Článek
Bedřich Prokoš byl přesvědčený komunista, který se výrazně uplatňoval v politických svazech a odborech, přesto svého postavení nikdy nezneužíval a byť měl na víc, spokojil se s malými úlohami. Doslova se v nich vyžíval a dokázal neskutečně zazářit i na malém prostoru. Dlouho to přitom vypadalo, že se herectvím profesionálně živit nikdy nebude.
Bál se, že se jako herec neuživí
Bedřich Prokoš se narodil dne 23. října 1912 v Praze jako nejmladší z pěti dětí pivovarského sklepníka v Nuslích. Na svět ale přišel jako pohrobek, neboť jeho otec zemřel den před jeho narozením. Vyučil se kovorytcem a pak ještě absolvoval tři ročníky večerních kurzů obchodní akademie. Již v šestnácti letech jej zlákalo divadlo, hrál s ochotníky, a dokonce se věnoval i režii. Profesionálnímu divadelnictví se ovšem velmi dlouho bránil. Bál se, že by jej neuživilo. Pracoval raději jako účetní. Nakonec volání múz přece jenom podlehl. V roce 1940 se usadil u kočovného Divadla Práce Františka Grabingera. Po třech letech však divadlo opustil a začal se znovu věnovat jiné činnosti.
Bedřich Prokoš
Hned po osvobození se s vervou pustil do budování nového divadelnictví a stál u zrodu Městského divadla v Mostě a Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze. V roce 1954 se stal členem souboru Divadla na Vinohradech. Od roku 1958 do ledna 1965 byl uměleckým ředitelem Národního divadla. Poté se vrátil na Vinohrady. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl pro změnu uměleckým šéfem činohry Národního divadla. První česká scéna se stala jeho poslední štací. Do důchodu odsud odešel v roce 1983. Přestože měl jako funkcionář velké slovo a váhu, svého společenského postavení nevyužíval, nikomu neškodil, a pokud se některý z kolegů dostal do problémů, snažil se mu pomoci.
Začal agitkou, pak se stal komediálním hercem
Film jej poprvé objevil v roce 1950. Ve Vítězných křídlech získal roli inženýra Kouby. Jednalo se dobovou agitku, jež se odehrává mezi dělníky v továrně na výrobu letadel, kde funguje úspěšný plachtařský klub. Od chvíle tohoto svého debutu byl Prokoš filmaři a posléze i televizními režiséry vyhledáván často. Vždy se ale jednalo především o menší role. Zprvu to byly úlohy vážné a dramatické. K nim patřil poslanec Haken v Anně Proletářce, oficiál Havelka z Vyššího principu nebo hauptman Flibor ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk.
S přibývajícím věkem se dostavily i role komické. Diváci si Prokoše jistě pamatují coby předsedu vodnického kongresu v nesmrtelné komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách či jako pana profesora z dalšího komediálního filmu Což takhle dát si špenát. V obou případech se ocitl pod režisérskou taktovkou Václava Vorlíčka. Hercovy nejznámější role se ale pojí především s filmy Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. V kulovém blesku si zahrál ženicha v seniorském věku Fliegra, v Trháku filmového dramaturga a ve filmu Vrchní, prchni se stal právníkem, který řeší, kde bude jeho vnuk, pochopitelně až se narodí, slavit promoci. Naběhne ale falešnému číšníkovi v podobě Josefa Abrháma a o restauraci nakonec již nechce v životě slyšet.
Byl i skvělý dabér
Bedřich Prokoš tvůrčí tandem Smoljak Svěrák velice obdivoval. Kdykoliv jen mohl, zašel se podívat na představení do Divadla Járy Cimrmana. A když se soudruhům náhodou na práci obou pánů něco nezdálo, snažil se to vyžehlit.
Před filmovou kameru se naposledy postavil v roce 1981 v historickém dramatu Každému jeho nebe, před tu televizní pak ještě o deset let později. V seriálu Dobrodružství kriminalistiky ztvárnil doktora Schumana. Bedřich Prokoš se vedle divadla, filmu a televize skvěle uplatňoval i v rozhlase a dabingu. Krátce také vyučoval herectví na DAMU.
Od roku 1939 se oženil a s manželkou Zdenou měl dvě dcery. Dcera Václava je spisovatelkou a u filmu působí jako překladatelka a autorka dialogů. K vydání připravila otcův vzpomínkový sborník „…a všichni jsme jen herci“.
Vynikající představitel malých rolí Bedřich Prokoš zemřel dne 2. dubna 1997 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti pěti let.
Zdroje:
