a Českého rozhlasu. Rozpočet ČT na rok 2026 ukazuje, že televizní poplatky jsou jejím hlavním finančním zdrojem; zrušit je znamená přesunout financování do každoročního rozpočtového vyjednávání, kde o penězích rozhodují politici. Slovo „likvidace“, které Fiala používá, je jeho interpretace. Ale ta interpretace není bezdůvodná: vláda uklidňujícím slovníkem sahá na mechanismus, který sama média veřejné služby označují za pojistku své nezávislosti.

Důchody mladých? Vláda naopak slibuje zastropování důchodového věku na 65 letech a štědřejší valorizaci, tedy politicky proseniorský kurz. Fialovo varování, že mladší generace zaplatí účet, je legitimní ekonomická dedukce, ne dohledatelný vládní akt. A superlativ o tom, že Česko jako jediné v Evropě snižuje výdaje na bezpečnost? Rozpočet Ministerstva obrany na rok 2026 skutečně počítá s provozními škrty, ale výroční zpráva NATO z března 2026 uvádí, že všichni spojenci za rok 2025 splnili hranici dvou procent HDP. Fialovo „jediná v Evropě“ se v dostupných datech bezpečně potvrdit nedá.

Zvláštní místo v seznamu zaujímá Filip Turek. Fiala ho označuje za „skutečnou moc“ za ministrem životního prostředí. Vládní usnesení z 12. ledna 2026 mu dává pozici vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal s povinnou součinností všech členů kabinetu. To je výrazně silnější role než běžný poradce: koordinuje meziresortní postup, připravuje stanoviska vlády, zastupuje ji při vybraných jednáních. Ale není to formální řízení resortu. Fiala tu dělá totéž, co Babiš dělával s oblibou: bere reálný fakt, natáhne ho přes celou šířku plátna a nechá diváka, aby si domyslel zbytek.

Stejně pracuje se jménem ministra zahraničí Macinky nebo s rolí ministryně pro místní rozvoj. Každé jméno funguje jako symbol, ne jako argument. A právě tady je vidět ta proměna nejostřeji. Fiala, který kdysi trpělivě vysvětloval, proč je populismus nebezpečný, teď používá jeho základní nástroj: personalizaci složitého problému do jednoho jména a jednoho odsudku.

Podstatné není, jestli má Fiala ve všech jedenácti bodech pravdu. Nemá. V některých ano, v jiných nadsazuje, v dalších spekuluje. Podstatné je, že se rozhodl hrát hru, kterou dosud ovládal výhradně Babiš. Nálepka „vláda národní zrady“ není analytický pojem, je to mobilizační heslo. Seznam vin není policy paper, je to emocionální inventura pro člověka, který scrolluje telefonem. Přímé oslovení „vás všechny zradila“ není parlamentní řeč, je to kampaňový formát.

Fiala sám v únoru 2026 říkal, že Babiš vyhrál volby podvodem a že populisté vedou boj s demokracií. O čtyři měsíce později bojuje jejich zbraněmi. Podle nás to není pokrytectví, je to kapitulace formy před funkcí. Fiala pochopil, že v české politice roku 2026 nevyhrává ten, kdo má pravdu, ale ten, kdo ji umí prodat. A prodávat se naučil u konkurence.

Zbývá otázka, jestli si profesor uvědomuje, že jakmile si boxerské rukavice nasadíte, sundávají se těžko. Babiš to ví. Teď to bude vědět i Fiala.