Článek
Její tvář a hlas znal téměř každý, málokdo si ale vybavil i jméno. Alena Karešová se narodila jako Engelmannová dne 27. ledna 1927 v Praze. Příjmení Karešová byl její umělecký pseudonym, který si údajně zvolila proto, že její rodiče nesouhlasili s volbou dceřina povolání.
Učila budoucí režiséry
Herectví absolvovala na DAMU v roce 1950. Během studií pohostinsky vystupovala v Národním divadle, jakmile ale školu ukončila, divadelnímu herectví se již nevěnovala a namísto toho zamířila rovnou na FAMU, kde na katedře režie vedla předmět Práce s hercem. Napsala také skripta Kultura řeči a překládala z němčiny. Pedagogické činnosti zůstala věrná až do roku 1989. Za tu dobu vychovala celé generace režisérů.
Zatímco o divadlo nejevila zájem, filmování se nebránila. Již v roce 1954 debutovala drobnou roličkou dívky na schůzi v komedii Nejlepší člověk. Výrazné role na ni čekaly ale až v sedmdesátých a osmdesátých letech. Právě v této době se stala charakteristickou představitelkou autoritativních žen. Její přísná tvář s brýlemi se uplatnila v rolích různých zdravotních sester, jako kupříkladu ve filmech Sestřičky, Ta chvíle, ten okamžik, Co je Vám, doktore? a Jak básníkům chutná život. Obsazovali ji i do rolí všelijakých úřednic, jako tomu bylo mimo jiné v Oddechovém času a ve Křtinách, nebo také různých učitelek. Nezapomenutelná je především její protivná a přísná fyzikářka z Troškova filmu Bota jménem Melichar. Ztvárnila tu opravdu dokonale zlý sen mnohých studentů. Kdo by si nepamatoval její proslovy: „Já počkám. Já mám času dost.“ a „Pojď se mnou do kabinetu!“
Pláničková ze Slunce, seno, jahody
S Troškou netočila poprvé. Diváci si ji jistě vybaví i z role matky Šimona Pláničky v komedii Slunce, seno, jahody. Alena Karešová poměrně často spolupracovala rovněž s televizí a objevila se v několika inscenacích a seriálech. Zahrála si mimo jiné Němku v jedné z epizod 30 případů majora Zemana. Tuto úlohu prý považovala za svoji vůbec nejlepší. Objevila se také v seriálech Malý pitaval z velkého města, My všichni školou povinní nebo Dynastie Nováků. Jiným propůjčila alespoň svůj hlas. Celé generace si dobře pamatují její příjemný alt, který provázel seriály Arabela a Létající Čestmír. Po celá dlouhá léta byla rovněž jedním z hlavních úvodních hlasů Ústřední půjčovny filmů Praha a diváci ji mohli slýchat na začátku mnoha zahraničních filmů v kinech před rokem 1989. Mezi její poslední role patřila překladatelka ve filmu Válka barev.
Žila dlouho, ale osaměle
Na konci života se cítila osamělá a opuštěná. Byla dvakrát vdaná, ale první manželství se nepovedlo a skončilo rozvodem, druhé ukončila smrt manžela. Děti herečka neměla. Ke konci života trpěla řadou zdravotních problémů a po smrti přítele, herce, recitátora a někdejšího ředitele Lyry Pragensis Milana Friedla v roce 2009 se údajně stáhla do sebe a komunikaci s okolím omezila na minimum. V ojedinělém rozhovoru z roku 2017 neskrývala trpkost, měla pocit, že ji filmaři nevěnují pozornost a nikdy jí nedali dostatečnou šanci. „Patřím do šuplíku odložených hereček. Herec je bohužel pouhá námezdní síla. Ano, jsem zatrpklá. Když si uvědomím, jaké dnes máme herce, kteří jsou sice in, ale jsou to jen tváře a nikoli herci, tak je to k pláči! Pepíček Bek mi tehdy řekl: Bylas náramná v tom Zemanovi, počkej, teprve teď ti začne kariéra! No a nezačalo nic…,“ svěřila tehdy své stesky novinářům. Nakonec se dožila velmi požehnaného věku devadesáti dvou let a zemřela dne 17. července roku 2019 ve své rodné Praze.
Zdroj:
