Článek
Dnes již pozapomenutá česká zpěvačka přišla na svět v roce 1946 v Českých Budějovicích. Dětství a dospívání ale společně s rodiči strávila na několika dalších místech. Žila v Praze, Bratislavě, Brně a Hradci Králové, kde odmaturovala. Osudovým městem se pro ni stala Bratislava, právě tady se ve svých osmnácti letech zúčastnila jednak rozhlasové soutěže v relaci Na modrej vlne, jednak klání v televizním pořadu Stretnutia o šestej. Obě soutěže s přehledem vyhrála, dokonce s vlastní skladbou a kytarovým doprovodem. „Je fakt, že mě to tehdy přivedlo k vážnějšímu zájmu o zpěv a jeho studium,“ nechala se slyšet v jednom novinovém rozhovoru.
Začínala s Pilarovou
K definitivnímu rozhodnutí stát se profesionální zpěvačkou ovšem přispěla až nabídka ke spolupráci s Evou Pilarovou a Jaromírem Mayerem. V průběhu dvouletého účinkování v jejich show zavítala i do někdejšího Sovětského svazu a Polska. Později spolupracovala s Karlem Černochem, ale svým zpěvem zpestřovala také Večer pre dvoch Milana Lasici a Julia Satinského. Koncem šedesátých let navštívila s kapelou Pavla Petráše také bývalou Jugoslávii.
Největší sláva na Elenu čekala v sedmdesátých letech. V roce 1971 se zúčastnila v Gottwaldově prvního ročníku mezinárodní soutěže Intertalent. Zvítězila tehdy Zdenka Lorencová, Jiří Korn byl druhý, Elena ale také zazářila a skončila ve finále. „Hezká a sympatická tmavovláska, prvou rychlejší píseň pohybově rozehrává po celé scéně, ve druhé je zdrženlivá. Má technicky dobře postavený hlas,“ napsal tehdy o mladé zpěvačce ve svém festivalovém referátu v časopisu Melodie kritik a hlasový pedagog Leo Jehne.
Konec přišel předčasně
Po úspěchu na Intertalentu Elena přesídlila do Prahy, nahrála společný singl s Vlaďkou Prachařovou a pantonský singl s písničkami Větrný mlýn a Pláč jak louh, poté začala spolupracovat se Supraphonem. Toto hudební vydavatelství jí vydalo celou řádku singlů a z mnoha těchto písniček se staly hity.
S písní Bumerang se Elena v roce 1972 zúčastnila festivalu Bratislavské lyra, s Petrem Jandou nazpívala duet To říká inzerát. Její hlas zazněl i ve skladbě pro dorostenky v rámci Spartakiády 1975, skladba se jmenovala Zpíváme slunci. Nejúspěšnější nahrávkou Eleny Lukášové je píseň Rozdej vůni snům. Napsal ji řecký skladatel Mario Paňas. Český text přidal Jiří Aplt a Lukášová ji nazpívala v roce 1973. Spolupracovala ale také s autory typu Vítězslava Hádla a Ladislava Pikarta, texty jí psali osvědčení mistři rýmů, ke kterým patřili Zdeněk Borovec, Petr Markov, Jiřina Fikejzová nebo Zdeněk Rytíř. Nahrávky vznikaly vesměs ve spolupráci s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu.
Dlouhých třináct let, od roku 1971 do roku 1984, vystupovala Elena Lukášová v programu Yvetty Simonové a Milana Chladila. Kritici ji tehdy pasovali do šarže mladší sestry Simonové, posluchači středního proudu ji milovali. Poté co Milan Chladil v létě roku 1984 zemřel, začala Elena jezdit s vlastním programem Nikdy nejsi sám po vojenských posádkách a školách. To již ale byla labutí píseň její kariéry. Narodila se jí dcera, a navíc již v roce 1980 přišla předčasným odchodem skladatele a aranžéra Ladislava Pikarta o dramaturgicko-autorské zázemí. Veřejného vystupování tedy zanechala a začala se věnovat rodině. V roce 2014 vydal Supraphon digitální kompilaci jejích písní.
Zdroje:
