Vlk se nažral a koza zůstala celá. K čemu je Česku ministr sportu? Jen koaliční dárek pro Motoristy

Vytvořit dojem velké systémové změny, aniž byste cokoli systémově změnili, to je politické řemeslo, které současná vláda ovládá na jedničku. 15. prosince 2025 kabinet Andreje Babiše jmenoval Borise Šťastného ministrem pro sport, prevenci a zdraví. Média to okamžitě přetiskla jako „vznik nového ministerstva“. Jenže kdo si dá práci otevřít seznam ministerstev na webu vlády, zjistí, že soustava ústředních orgánů státní správy zůstala beze změny. Sport a tělesná výchova dál spadají pod MŠMT. Zdravotní prevence pod ministerstvo zdravotnictví. Šťastný dostal titul, kancelář na Úřadu vlády a koordinační roli. Žádný zákon se neměnil, žádný resort nepřibyl. Přibyla cedulka.

Právní realita je prostá: Boris Šťastný je ministr bez portfeje. Tak ho ostatně označuje i anglická tisková zpráva vlády. Nemá vlastní ministerstvo, nemá vlastní rozpočtovou kapitolu, nemá zákonně vymezenou působnost odlišnou od stávajících resortů. Od 1. ledna 2026 mu na Úřadu vlády vznikl odbor kabinetu, tedy pár kanceláří a pár úředníků. To je vše.

Srovnejme to s tím, jak vypadá skutečné zřízení ministerstva. Naposledy se to v Česku stalo v roce 2003, kdy zákon č. 517/2002 Sb. výslovně doplnil do soustavy ústředních orgánů Ministerstvo informatiky. Tehdy se měnil kompetenční zákon, procházelo to parlamentem, resort dostal vlastní zákonné zakotvení. Teď? Usnesení vlády, jmenování a hotovo. Žádný zákon, žádná parlamentní debata. Rychlé, elegantní, a prázdné.

Vláda svůj krok obhajuje tím, že agenda sportu, prevence a zdravého životního stylu je roztříštěná mezi příliš mnoho institucí. A má pravdu, je. Jenže řešení, které zvolila, tu roztříštěnost neodstraňuje. Přidává k ní další vrstvu.

Šťastný má podle iROZHLASu koordinovat činnost Ministerstva zdravotnictví, MŠMT a Národní sportovní agentury. Koordinovat. Ne řídit, ne rozhodovat, ne přesouvat peníze. Zákonné kompetence zůstaly tam, kde byly. Pokud se ministři školství nebo zdravotnictví rozhodnou, že koordinaci nepotřebují, Šťastný nemá v ruce žádný zákonný nástroj, kterým by je přinutil. Je to jako jmenovat někoho šéfem orchestru, ale nechat každému muzikantovi právo hrát si podle svých not.

Karel Havlíček veřejně ujišťoval, že nemá vzniknout nový úřad s vlastní budovou. Fajn. Ale otázka nestojí „kolik to bude stát na nájmu“, nýbrž „k čemu to bude“. A na tu odpověď zatím chybí cokoli hmatatelného.

Podívejme se na to upřímně: post ministra pro sport, prevenci a zdraví připadl Motoristům. Boris Šťastný je jejich nominant a jde o jednu z nejviditelnějších pozic, kterou tento koaliční partner ve vládě získal. Programové prohlášení vlády, schválené 5. ledna 2026, obsahuje samostatnou kapitolu „Sport, prevence a zdraví“, politicky efektní gesto, které signalizuje, že téma má váhu.

Jenže váha tématu a váha instituce jsou dvě různé věci. Podle průzkumu NMS pro Český rozhlas zhruba polovina lidí nepovažovala vznik takového „ministerstva“ za potřebný. A těžko se jim divit. Stát hospodaří v roce 2026 se schodkem 310 miliard korun. Rozpočet NSA byl navýšen o 800 milionů, to jsou peníze na sport, nikoli na provoz nového kabinetu. Přesnou cenu Šťastného zázemí vláda veřejně nevyčíslila. Rozpočet celé kapitoly Úřadu vlády činí necelých 1,32 miliardy korun, což je paradoxně méně než v roce 2025. Takže teze o rozpočtovém bobtnání neobstojí. Ale teze o zbytečném politickém mezičlánku? Ta stojí pevně.

České řešení není ve světě unikátní, ale jeho podivnost vynikne ve srovnání. Polsko má plnohodnotné Ministerstvo sportu a turistiky, se zákonným zakotvením, vlastním rozpočtem a jasně vymezenými kompetencemi. Německo zvolilo opačný model: státní ministryně pro sport a dobrovolnictví funguje při spolkovém kancléřství jako koordinátorka, nikoli jako šéfka samostatného resortu.

Český model se tváří jako polský, ale funguje jako německý. Problém není v tom, že by koordinační model byl špatný, v Německu funguje. Problém je v tom, že vláda ho prodává pod jiným obalem. Na webu vlády najdete jazyk „ministerstva“ a „cíle ministerstva“, přestože žádné ministerstvo v právním smyslu neexistuje. To není komunikační zkratka. To je vědomé matení veřejnosti.

Podle nás je nejsilnější výtka vůči celému záměru právě ta nejjednodušší: vláda měla na výběr mezi skutečnou reformou a symbolickým gestem. Mohla změnit kompetenční zákon, přesunout agendy, vytvořit funkční resort s jasnou odpovědností. Nebo mohla jmenovat ministra bez portfeje, dát mu kancelář na Úřadu vlády a nechat všechno ostatní, jak bylo. Zvolila druhou cestu, a pak ji prezentovala jako první.

Sport v Česku nepochybně potřebuje lepší koordinaci a víc peněz. Ale potřebuje taky upřímnost o tom, co se skutečně děje. A to, co se skutečně stalo na přelomu roku 2025 a 2026, není vznik ministerstva. Je to vznik ministerské vizitky.