Syn přibalil matce do kufru bombu. Při leteckém neštěstí nad Coloradem zabil desítky dalších lidí

Jack Gilbert Graham pocházel z amerického Denveru, kde se narodil v roce 1932 během velké hospodářské krize. Když mu bylo osmnáct měsíců, rodiče se rozvedli. Chlapec putoval k babičce, která však zanedlouho zemřela. Po nějaké době zesnul i Jackův biologický otec na zápal plic a hoch se stal polovičním sirotkem. To matce umožnilo, aby syna z finančních důvodů umístila do chlapeckého sirotčince.

Jackova matka Daisie pečovala o patnáctiletou dceru Helen, kterou měla z předchozího manželství, a vážně nemocnou matku. Tvrdila, že jako samoživitelka už syna zabezpečit nedokáže. V přihlášce do dětského domova Jacka popsala jako hodného hocha, který má rád školu, hudbu a stroje. „Není těžké ho zvládnout,“ napsala ve formuláři. Jenže chlapec ze sirotčince často utíkal a kradl v nedalekém domě. „Majitelka domu Jacka už potřetí přistihla v kuchyni,“ vytýkal matce ředitel Jackson a navrhl, aby neposlušný žák z ústavu odešel.

Daisie byla tenkrát potřetí vdaná a žila s dobře situovaným rančerem Johnem Earl Kingem na rozhlehlé zemědělské usedlosti v Yampě. Zimní měsíce manželé obvykle trávili na Floridě. I když Grahamova matka už nemusela řešit nedostatek financí a Jacka si mohla po vyhazovu ze sirotčince vzít k sobě, neudělala to. Devítiletého syna poslala k příbuzným a vídala se s ním jen o prázdninách.

Po konci druhé světové války se Jack díky padělaným dokladům dostal k Pobřežní stráži Spojených států amerických. Už po roce byl ovšem z armády propuštěn, protože bez dovolení několikrát opustil svoji jednotku. Chvíli žil u nevlastní sestry Helen na Aljašce a pak už se naplno ponořil do světa zločinu. V automobilové společnosti, kde pracoval, zfalšoval čtyřicet šeků. Nevyhýbal se krádežím a strážcům zákona ujížděl v otlučeném kabrioletu z druhé ruky. Tehdy matka za Jacka vyrovnala část dluhů a koupila mu dům ve městě Grand Junction, kam se nastěhoval s manželkou Glorií a dvěma malými dětmi.

Jackův nevlastní otec John Earl po několika měsících zemřel a Daisie po svém manželovi zdědila nemalý majetek. Aby pomohla problematickému synovi, založila si drive-in restauraci a navrhla mu, aby podnik vedl. Jack souhlasil a brzy vymyslel nový plán, jak snadno a rychle přijít k penězům. Nejdříve odstavil svůj nový pick-up Chevrolet na vlakových kolejích v blízkosti Denveru. Nákladní vlak automobil smetl a Jack díky pojistnému podvodu získal několik tisíc dolarů.

V září 1955 v matčině restauraci Crown-A vybuchl plyn, který nově otevřenou jídelnu částečně zdemoloval. Pojišťovna explozi po počátečním šetření označila za mimořádně podezřelou. Dlouho se jí ale nedařilo prokázat, že podnik někdo poničil úmyslně. Graham znovu inkasoval peníze a mezi přáteli a sousedy se začalo šuškat, že by za oběma událostmi mohl stát právě on.

Jack svojí matce nikdy neodpustil, jak se k němu v dětství chovala. „Myslel si, že ho poslala do sirotčince, protože ho nemilovala,“ podotkl Edward C. Davenport, který o výbuchu letadla napsal knihu. Jeden z matčiných přátel ale vztah mezi Daisie a Jackem viděl jinak. „Jack byl jejím oblíbencem. Všechno, co řekl, pro ni bylo svaté. Darovala mu spoustu věcí. Myslím si, že ve skutečnosti byla Daisie trochu neurotická,“ vypověděl zdroj.

Když se Daisie na podzim 1955 chystala, že navštíví dceru Helen na Aljašce, Jacka už nemohlo nic zastavit. Rozhodl se, že svoji matku zavraždí. Kromě toho přišel na způsob, jak na její smrti vydělat obrovské jmění. Zavřel se proto ve sklepě, kde sestavil bombu z pětadvaceti tyček dynamitu, šesti voltové baterie a časovače. Výbušné zařízení pečlivě zabalil do vánočního papíru a rovnou uložil do matčina kufru.

Na letišti se ukázalo, že Daisiino zavazadlo kvůli „vánočnímu dárku“ překročilo povolenou hmotnost. Žena proto uhradila dodatečný poplatek a vydala se k bráně, odkud měli cestující namířeno do Anchorage. Jack pak v letištních automatech zakoupil několik životních pojistek v hodnotě, která by dnes činila přibližně 360 tisíc dolarů. V polovině padesátých let ještě docházelo k mnoha leteckým haváriím. Bývalo proto běžnou praxí, že se lidé před cestou pojistili přímo na letišti.

Dopravní letadlo, které pilotoval veterán z druhé světové války Lee Hall, vybuchlo ve vzduchu 1. listopadu 1955 kolem sedmé hodiny večer. K nehodě došlo nad polem s cukrovou řepou v blízkosti města Longmont v Coloradu. Všech devětatřicet pasažérů a pět členů posádky okamžitě zemřelo. Mezi cestujícími bylo třináctiměsíční batole nebo manželka pobočníka tehdejšího prezidenta Dwighta D. Eisenhowera.

„Byla opravdu nádherná noc, na obloze svítil měsíc,“ vyprávěl svědek Norman Flores, který náhodou vyšel na verandu svého domu. „Všiml jsem si letadla, kterému viditelně blikala světla. Pak najednou došlo k výbuchu, byl to příšerný pohled. Exploze byla tak silná, až se dům zatřásl,“ pokračoval muž. „Když stroj dopadl na zem, objevila se oranžová koule, která hořela,“ doplnil Flores.

Kriminalisté během několika dní věděli, že pád letadla způsobil výbuch bomby. Do pátrání se okamžitě vložila FBI. Stovky agentů analyzovaly zavazadla, která se nacházela v bezprostřední blízkosti exploze. A dospěli k pozoruhodnému zjištění. Zatímco většina kufrů zůstala i po nehodě neporušena, jeden z nich byl téměř zničen. Patřil třiapadesátileté pasažérce Daisie E. Kingové.

V neděli 13. listopadu vyšetřovatelé Jacka Grahama pozvali na služebnu, aby identifikoval ohořelé kousky z matčina zavazadla. Během dalších dvanácti hodin se pak mladíka vyptávali, jestli manipuloval s Daisiiným kufrem a proč na letišti zakoupil tolik drahých životních pojistek. Jak výslech pokračoval, kriminalisté si byli takřka jistí, že leteckou katastrofu má na svědomí Graham.

Jack přesto vytrvale lhal a předstíral, že s neštěstím nemá nic společného. „Celou noc si něco vymýšlíte. Obviníme vás z tohoto zločinu. Nemohl byste nám to trochu ulehčit?“ nadhodil kolem půlnoci agent James R. Wagoner. „Kde chcete, abych začal?“ zeptal se nakonec Graham a ke všemu se přiznal „Na letišti jsem matku viděl naposledy. Nikdy v životě jsem se necítil šťastnější,“ připustil.

Ve chvíli, kdy soud Jacka odsoudil k trestu smrti, nevlastní sestra Helen odešla ze soudní síně do kavárny a tam se opila. Po několika hodinách ji policista našel opřenou o volant automobilu, v němž seděla, a pokáral ji za opilost. „Kdybyste právě zjistil, že váš bratr skutečně zabil vaši matku, taky byste se opil,“ odvětila. „To, co Jack udělal, se zdá být příliš hrozné na to, aby to vůbec byla pravda. Nedokážu ho nenávidět. Je vinen – a já chci, aby zemřel,“ uvedla Helen později.

„Kdykoli naše matka udělala něco špatně, chtěla každého přesvědčit, že nemohla jednat jinak. Jako babička se snažila napravit všechny chyby, kterých se s námi dopustila,“ řekla sestra. „Máma byla temperamentní. Bylo těžké s ní vyjít. Svého syna milovala nejvíc na světě. Dělala pro něj, co mohla,“ prozradila žena. „Jack ale není tak klidný a emočně plochý, jak se může zdát. V jeho tmavých očích se skrývá peklo. Trpí. Prostě jen trpí. Vím to, a proto je mi ho tolik líto,“ dodala.

Graham svého činu nikdy nelitoval. „Počet zabitých pro mě nehrál žádnou roli. Mohlo jich být klidně tisíc,“ nechal se Jack slyšet během vyšetřování. „Vůči lidem, kteří zemřeli na palubě, necítím žádnou lítost. Nemůžu si pomoct. Každý musí zaplatit za to, co udělal. Tak to prostě chodí,“ prohlásil těsně předtím, než byl v lednu 1957 popraven v plynové komoře. Jackovi vadilo jen to, že kvůli desetiminutovému zpoždění došlo k výbuchu letadla nad zemědělskou farmou. Původně totiž plánoval, že se stroj zřítí v hornatějším terénu, což by kriminalistům ztížilo, nebo dokonce znemožnilo nalézt všechny důkazy.

Zdroje:

Popula.com | Historydenverlibrary.org | FBI.gov | Denverpost.com| Lastwordsoftheexecuted.com | Findagrave.com | Findagrave.com | Wikipedia.org | Wikipedia.org