Článek
Vstoupit do vlády s Andrejem Babišem je jako podepsat smlouvu, jejíž nejdůležitější klauzule jsou psané neviditelným inkoustem. ČSSD to stálo existenci. KSČM to stálo existenci. A SPD se tváří, že zrovna ona bude výjimkou, přestože čísla, vládní praxe i logika protestní politiky říkají pravý opak.
Hřbitov menších partnerů
Příběh je vždycky stejný, mění se jen jméno na náhrobku. V roce 2013 získala ČSSD 20,45 % hlasů a 50 mandátů. Šla do vlády s ANO. O čtyři roky později jí zbylo 7,27 % a 15 mandátů. Přesto se znovu nechala vtáhnout do koalice, tentokrát jako junior v menšinové vládě ANO a ČSSD tolerované komunisty. Výsledek v roce 2021? Pouhých 4,65 % a nula mandátů. Ze Sněmovny vypadla úplně.
KSČM na tom nebyla o nic lépe. Za toleranci druhé Babišovy vlády zaplatila pádem ze 7,76 % a 15 mandátů na 3,60 % a rovněž nula mandátů. Dvě strany s desítkami let parlamentní tradice smetené během jednoho volebního cyklu. Společný jmenovatel? Koaliční nebo podpůrná vazba na ANO.
Říkat tomu náhoda vyžaduje odvahu, kterou bychom spíš nazvali zaslepeností.
Aritmetika závislosti
Současná vláda ANO, SPD a Motoristů disponuje 108 hlasy ve dvousetčlenné Sněmovně. Jenže rozložení sil je groteskně nerovnoměrné: ANO drží 80 mandátů, SPD 15 a Motoristé 13. Babiš nepotřebuje partnery proto, že by je chtěl, potřebuje je proto, že 80 není 101. A to je zásadní rozdíl.
SPD je jazýčkem na vahách. Bez ní koalice padá na 93 hlasů, tedy pod většinu. To zní jako silná vyjednávací pozice, dokud si člověk neuvědomí, že odchod z vlády je pro SPD stejně drahý jako setrvání. Kdo odejde, přizná, že moc neunesl. Kdo zůstane, nese odpovědnost za kompromisy, které jeho voliči nikdy nechtěli. Klasická past.
A Motoristé? Ti jsou na tom ještě hůř. STEM v lednu 2026 konstatoval, že mezi vládními stranami od voleb nejvíc oslabili právě oni. Menší partneři v Babišově stínu prostě neinkasují vládní bonus. Inkasují účet.
Program jako oběť
Tady se příběh SPD mění z varovného na bolestivý. Volební program SPD sliboval závazné referendum o členství v EU i NATO a ostré odmítnutí podpory Ukrajiny. To byly nosné pilíře, na kterých Tomio Okamura stavěl svou protestní značku. Identifikační znaky, podle nichž voliči poznali, že SPD není „jako ty ostatní“.
A co říká programové prohlášení vlády? Česká republika je svrchovaný členský stát EU a pevný spojenec v NATO. O referendu ani slovo. Vládní praxe jde ještě dál: ministr obrany Jaromír Zůna, nominant SPD, v únoru 2026 jednal v Bruselu na půdě NATO, v Radě EU a v kontaktní skupině na podporu Ukrajiny. Ministr zahraničí Petr Macinka se v lednu sešel s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem i s šéfkou unijní diplomacie Kajou Kallasovou.
Jinými slovy: lidé, které SPD dosadila do vlády, aktivně vykonávají politiku, kterou SPD ve volbách odmítala. To není kompromis. To je kapitulace maskovaná ministerským křeslem.
Čísla, která nelžou
Volební výsledek SPD v roce 2025 činil 7,78 %. STEM v lednu 2026 naměřil 6,8 %, v březnu 7,0 %. Žádný kolaps, ale ani náznak růstu. Stagnace lehce pod volebním ziskem, a to v období, kdy by nová vládní strana měla těžit z mediální expozice a pocitu vlivu.
Klíčový je přitom údaj, který STEM opakovaně zdůrazňuje: významná část potenciálního elektorátu SPD se překrývá s voliči ANO. To je pro SPD smrtelná diagnóza. Protestní volič, který chtěl alternativu k systému, teď vidí svou stranu sedět u jednoho stolu s hegemonem. A pokud mu vládní výkon připadá slušný, proč by volil kopii, když originál sedí na premiérské židli?
Z jedné strany SPD oslabuje dominance ANO, z druhé ji ohryzávají menší protestní subjekty. Svěrák se utahuje pomalu, ale měřitelně.
Drahá lekce, kterou nikdo nechce slyšet
Nejde o Babišovu mazanost, nebo přinejmenším ne jen o ni. Neexistuje důkaz, že by Babiš měl v šuplíku manuál na vysávání koaličních partnerů. Nepotřebuje ho. Stačí být premiérem, který ovládá mediální prostor, sbírá zásluhy za vládní výkon a nechává juniora vysvětlovat, proč jeho sliby zůstaly na papíře. Mechanismus funguje sám od sebe, spolehlivě a opakovaně.
SPD mohla zůstat v opozici. Mohla si nechat protestní identitu nedotčenou a čekat, až se vládní opotřebení obrátí proti ANO. Místo toho vsadila na podíl na moci a spoluzodpovědnost za politiku, kterou její voliči odmítají. Pokud se za dva, tři roky ocitne pod pětiprocentní hranicí, nebude to překvapení. Bude to třetí opakování téhož příběhu, jen s jiným logem na plakátech.
