Článek
Etan pocházel z New Yorku, kde narodil v roce 1972 do umělecké rodiny. Otec Stanley pracoval jako profesionální fotograf a matka Julie vedla dětskou skupinu pro děti ze sousedství. Kromě Etana pečovala o osmiletou dceru Shiru a dvouletého syna Ariho. V pátek 25. května 1979 chlapec konečně přesvědčil svoji matku, aby ho poprvé pustila do školy samotného. „Všichni spolužáci ze třídy už chodí sami, tak proč nemůžu já,“ prosil šestiletý Etan několik měsíců.
Čtvrť SoHo bývala klidná a bezpečná
Rodina bydlela v prostorném bytě ve čtvrti SoHo, která tehdy působila klidným a vcelku bezpečným dojmem. „Místní obyvatelé se dobře znali a běžně si tykali. Do prosvětlených loftových bytů se stěhovali umělci, fotografové a bohémové. V SoHo to nebývalo tak rušné, jako je tomu dnes,“ popsal web BBC. „Na ulicích nebylo žádné osvětlení a provoz byl tak malý, že jste mohli grilovat uprostřed silnice,“ líčila Julie.
Patzovi bydleli ve čtvrti SoHo, která v 70. letech patřila k mimořádně klidným městským částem. „Provoz byl tak malý, že jste mohli grilovat uprostřed silnice,“ popisovala Etanova matka Julie /ilustrační foto/.
„Hned po škole přijď domů. Budeš mi pomáhat s balením,“ připomněla matka před odchodem do školy Etanovi. Rodina se tenkrát chystala strávit prodloužený víkend s přáteli na venkově. „Larry a Karen Altmanovi nás pozvali k sobě na chatu. Byli to naši sousedé, kteří bydleli v protějším domě,“ vyprávěla Julie. Pak už se Etan začal připravovat na cestu. „Od malička chtěl, abychom s ním jednali jako s dospělým. Ten den si sám nachystal snídani, a dokonce ani tolik ´netrápil´ starší sestru Shiru. Vzal si svůj oblíbený batoh, tmavou kšiltovku a sáček na svačinu s obrázkem slonů,“ vybavila si žena.
Chlapec v ruce žmoulal dolar, za který si chtěl v nedaleké večerce koupit sodovku. Matka odemkla vchodové dveře, protože syn by na zámek nedosáhl. Políbila Etana na tvář a čekala, až přejde první ze dvou ulicí, které vedly k zastávce školního autobusu. Jenže Etan na zastávku nikdy nedorazil. Když se odpoledne nevrátil domů, matka znervózněla. Zavolala do školy, kde se dozvěděla, že tam hoch vůbec nebyl. „Tím jsme zbytečně ztratili osm hodin,“ litovala později.
Stovky policistů, psovodi a helikoptéry
Jakmile matka zjistila, že Etan nenastoupil ani do školního autobusu, okamžitě zalarmovala policii. Malého chlapce hledalo několik stovek policistů, helikoptéry i psovodi. Každý den se přihlásilo 500 lidí, kteří měli k případu nějaký poznatek. Ani to vyšetřovatelům ovšem nepomohlo. Celá akce skončila nezdarem a prvňáček nebyl k nalezení. Informace o ztracených dětech se na konci sedmdesátých let šířily poměrně obtížně. „Lidé sledovali zprávy v televizi, večerní zpravodajství se ale soustředilo na větší témata, než bylo sdělení o zmizelém chlapci,“ podotkl magazín The Atlantic.
Šestiletému chlapci se po mnoha měsících podařilo přemluvit matku, aby mohl chodit na zastávku školního autobusu sám. Vrah využil toho, že si Etan chtěl koupit sodovku. Vylákal ho do sklepa obchodu, kde pracoval, a tam školáka zavraždil /ilustrační foto/.
Kromě toho kriminalisté věděli, že únosci děti často převáží mezi jednotlivými americkými státy. Etanovi rodiče proto zoufale hledali způsob, jak oznámení o ztraceném dítěti dostat do všech koutů země. Stanley s Julií tehdy přišli s nápadem, aby se synova podobizna zveřejnila na krabicích od mléka. „Každý si občas koupil mléko, takže fotografie byly stále na očích,“ doplnil magazín The Atlantic. Malého Etana zakrátko znala celá Amerika. Chlapcův portrét byl k vidění na autobusech, nákupních taškách nebo televizní obrazovce na Times Square. K ničemu to ale nevedlo. „Abych byla upřímná, první dva dny po Etanově zmizení si vůbec nepamatuju,“ uvedla Julie později. „Vím jen, že jsem pořádně nemohla myslet, mluvit ani chodit a měla jsem žaludeční nevolnost,“ popsala žena.
Po nějaké době Etanovi rodiče pochopili, že svého syna zřejmě už nikdy neuvidí. Soustředili se na výchovu dcery Shiry a druhého syna Ariho. Nadále však byli přesvědčeni, že při hledání Etana selhala nejen policie, ale také stát. Považovali proto za klíčové, aby vznikl nový školský zákon. Ten by učitelům nařizoval, aby neprodleně informovali rodiče, pokud by dítě ráno nepřišlo do školy. Chlapcův tragický osud tak pomohl změnit způsob, jakým policie začala pátrat po ztracených dětech. „V roce 1983 tehdejší americký prezident Ronald Reagan vyhlásil 25. květen, což byl den, kdy Etan zmizel, za Národní den pohřešovaných dětí,“ uvedl web BBC.
Zvrat ve vyšetřování přišel v roce 2012
Rozsáhlé pátrání po Etanovi se několikrát dostalo do slepé uličky. Kriminalisté zpočátku podezírali rodiče, že syna unesli nebo usmrtili. Když se ukázalo, že Julie se Stanleym za chlapcovým zmizením nestojí, zaměřili se na nejbližší okolí rodiny. Začali prověřovat Joseho Antonia Ramose, což byl přítel Etanovy chůvy. Ta předtím školáka každý den doprovázela na zastávku autobusu. A byla to horká stopa, protože Ramos byl pedofil. Soud muže sice poslal do vězení kvůli obtěžování dvou chlapců, podle vyšetřovatelů ale Etana nezabil. V roce 2001 byl hoch oficiálně prohlášen za mrtvého a zdálo se, že nešťastná událost zůstane nevyřešena.
Už v roce 2010 ale kriminalisté případ znovu otevřeli. Po dvou letech se vydali prozkoumat základy jednoho domu, který byl postaven přibližně v době, kdy se Etan ztratil. Navíc stál nedaleko od místa, kde se školák onoho rána údajně pohyboval. I když vyšetřovatelé v budově nic nového neobjevili, dávnému případu se začala věnovat téměř všechna média. Policistům se ozvalo několik svědků s novými tipy. A jeden z nich byl pro další vyšetřování klíčový.
Kriminalistům zavolal muž, který se představil jako Jose Lopez. Nahlásil, že chlapce zavraždil jeho švagr Pedro Hernandez. Ten v roce 1979 pracoval ve večerce, která se nacházela v blízkosti Etanova bydliště. Několik dní po chlapcově zmizení se osmnáctiletý prodavač přestěhoval do New Jersey. Vyšetřovatelé brzy zjistili, že Hernandez v roce 1982 při zpovědi v kostele řekl, že zabil malého hocha. Rodina o jeho činu věděla a když Jose Lopez v roce 2012 sledoval zprávy o obnoveném vyšetřování, rozhodl se kontaktovat kriminalisty.
Muž se přiznal, že malého chlapce zabil
Hernandez během výslechu přiznal, že šestiletého Etana nalákal do obchodu na limonádu. Chlapce uškrtil, tělo zabalil do plastového obalu a vložil do krabice, kterou pak vyhodil do odpadků v jiné části čtvrti SoHo. „Něco mě zkrátka popadlo,“ vypověděl Hernandez. „Jsem upřímný. Mrzí mě, co jsem udělal,“ řekl. Přesto mužovi obhájci neustále opakovali, že Hernandez je duševně nemocný, a proto nedokáže odlišit realitu od fikce.
Etanovi rodiče dlouho zůstávali ve stejném newyorském bytě, v jehož blízkosti došlo k rodinné tragédii. V roce 2019 byt nakonec prodali a odstěhovali se na Havaj, kde bydlí jejich druhý syn Ari. „Rozhodli se přestěhovat na nádherné místo, kde chtějí trávit více času se synem a vnoučaty,“ řekl novinářům soused /ilustrační foto/.
„Není ani natolik inteligentní, aby byl schopen tak dlouho tajit trestný čin,“ tvrdili. Poprvé jim jejich strategie ještě vyšla. V roce 2017 ale soud muže uznal vinným z únosu a vraždy. „Zmizení Etana Patze pronásledovalo rodiny v New Yorku i po celém zemi téměř čtyři desetiletí,“ prohlásil státní zástupce Manhattanu Cyrus Vance. „Dnes porota nade vší pochybnost potvrdila, že pohřešované dítě unesl a zabil Pedro Hernandez,“ dodal právník.
Soud poslal Hernandeze za mříže na pětadvacet let až doživotí. U vynesení rozsudku byl přítomen i chlapcův otec Stanley. „Po všech těch letech konečně víme, jaké temné tajemství jste ukrýval v srdci. Vzal jste nám naše drahocenné dítě a hodil jste ho do odpadků. Nikdy vám neodpustím. Bůh, ke kterému se modlíte, vám to nikdy neodpustí. Jste monstrum,“ vzkázal muž Hernandezovi. Etanovy ostatky se nikdy nenašly. Julie a Stanley Patzovi až donedávna bydleli ve stejném newyorském bytě ve čtvrti SoHo, před šesti lety se ale manželé rozhodli pro změnu. Byt prodali a odstěhovali se na Havaj, kde žije jejich druhý syn Ari s rodinou. „Je to pro ně nový začátek, který jim pomůže vyrovnat se s jejich zármutkem. Jsou to moc milí lidé. Přeju jim jen to nejlepší,“ prozradil soused.
Zdroje:
