Článek
„Jako hrom z jasného nebe udeřil na matičku Rus Kostěj Nesmrtelný, spálil naše domy i chléb, zahubil tisíce mužů, žen i dětí… Ale další miliony lidí se zvedly k obraně milované vlasti.“ Výpravný pohádkový film Kostěj nesmrtelný vznikal během Velké vlastenecké války. Pohádková bytost zlého Kostěje symbolizovala nacistické útočníky, nad kterými vítězí ruský bohatýr. Byl jakousi odpovědí na německý film Píseň o Nibelunzích, který měl za války pro Německo velký význam.
Duše ukrytá v jehle
Kostěj je ve východoslovanské mytologii záporná nadpřirozená bytost v podobě škaredého starce, nebezpečného především pro mladé dívky. Jeho jméno je zcela určitě odvozené od slova kost, patrně pro jeho kostnatou vizáž. Ostatně v některých verzích se mění i v kostlivce. Kostěj se dá jen velice těžko zabít. Není to ale zcela nemožné. Jeho duše je totiž oddělena od těla a nachází se v jehle, která je zapíchnutá ve vejci, vejce se nachází uvnitř kachny a kachna pro změnu žije uvnitř zajíce. Zajíc se skrývá v dubu v železné truhlici a dub se nachází na mýtickém ostrově Bujan uprostřed oceánu. Pokud je tato důmyslně ukrytá jehla v bezpečí, Kostěj se nedá zabít. V případě, že se truhlice otevře, zajíc uteče. Když jej zabijí, kachna uletí. Zabijí-li i ji a vejce seberou, budou mít Kostěje v moci. Začne slábnout a ztratí schopnost používat čáry. Když se jehla zlomí, Kostěj zemře.
Kostěj Nesmrtelný
V pohádce Kostěj Nesmrtelný unese tento zloduch nevěstu, krásnou Marii Morjevnu, bohatýru Nikitovi. Hrdina ani chvíli neváhá a vydá se na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby svou milou osvobodil. Cestou zachrání před popravou statečného Bulata Balagura a získá v něm oddaného přítele. Oba hrdiny čeká dlouhý a nelehký boj s nepřítelem.
Film měl namále
Sovětští filmaři plánovali v roce 1941 začít pracovat na vlasteneckém filmu Ilja Muromec. Z důvodu vypuknutí Velké vlastenecké války bylo natáčení odloženo až na padesátá léta. Namísto toho bylo rozhodnuto natočit pohádku Kostěj Nesmrtelný. Práce na scénáři byla dokončena v roce 1943. Čelil ale stranické kritice. S textem měl problémy především profesor Georgij Alexandrov, který o hodnocení požádal spisovatele Alexeje Tolstého. Ten se k předloženému dílu vyjádřil extrémně negativně. Napsal doslova toto: „Považuji tento scénář za oportunistický, umělecky falešný, nepopulární, jeho vlastenectví je skutečně kvašené a proto bezcenné.“ Alexandrov se obrátil na tajemníky Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany s žádostí o zákaz práce na filmu, který „je falzifikací ruského pohádkového folklóru“. Scénář byl přesto po ověření schválen a film podle něj uveden do výroby.
Kostěje hrál stejný herec jako babu Jagu z Mrazíka
Když se režiséra Roua zeptali, kdo bude hrát hlavního padoucha, ani chvíli neváhal a ukázal na herce Georgije Milljara. Tento herec, kterého český divák zná především z role baby Jagy z pohádky Mrazík, se v rolích podobných pohádkových záporáků osvědčil a platil již v té době za celebritu.
Georgij Milljar
Milljar s přijetím role zprvu váhal. Bál se, že ji nezvládne. Nakonec ale souhlasil. V rámci příprav prošel všechny zbývající moskevské kostely a studoval, jak malíři ikon zobrazovali ďábla. Během natáčení filmu onemocněl malárií. Následkem nemoci vážil pouhých čtyřicet osm kilo. Jeho Kostěj tak nakonec byl skutečně mimořádně děsivý. Vyhublá postava a make-up, který si sám navrhl, v kombinaci se světlým oblečením, mu dodávalo podobnost s kostrou. Bál se ho prý i kůň, na kterém cválal a musel proto mít zavázané oči. Jinak by herce k sobě nepustil. Milljarovi bylo vytýkáno, že jeho Kostěj připomíná Hitlera a zosobňuje nacismus. Herec ale takové spojení popřel. Obraz Kostěje byl vypůjčen od třetího jezdce na obraze Viktora Vasnetsova Válečníci apokalypsy.
Sergej Stoljarov
Hlavního hrdinu Nikitu Kožemjaka hrál Sergej Stoljarov, známý v té době již z filmů Ruslan a Ludmila či Vasilisa Překrásná. Marju Morevnu představovala pohledná herečka Galina Grigorjeva. Bulata Balagura ztvárnil Alexandr Širšov.
Herce ničila malárie i tyfus
Natáčení provázela celá řada problémů. Kvůli stannému právu se filmový štáb v druhé části natáčení přesunul do Dušambe, tehdejšího Stalinabadu, v Tádžikistánu. Právě na tomto místě Milljar onemocněl malárií. Galina Grigorjeva dostala pro změnu tyfus a přišla o vlasy. Každý den ji líčili a Stoljarov ji osobně krmil lžící.
Film byl dokončen v roce 1945. První promítání proběhlo ve vesnici Ozerki, kde se část filmu natáčela. Zájem venkovanů byl tak obrovský, že se plátno muselo natáhnout na ulici, kde jej sledovaly stovky z nich. Premiéra filmu na velkém plátně se konala v kině Barnaul na Den vítězství 9. května 1945. Do běžné distribuce byl film uveden 27. května 1945.
Galina Grigorjeva
Snímek byl vysoce ceněn diváky i kritiky a stal se klasikou. Psalo se o něm: „Je to opravdu úžasný film, úžasný a zajímavý z čistě filmového hlediska, připomíná Puškinovy poetické pohádky. Z technického hlediska se jedná o nejrealističtější a nejčistší film. Vše zde promlouvá v obrazech, dokonce i takové zdánlivě čisté literární prvky jako metafora, nadsázka, alegorie a podobně, se zde uskutečňují výhradně pomocí obrazů. Když se podíváte na tento film, pochopíte, že to slovo se zrodilo z obrazu.“
Kostěj Nesmrtelný byl natočen jako černobílý film. V roce 2014, k sedmdesátému výročí filmu, provedla filmová společnost Russico Planeta restaurování a kolorování obrazu.
Zdroje:
