Článek
Narodila se jako Blanka Wedlichová v Cerhenicích na Kolínsku. Její otec Alois Wedlich byl nadaný malíř a básník, kvůli obživě rodiny ale raději začal vést obchod a hospodu a později, ve třicátých letech, si koupil hotel v Lázních Železnice u Jičína. Za krize bohužel zkrachoval.
Rodný dům Blanky Waleské v Cerhenicích
Blanka studovala gymnázium, v tercii ale propadla z matematiky. Roztrpčení rodiče ji za trest poslali na rodinnou školu do Kolína. Ale ani tentokráte to nedopadlo dobře. Svéhlavá Blanka školu opustila a začala se živit. Našla si ubytování na Smíchově u strýce Josefa Wedlicha, projektanta mnoha českých přehrad, a přijala práci služky v rodině německého profesora. Když zjistila, že musí denně tahat uhlí ze sklepa do čtvrtého patra, přešla do jiné rodiny, kde vychovávala dvouletého chlapce. Táhlo ji to ale k herectví. Statovala ve filmu a tančila ve sboru v Aréně. Teprve, když jí bylo dvacet let, šla do sebe a nastoupila na pražskou konzervatoř. S přípravou na zkoušky jí pomáhala Růžena Nasková, jejímuž muži malíři stávala krásná Blanka modelem. Její spolužačkou v ročníku byla hvězdná Lída Baarová.
Český film ji přehlížel
Po absolutoriu vystřídala několik divadel. Hrála u Vlasty Buriana i v Ostravě. V roce 1948 se stala členkou Národního divadla, kde setrvala až do roku 1976. Zatímco na divadle patřila mezi významné osobnosti, český film k ní byl poměrně skoupý. Svoji první roli dostala ještě coby posluchačka konzervatoře. Ve filmu Sňatková kancelář si zahrála prodavačku. Následovala řada drobných rolí, většinou naivek, v dobových nepříliš významných filmech. První vážnější roli získala od režiséra Václava Binovce v komediálním dramatu Městečko na dlani. Jednalo se o postavu Pepiny Řezáčové, těhotné ženy pytláka zavaleného v dole. V charakterní učitelku Pavlínu Zadákovou se proměnila v Bromově dramatu Skalní plemeno. Vražednici, vdovu Wang-Liovou, ztvárnila v kriminálním dramatu Martina Friče 13. revír.
Blanka Waleská
Jako tragická hrdinka v Daleké cestě byla skvělá
V roce 1949 získala svoji životní roli. Ve válečném dramatu Alfréda Radoka si zahrála hlavní postavu krásné židovské lékařky Hany Kaufmannové, která společně s rodinou zažívá krutou represi v době nacismu. Celá Hanina rodina nakonec zahyne v plynové komoře, ona díky nežidovskému manželovi skončí pouze v Terezíně, obětavě se stará o vězně s tyfovou nákazou a přes všechny útrapy se konce války dožije. Waleská byla v roli Hany Kaufmannové excelentní, na další podobnou příležitost bohužel čekala marně po zbytek života. Pozornost na sebe ovšem dokázala strhnout i v rolích epizodních. Diváci ji mohli spatřit jako Růženku Pavlátovou v Měsíci nad řekou, prostitutku Andělu ve Stříbrném větru, fanatickou táboritku ve Vávrově dramatu Proti všem, krutou hraběnku de Galle v Kladivu na čarodějnice, kde se opětovně ocitla pod režisérskou taktovkou Otakara Vávry. Naposledy se před filmovou kamerou objevila v komedii Marie Poledňákové Zkrocení zlého muže.
Daleko lépe dokázala hereččina talentu využít Československá televize, která jí nabídla více než padesát rolí. Často byla obsazována do pohádek, jednalo se o inscenace Krása, Chytrý synek, Princezna na hrášku nebo třeba Čarovné prstýnky. Mezi nepohádkové role se řadí paní Blažena v inscenaci Almara, nenávistná tchyně v detektivce Jak se zranit ve službě, dobrosrdečná maminka v dramatu Slečna Rajka, nebo starostlivá Karla v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. V seriálu si na rozdíl od řady jiných herců zahrála pouze jednou jedinkrát. V třídílné sérii Alexandr Dumas starší na ni připadla role povýšenecké baronky.
I televize jí dala velkou roli
Její největší televizní rolí byla stárnoucí Alžběta, kterou sehrála po boku Karla Högera v televizním filmu Františka Filipa Lístek do památníku. Příběh vypravuje o inženýru Kalinovi, kterému je již sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svojí dávnou láskou Bětuškou. Kdysi jí slíbil, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich cesty rozešly. V jeho rodišti je všechno jiné, změnili se i oni dva. Bětušku sice nakonec najde, ale již jako starou paní, která dávno rezignovala na veškeré radosti života.
Kromě divadla, filmu a televize našla Blanka Waleská uplatnění také v rozhlase a dabingu. Za svou práci obdržela řadu ocenění. Zemřela 6. července 1976 ve věku sedmdesát šesti let. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech, nyní je její hrob na cerhenickém hřbitově, odkud pochází. Pohřební obřad si nepřála. Ani kámen na hrobě, jen trávu. Nechtěla být, jak kdysi uvedla, zavřená pod kamenem. Ze světa odešla bez potomků. Během studií se sice sblížila se spolužákem Zdeňkem Šavrdou a v roce 1933 s ním otěhotněla, zvolila ale potrat a matkou se pak už nikdy nestala. Se Šavrdou žila poměrně dlouho, ale časem si uvědomila, že to není ono. Její životní partnerkou se nakonec stala ředitelka Divadelního ústavu Eva Soukupová, byť před veřejností i přáteli to tajila. O osm let mladší Soukupová ji přežila o dlouhých dvacet let.
Zdroje:
