Článek
Francouzská herečka a spisovatelka Anny Duperey okouzlila české publikum svým šarmem, vtipem a neobvyklou vřelostí.
Dětství poznamenané tragédií
Málokdo z diváků, kteří se bavili u jejích lehkých komedií, tušil, jak temný příběh se skrývá za jejím zářivým úsměvem. Na svět přišla dne 28. června 1947 v La Neuville-Chant-d'Oisel v Normandii a její skutečné jméno znělo Anny Ginette Lucienne Legras. Rodiče, Lucien a Ginette Legrasovi, byli fotografové. Anny o ně bohužel přišla v pouhých osmi letech. Za tragédií stála nešťastná náhoda, otrávili se v koupelně svého domu oxidem uhelnatým kvůli vadnému plynovému ohřívači vody a nedostatečnému větrání místnosti.
Anny v roce 1971
Anny a její sestra Patricia byly rozděleny a vychovávány u různých příbuzných. O Anny se postarala babička z otcovy strany, jejíž rodné příjmení si zvolila jako umělecký pseudonym. Několikaměsíční sestřička skončila u babičky z matčiny strany. Právě touha unikat od bolestné reality přivedla mladou Anny k herectví. Divadelní jeviště pro ni představovalo bezpečný svět, kde mohla být kýmkoliv jiným než sirotkem s těžkým břemenem.
Po boku hvězd
Vystudovala Conservatoire national supérieur d’art dramatique, přičemž na herecké vzdělání si vydělávala jako manekýna. Když začala hrát divadlo, její krásná tvář neunikla zájmu filmařů a již ve dvaceti letech tak byla obsazena rovnou do tří filmů. Hned na počátku své kariéry se pro ni stala klíčovou nabídka od slavného tvůrce nové vlny, Jeana-Luca Godarda, který jí poskytl větší roli ve filmu Dvě či tři věci, které o ní vím. Zahrála si v něm přítelkyni kosmetičky-prostitutky Mariny Vlady. Doslova obklopena hvězdami se poté objevila ve francouzsko-italském mysteriózním povídkovém hororu Podivuhodné příběhy. Pod vedením režisérů Federica Felliniho, Rogera Vadima a Louise Mallea si tehdy po jejím boku zahráli mimo jiné Brigitte Bardot, Alain Delon, Jane Fonda, Terence Stamp, Françoise Prévost či Peter Fonda.
U nás Anny Duperey nejvíce proslavily komedie s Pierrem Richardem. V roce 1972 se s ním před kamerou setkala v komedii Život plný malérů, v níž ztvárnila Agathu, která zjistila, že její šéf, s nímž má dlouho poměr, ji celá léta vodil za nos a teď čeká dítě se svou manželkou. Před chystanou sebevraždou ji ovšem zachrání smolař Alfred, kterému tím právě zhatila jeho vlastní sebevraždu. O jedenáct let později se Anny s Richardem sešla znovu, tentokráte v komedii Otec a otec coby Christine Martin.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se Anny Duperey stala jednou z nejvýraznějších tváří francouzské kinematografie. Kromě výše zmiňované spolupráce s Pierrem Richardem patřila k jejím velkým rolím postava Arlette v dramatu Stavisky, kde si pro změnu zahrála s Jeanem-Paulem Belmondem. Za ztvárnění Charlotte v komedii Záletník byla v roce 1977 byla nominována na cenu César za nejlepší herečku ve vedlejší roli.
V té době dostala příležitost natáčet také v zámoří a pod režijním vedením Sydneyho Pollacka se objevila v americkém romantickém dramatu Bobby Deerfield. Jejím filmovým partnerem byl tentokráte Al Pacino. V německé koprodukci poté natočila komedii Únos aut.
Našla se v psaní
V průběhu osmdesátých let svoji spolupráci s filmem pomalu omezovala a více se začala soustředit na televizi. Hrála v seriálech Úžasná rodina či Vraždy u jezera. Naposledy byla k vidění v televizním krimifilmu Stíny smrti: Smrt v horách z roku 2024.
Anny Duperey není jen herečkou, již od sedmdesátých let se věnuje psaní knih. Mimořádnou pozornost získala především s autobiograficky laděnou knihou Le voile noir, v níž zpracovala vzpomínky na své neradostné dětství. Je také autorkou životopisu svého otce, fotografa Luciena Legrase. Stejně jako její rodiče se sama od mládí věnuje fotografování. Fotí převážně černobíle a zaměřuje se na portréty hereckých přátel a reportážní fotografie. Známé jsou například její fotografie pořízené během velkých demolic v Paříži v sedmdesátých letech minulého století.
Herečka v roce 1982
Bez okolků se vyjadřuje i ke svému milostnému životu, ať již v knižních vzpomínkách nebo v rozhovorech s novináři. Přiznává, že v sedmdesátých letech byla svobodná duše. „U některých mužů jsem dokonce způsobila paniku, protože jsem nikdy nepochopila, co je to ženská koketérie,“ vysvětlila. „Když mě jeden z nich oslovil a viděla jsem ho, jak chodí kolem horké kaše, měla jsem tendenci vzít věci do vlastních rukou s tím: ‚Jdeme do toho!‘“
Francis Perrin
V sedmdesátých letech měla poměr s Francisem Perrinem, vdaná byla dvakrát. Patnáct let byl jejím manželem Bernard Giraudeau, s nímž měla dvě děti, Gaëla a Saru. Jak sama uvedla, její vztah s Bernardem Giraudeauem ve skutečnosti nikdy nebyl vášnivý. Vzpomínala na jejich setkání v New Yorku, na jejich první polibek na hotelové terase s výhledem na Central Park. „Bylo to něco mezi romantickým setkáním a kamarádstvím herců,“ řekla herečka. Také přiznala, že neví, co je žárlivost nebo vášnivá láska. A to natolik, že několikrát přimhouřila oči nad nevěrami svého partnera: „Nechtěla jsem to vidět, a pokud jsem to věděla, odvrátila jsem se a řekla si, že do toho, co dělal s někým jiným, mi nic není.“
Bernard Giraudeau
V sedmdesátých letech dvacátého století koupil Bernard Giraudeau ze svého prvního filmového honoráře starý statek v Châtelus – Malvaleix v regionu Creuse a sám ho zrekonstruoval. Po jejich rozchodu v roce 1991 jej od něj Anny odkoupila a dodnes zde tráví volný čas. Rozchod s otcem svých dětí jí nicméně způsobil opravdovou bolest. Snila o dlouhodobém vztahu a těžko se s ním smířila.
Druhým hereččiným manželem se stal o dvacet let mladší Cris Campion, s nímž se seznámila v roce 1993 během natáčení televizního filmu o Karlu Velikém, v němž hrála Karlovu matku Bertradu z Laonu a Cris jejího vnuka Pipina Hrbatého. Vztah vydržel přes deset let. I když říká, že Bernard bude vždy mužem jejího života, trvá na tom, že Cris bude navždy láskou jejího života. „Musel odejít. Bylo to tak nejlepší. A každopádně jsme měli mimořádnou lásku,“ řekla o jejich odloučení.
Později velmi trpěla osamělostí, až po šedesátce našla určitý klid a přizpůsobila se životu bez muže. Radost do života jí přinášejí nejen její dvě děti ale také čtyři vnoučata.
Zavařila si svými výroky
Anny nikdy neseděla v koutě a vždy byla velmi aktivistická. Řadu let byla kmotrou SOS Papa, což bylo sdružení na pomoc odcizeným otcům. Až do roku 2024 se angažovala jako kmotra ve sdružení SOS Children's Villages, tedy SOS vesniček. O tuto svoji čestnou funkci přišla díky kontroverzním výrokům na adresu herečky Judith Godrèche, která odsoudila zneužívání, jemuž byla údajně v dospívání vystavena ze strany režiséra Benoîta Jacquota. Anny Duperey v rádiu RTL prohlásila, že si nepřeje „opožděné hony na čarodějnice“. Později se sice za svoje neohrabané poznámky omluvila, řekla, že odsuzuje „jakýkoli akt znásilnění nebo zneužití moci sváděním, ať už k němu dochází na dospělých a zejména na dětech nebo dospívajících“. Pobouření, které svými výroky vyvolala, již ovšem nedokázala zvrátit. SOS Children's Villages s ní okamžitě ukončilo spolupráci.
V roce 2018
Kontroverze herečka vyvolala rovněž svými prohlášeními v době epidemie covid-19.
Zdroje:
