Článek
Na konci září 2000 se na stránkách deníku The New York Times objevila šokující fotografie „palestinského“ mladíka. Na sobě má bílou košili potřísněnou krví a bázlivě se krčí před izraelským policistou s obuškem.
Snímek se okamžitě dostal do všech světových médií, která bez ověření šířila příběh zraněného hocha. „Izraelský policista brutálně zaútočil na palestinského chlapce a málem ho zabil,“ stálo v článcích.
Jenže ve skutečnosti na snímku nebyl zbitý Palestinec, ale americký student Tuvia Grossman. Tehdy mu bylo dvacet let a v Jeruzalémě studoval na židovské škole ješiva.
V předvečer židovského svátku Roš ha-šana se rodák z Chicaga vydal se dvěma kamarády ke Zdi nářků.
Trojici chlapců vezl k Chrámové hoře taxikář, který si chtěl zkrátit cestu arabskou čtvrtí Vádí-al Džoz. Jakmile auto zabočilo za roh těsně před Lví bránou, taxík obklíčili rozzuření Palestinci. Rozbili okna, mladíky vytáhli ven a povalili na zem.
Grossmana začali kopat do žeber a obličeje, opakovaně ho bili do hlavy velkým kamenem, a nakonec bodli nožem do zadní části nohy.
Američan přijel do Izraele, když začala intifáda
Tuvia Grossman odjel na studia do Izraele v tu nejhorší možnou dobu. Když v Jeruzalémě nastoupil do jedné z místních ješiv, zrovna začala druhá intifáda.
Palestinské povstání proti Izraeli a jeho okupaci vypuklo v září 2000. Historici dodnes spekulují, že hlavním spouštěčem nepokojů byl summit, který se konal v Camp Davidu v červenci téhož roku.
Do letního sídla amerických prezidentů tehdy za Billem Clintonem přijel izraelský premiér Ehud Barak s palestinským prezidentem Jásirem Arafatem. Vrcholná schůzka tří představitelů ale skončila nezdarem a politikům se v mírovém procesu nepodařilo dosáhnout konečné dohody.
Bill Clinton hostil v červenci 2000 v Camp Davidu izraelského premiéra Ehuda Baraka a palestinského prezidenta Jásira Arafata. Mírová jednání ale skončila nezdarem.
Poslední kapkou se pak zřejmě stala provokativní návštěva někdejšího opozičního lídra Ariela Šarona, který se 28. září 2000 vydal na Chrámovou horu.
„Chrámová hora je v našich rukou a zůstane v našich rukou. Je to nejposvátnější místo judaismu a je právem každého Žida navštívit Chrámovou horu,“ pronesl Ariel Šaron na místě, které si nárokuji jak Židé, tak Arabové.
Po celém Izraeli i na palestinských územích se rozhořely krvavé střety a násilné protesty. Jednou z prvních obětí se stal i zahraniční student Tuvia Grossman.
Chlapce zachránil příběh proroka Gedeona
Americký mladík po letech vzpomínal na okamžik, kdy málem zemřel. Zatímco mu dva útočníci drželi hlavu a další Palestinec do ní tloukl kamenem, připravil se na nejhorší a začal odříkávat modlitbu před smrtí.
Tuvia upadal do bezvědomí a neměl sílu se pohnout, na poslední chvíli si ale vzpomněl na příběh proroka Gedeona.
Ten patřil k nejznámějším starozákonním soudcům a dokázal uchránit izraelskou úrodu před nepřátelskými nájezdníky. Po svém boku měl pouhých 300 mužů, přesto se mu podařilo obelstít armádu čítající 120 tisíc vojáků.
Jakmile začal Gedeon se svými spolubojovníky bušit do nádob a troubit na šofar, protivníci se vzdali. Tuvia se nechal Gedeonem inspirovat a proti Palestincům použil stejný trik.
Koncem září 2000 vypukla druhá intifáda. V Izraeli a na palestinských územích se okamžitě rozhořely krvavé střety a násilné protesty.
„Nejednal jsem instinktivně, bylo to spíše strategické rozhodnutí. Najednou jsem hlasitě vykřikl a když se útočníci lekli a na vteřinu uskočili, s návalem adrenalinu jsem rychle běžel pryč,“ vylíčil.
Během útěku necítil žádnou bolest, i když ho Palestinci tvrdě zlynčovali a v noze mu zůstal trčet zabodnutý nůž.
„Zatímco jsem pádil do kopce, utíkalo za mnou asi čtyřicet Palestinců, kteří na mě házeli kameny,“ pokračoval Grossman. Po nějaké době se dostal k benzínce na druhé straně kopce, kde narazil na izraelské policisty a vojáky.
Izraelský policista studenta naopak bránil
Když muži zákona viděli, že Palestinci chtějí mladíkovi ublížit, snažili se agresory dostat do bezpečné vzdálenosti. Právě v tu chvíli fotograf izraelské agentury pořídil snímek naříkajícího studenta a policisty, který stojí v pozadí s obuškem v ruce.
„Poznal, že Tuvia je Žid a že ho Palestinci pronásledují. Křičel na ně: ‚Zpátky! Zpátky!‘“ řekla Grossmanova teta Shelley Winklerová, která hned po incidentu mluvila s chlapcovými rodiči.
Vznikla tak jedna z nejkontroverznějších fotografií v novodobé historii blízkovýchodního konfliktu.
První problém nastal ve chvíli, kdy hebrejský popisek Tuviu nesprávně identifikoval jako raněného zdravotníka, protože nedaleko benzínky hořela sanitka.
Tuvia Grossman se jako dvacetiletý student vydal ke Zdi nářků, když ho dav Palestinců bezdůvodně vyvlekl z taxíku a zlynčoval.
Americká agentura Associated Press, která fotografii od Izraelců převzala, popisku vůbec nerozuměla. Jenže místo toho, aby redaktoři informace několikrát ověřili, snímek dále rozeslali s vlastní interpretací. „Palestinská oběť izraelské brutality,“ připsali tehdy k fotografii.
Kromě toho uvedli, že fotka byla pořízena přímo na Chrámové hoře. To ovšem nebyla pravda.
Snímek okamžitě zveřejnil známý deník The New York Post a další mainstreamová média včetně několika arabských periodik. Fotografii publikoval i web egyptské vlády.
Novináři váhali, nechtěli přiznat svoji chybu
Když Aaron Grossman v novinách uviděl svého syna, nemohl uvěřit vlastním očím. Obratem napsal dopis, který poslal do redakce deníku The New York Times.
„Ten Palestinec je ve skutečnosti můj syn, Tuvia Grossman, židovský student z Chicaga. On a dva jeho přátelé byli během cesty v Jeruzalémě zbiti a pobodáni davem Arabů,“ ohradil se lékař a doplnil, že snímek nemohl být pořízen na Chrámové hoře, protože tam žádné čerpací stanice nejsou.
„Na fotce je jasně vidět benzínka s hebrejským nápisem. Je hned za izraelským policistou, který se pokoušel chránit mého syna,“ dodal.
Hlavním důvodem nepokojů byl nejen neúspěšný summit v Camp Davidu, ale zřejmě také kontroverzní návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře.
Přesto americký deník dlouho váhal, než přiznal svoji chybu. Nejdříve novináři vydali částečnou opravu, kdy připustili, že Tuvia Grossman je „americký student pobývající v Izraeli“. Stále ovšem nechtěli potvrdit, že to je Žid, na kterého zaútočili Palestinci.
Až ve chvíli, kdy počínání redakce vyvolalo obrovskou vlnu veřejného pobouření, list napsal vysvětlující článek s pravdivým popiskem.
Mezitím ovšem snímek obletěl celý svět a žil si svým životem. „I když deník The New York Times zveřejnil opravu, moji bratranci a sestřenice viděli v Sao Paulu v Brazílii propalestinské demonstranty, kteří drželi plakáty s mojí podobiznou, aby odsoudili izraelské násilí,“ postěžoval si Tuvia.
Fotografie byla dokonce použita v arabské kampani za bojkot Coca-Coly, protože výrobce limonád podnikal v Izraeli. Na reklamních poutačích se vedle zbídačeného mladíka objevil nápis: „Pokud pijete Coca-Colu, podporujete Izrael.“
Setkání po letech: mladík poděkoval zachránci
Po útoku musel Tuvia podstoupit operaci a strávil pět měsíců na invalidním vozíku. Dnes už žádné zdravotní problémy nemá, stále ale trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Když se přiblíží k místu, kde došlo k napadení, vrací se mu bolesti hlavy a vzpomínky, které nedokáže vytěsnit.
Grossman ve Spojených státech vystudoval práva, založil rodinu a přestěhoval se do Izraele, kde pracuje jako právník. Podle svých slov nikdy nepřemýšlel nad tím, že by vyhledal svého zachránce.
„Napadlo to moji ženu Adinu, která kontaktovala organizaci HonestReporting (společnost se zabývá vysvětlováním dezinformací týkajících se Izraele, pozn.),“ objasnil Tuvia, proč souhlasil s dojemným setkáním.
Po několika letech se Tuvia Grossman natrvalo přestěhoval do Izraele, kde dnes pracuje jako firemní právník. „Věděl jsem, že chci být tady, v Izraeli. Nic mě nemohlo zastavit,“ řekl Američan, když opouštěl rodné Chicago.
Poprvé po deseti letech mohl poděkovat policistovi Gidonu Tzefadovi za záchranu života. „Pomohl jsem mladému muži a pak jsem musel všem dokazovat, že nejsem násilník a vrah. Bylo to opravdu absurdní,“ zavzpomínal Tzefadi, který působil jako šéf izraelské pohraniční policie ve Východním Jeruzalémě.
Ve Francii měl případ soudní dohru. Pařížský okresní soud uznal, že redakce francouzského deníku Libération a agentury AP zasáhly do osobnostních práv Tuvii Grossmana, a nařídil jim zaplatit odškodné 4 500 euro.
„Neuvědomujeme si, kolik lidí navždycky ovlivní teroristické útoky. Někteří lidé jsou zraněni po zbytek života,“ nechal se slyšet Tuvia.
Zdroje:
