Na polštář mu vyšila hákový kříž, on jí dal Mein Kampf. Dívka tvrdě doplatila na vztah s Hitlerem

Maria Reiterová byla šestnáctiletá dívka, která v polovině dvacátých let prožila obrovskou tragédii. Její matka zemřela na zhoubný nádor v hrdle.

Ještě koncem roku 1925 Maria bydlela v horním Rakousku, kde navštěvovala klášterní školu. Když jí onemocněla maminka, studium ukončila a vrátila se do rodného Berchtesgadenu. Její starší sestra Anni převzala matčin obchod s oblečením a Maria jí měla pomáhat.

Mariin otec pracoval jako úředník, byl jedním ze zakládajících členů místní pobočky sociálních demokratů a rozhodně nepatřil k obdivovatelům mladého a začínajícího politika Adolfa Hitlera. Muže, kterého chtěli vidět úplně všichni, včetně jeho dcer.

Když se Maria s Anni v září 1926 podívaly z obchodu, okamžitě běžely ke dveřím. Před vchodem do hotelu, který stál hned naproti jejich podniku, skutečně zahlédly budoucího německého kancléře.

„Byl trochu menší a nenápadnější, než si představovaly,“ uvedl novinář Erich Schaake. „Na hlavě měl světlý klobouk a v ruce bičík na psa. Na sobě bundu přepásanou koženým řemenem, krátké kalhoty, jež vypadaly jako jezdecké, a světlešedé vlněné punčochy,“ doplnil spisovatel.

Mladou dívku na Hitlerovi ovšem zaujalo něco jiného. Byl to jeho pes, německý ovčák, který poslušně běžel vedle svého pána. Po několika dnech od Hitlerova příjezdu do Berchtesgadenu se Maria s Anni procházely v lázeňském parku, kde venčily svého vlčáka Marka. Netrvalo dlouho a obě dívky stály přímo před Adolfem Hitlerem. Byly nadšené, že si mohou promluvit s tak proslulým politikem.

Už po dvou dnech se Hitler objevil v Mariině obchodě. Nepřišel sám, doprovázel ho souputník z první světové války a vedoucí stranického vydavatelství Max Amann. Zatímco Amann oslovil Anni, Hitler pozval Mariu na procházku.

Mladá dívka samozřejmě hned souhlasila, jenže Anni byla proti. Vadil jí velký věkový rozdíl. Její sestře bylo pouhých šestnáct let a Hitlerovi sedmatřicet. Stejně jako jeho otec dával přednost mnohem mladším dívkám, které mohl naprosto ovládat. To se později opakovalo s neteří Geli Raubalovou i milenkou Evou Braunovou. „Dívka ve věku osmnáct až dvacet let je tvárná jako vosk. Ať už se vyvolenou ženou stane kdokoli, muž by měl mít možnost vytvarovat ji jako svůj vlastní otisk,“ řekl Hitler později.

Ještě ten den Hitler zahájil další pokus, jak se s Mariou sblížit. Tentokrát poslal Amanna, aby obě dívky oficiálně pozval na schůzi, která byla určena pouze členům NSDAP. „Oběma dívkám to připadalo napínavé. Dlouho se nerozmýšlely a pozvání přijaly,“ pokračoval publicista Schaake.

Jejich příchod na setkání národních socialistů vzbudil obrovskou pozornost. Všichni znali rodinu Reiterů a věděli, že Mariin otec je místním funkcionářem sociálních demokratů. „V sále pochopitelně vznikl šum a všichni se pochechtávali,“ podotkl Schaake.

Jakmile se dívky posadily, Hitler spěchal k jejich stolu a uklonil se. „Nedovedu ani vyjádřit, jak jsem potěšen, že jste sem přišly,“ pronesl hlasitě, aby ho všichni slyšeli. Během projevu se pak Hitler na Mariu neustále díval, až dostal dívku do rozpaků. Styděla se a zároveň jí lichotilo, že se jí dvoří tak významný muž.

„V těch jezdeckých kalhotách a s jezdeckým bičíkem vypadá skvěle,“ přiznala Maria svojí sestře, zatímco Hitler obdivoval její mladistvost a severskou krásu. Prosil ji, aby po skončení programu ještě neodcházela, a nabídl jí kávu a moučník. Pak mladé dívce řekl větu, kterou opakoval už mnoha ženám předtím. „Máš nádherné oči, stejné, jako měla moje maminka,“ přesvědčoval ji. Nakonec začal vyprávět, jak jeho matka předčasně zemřela na rakovinu. Svůj dokonale promyšlený výstup zakončil tím, že se Marii zeptal, jestli by s ní mohl navštívit hrob její matky.

Ještě téhož večera Maria poznala Hitlerovu temnou stránku osobnosti. Už se nechoval jako galantní a pozorný džentlmen, naopak se během okamžiku změnil v zuřící a těžko ovladatelné monstrum.

Maria s Anni chtěly po schůzi ještě navštívit známou a dovolily Hitlerovi a Amannovi, aby je doprovodili. Cestou se Hitlerův pes vrhl na vlčáka dívek. Hitler vzal svůj bičík a nebohé zvíře udeřil. Jednou, dvakrát, třikrát a pak ho tloukl jako smyslů zbavený. Krátce předtím přitom Hitler tvrdil, že pes je jeho nejvěrnějším přítelem, bez něhož by nemohl žít.

„Jak můžete být tak brutální a bít svého psa?“ zeptala se Maria vyděšeně. „Bylo to nutné,“ odvětil Hitler stručně a dal jasně najevo, že téma je pro něj uzavřené. Během večera u známé se Hitler znovu proměnil. Dobře se bavil a vystupoval přátelsky, jako kdyby se scéna se psem nikdy neodehrála. Při loučení mu Maria podala ruku, což Hitlerovi očividně nestačilo. Chtěl ji políbit a když odmítla, jeho pohled se zachmuřil. Prudce se odvrátil a zle se na ni podíval. „Heil!“ zavolal stroze a zmizel.

Po nějaké době vzal Hitler nezletilou dívku na výlet svým mercedesem s otevřenou střechou. On jí říkal „Mimi“ nebo „Mitzi“ a ona jemu „Wolfe“. To bylo zvíře, které měl Hitler mimořádně rád a předpokládal, že má stejné vlastnosti jako on sám. Některé ze svých hlavních sídel později nazval Vlčí propast, Vlčí doupě nebo Vlkodlak. Během jedné z procházek došli na mýtinu, kde stála vysoká, majestátní jedle.

„Hitler přitiskl Mariu ke stromu a řekl jí, že teď se nesmí pohnout. Pomalu ustoupil a pozoroval ji jako malíř svůj model,“ uvedl novinář Schaake.

„Teď jsi má lesní víla,“ řekl Hitler, delší dobu dívku sledoval a pak ji políbil. „Byla jsem tak šťastná, že jsem si přála zemřít,“ připustila Maria po letech. Cestou k autu ji Adolf ujišťoval, že je pro něj ideální ženou. Básnil o světlovlasých dětech, které s ní bude mít hned poté, až splní svůj velký úkol a zachrání Německo.

Maria okamžitě začala snít o sňatku a založení rodiny, jenže pak už Hitlera téměř nevídala. Zatímco Wolf spřádal plány na převzetí moci v zemi, Mimi zůstala doma v Berchtesgadenu. Po večerech pro něj chystala vánoční dárek. Šila polštářky, na něž vyšila hákové kříže. Adolf jí na oplátku daroval oba díly Mein Kampfu, které byly svázány v jemné, červené kůži a opatřené vlastnoručním věnováním.

Ještě v březnu 1927 Mimi odjela do Mnichova, kde se s Wolfem setkala v kavárně. „Visela mu na rtech a naslouchala, když jí vyprávěl o větším bytě, který si chce pronajmout,“ popsal Schaake. „Už nikdy ode mne nesmíš odejít, Mimi, slyšíš? Všechno vybereme společně, obrazy, židle, už to všechno vidím před sebou,“ plánoval politik.

Maria nemohla být šťastnější. Vrátila se do Berchtesgadenu, kde čekala na Hitlera, až pro ni přijede. Jenže se spletla. Kromě jedné krátké návštěvy, kdy se s ní Wolf procházel zavěšený po obci a utěšoval ji, o sobě nedal vědět.

Tři měsíce Maria marně čekala na jakoukoli zprávu nebo dopis. Ptala se sama sebe, proč se k ní Hitler už nehlásí, když o ni tolik stál a sliboval jí společnou budoucnost. Byla přesvědčená, že navázal vztah s jinou ženou. Když se dozvěděla, že přijel do Berchtesgadenu, aniž by za ní zašel, zdrtilo ji to. Tehdy ovšem nemohla tušit, že Wolf má pro svoje náhlé odmlčení dobré důvody.

Do ústředí NSDAP přišly anonymní dopisy, v nichž stálo, že se Hitler potlouká s nezletilými dívkami a svádí mladá nevinná děvčata. „Neznámý pisatel uváděl dokonce konkrétní příklad, jistou šestnáctiletou dívku z Berchtesgadenu,“ řekl Schaake. Hitler měl panickou hrůzu z toho, že by mu románek mohl zničit politickou kariéru. Vztah s Mimi proto okamžitě ukončil, aniž by jí vysvětlil, proč se tak rozhodl.

„Maria celé dny seděla a zírala do zdi. Přitom ji napadla myšlenka na smrt. Nejraději by zemřela. Vstala a došla si pro prádelní šňůru,“ vysvětlil novinář. Ve chvíli, kdy si zoufalá dívka utáhla smyčku kolem krku a klesla k zemi, zaklepal na dveře její švagr. Protože nikdo neotvíral, vešel dovnitř. Mariu našel a na poslední chvíli jí zachránil život.

Hitler přesto na světlovlasou dívku tak úplně nezapomněl. Občas jí poslal dopis nebo pohlednici, k narozeninám jí daroval přívěsek s akvamarínem a k Vánocům fialový dopisní papír, na němž byly vytištěny zlatým písmem její iniciály. Až v srpnu 1928 Maria obdržela překvapivou zprávu od soudního úřadu v Berchtesgadenu. Adolf Hitler pověřil jejího švagra, aby podepsala místopřísežné prohlášení, že mezi nimi není a nikdy nebyl partnerský vztah.

To léto se Maria v Innsbrucku seznámila s mladým hoteliérem a po necelých dvou letech si ho vzala za muže. Otevřeli si restauraci Berghof, kterou nazvali po Hitlerově domě v Obersalzbergu. Manželství skončilo po třech letech. Hitler poprosil svého právníka, aby vyřídil rozvod, a zaplatil všechny soudní výlohy.

V lednu 1931 se u Mariiných dveří nečekaně objevil Rudolf Hess. „Poslal mě Hitler,“ řekl. „Chce vědět, jestli jste šťastná,“ doplnil. Maria okamžitě pochopila skrytý vzkaz a odjela do Mnichova, kde se s Hitlerem setkala v jeho novém devítipokojovém bytě. „Znovu mě k sobě tiskl. Wolf mě vždycky silně tiskl. Nechala jsem ho, aby dělal, co chtěl. Nikdy jsem nebyla tak šťastná,“ popsala. „Mimi, jsem teď bohatý. Můžu ti nabídnout všechno. Zůstaň se mnou… Nikdy jsem žádnou ženu nemiloval tak, jako miluji tebe,“ pronesl Hitler.

Dodnes není ale jasné, jestli k setkání vůbec došlo. Hitler totiž v té době už žil s jinou ženou, svojí neteří Geli Raubalovou. Ta se o Mariině návštěvě samozřejmě nemusela nikdy dozvědět. Je však také možné, že schůzka nebyla tak vášnivá, jak ji Maria vylíčila. Historici podle svých slov nemají dostatek důkazů, aby ženina slova potvrdili. Jisté je pouze to, že ještě v létě 1931 byla Maria do Hitlera bezhlavě zamilovaná.

V roce 1934 se Maria znovu setkala s mužem, který se mezitím stal říšským kancléřem. Hitler ji opakovaně prosil, aby ho neopouštěla. Marně. Vysvětlila mu, že chce mít děti a žít v normálním manželství. Jakmile to Hitler uslyšel, rozzuřil se. Začal na ni křičet jako kdysi na svého vlčáka. „Ženy vždycky myslí jen na to, aby měly děti,“ řval. Maria odešla a neměla nejmenší chuť se k Adolfovi vracet.

Znovu se provdala, tentokrát za SS-Hauptsturmführera Georga Kubische, který byl pobočníkem Josepha Goebbelse. Přestože sama sebe přesvědčovala, že se od Hitlera citově zcela odpoutala, naposledy ho navštívila v jeho bytě v roce 1938. „Jsi šťastná?“ zeptal se jí. „Ano. Jen mého manžela příliš často překládají z místa na místo,“ postěžovala si. „Dám pokyn Himmlerovi, aby ho umístil ve Vídni,“ slíbil jí Hitler. Svoje slovo dodržel. Když Kubisch později padl v bitvě u Dunkerku, Hitler poslal Marii sto rudých růží.

„A ty jsi šťastný, Wolfe?“ zajímalo ji. „Ne, pokud myslíš Evu,“ odvětil Adolf krátce a úsečně. Zdálo se, že o svojí milence Evě Braunové příliš mluvit nechce. „Každý den jí říkám, aby si vzala nějakého mladého muže. Já jsem už příliš starý,“ dodal. Hitlerovi přitom bylo pouhých devětačtyřicet let.

Pak se Mimi bývalého milence zeptala na otázku, na kterou se ho tehdy ptali všichni: „Bude válka?“ Vůdce jen pokrčil rameny a beze slova se otočil.

Maria se naposledy provdala v roce 1945. Vzala si Waltera Zeirahna, bývalého vojáka SS, který zůstal částečně ochrnutý po bojích v Norsku. Když zemřel, odstěhovala se do domova důchodců v Mnichově. O svém vztahu s Hitlerem dlouho mlčela, teprve v roce 1959 poskytla jediný rozhovor německému časopisu Stern. Hitlerova sestra Paula později uvedla, že Maria byla jedinou ženou, která mohla krotit bratrovy destruktivní sklony. Maria zůstala na konci života opuštěná, hledala útěchu v alkoholu, měla deprese a trpěla sklerózou. Zemřela na konci července 1992, bylo jí dvaaosmdesát let.

Zdroje:

Time.com | Spartacus-educational.com | Wikipedia.org | Findagrave.com | Hitlerovy ženy, Erich Schaake, Aktuell, 2001| Hitler a nacismus, Enzo Collotti, Levné knihy, 2007