Článek
Zlou macechu v klobouku připomínajícím netopýří křídla není třeba představovat. Německou herečku Carolu Braunbock zná u nás každý. Díky Vorlíčkově pohádce Tři oříšky pro Popelku se nejen v Čechách stala doslova nesmrtelnou.
Maturitu ještě složila na území dnešního Česka
Carola Braunbock je ale ve skutečnosti tak trochu naše. Narodila se dne 9. ledna 1924 jako Karoline Josefa Emilia Braunbock ve Všerubech, malém městečku ležícím v dnešním okrese Plzeň-sever. Tady také vychodila obecnou školu. V době středoškolských studií ale již žila v Ústí nad Labem, které se po roce 1938 stalo součástí říše. Maturitu složila 17. března 1943. Krátce po svém zasnoubení s tehdejším přítelem Richardem byla společně s rodinou dne 1. září 1946 zařazena do odsunu. Odešla do Sukowa, malého severoněmeckého městečka v Meklenbursku - Předním Pomořansku, nacházejícího se poblíž Schwerinu. Právě tady totiž měli kořeny její rodiče. V letech 1947 až 1949 tu Carola studovala na Hudební a dramatické škole v Lipsku. V době, kdy dokončovala svá herecká studia, zemřel její otec a do Lipska se přestěhovala i matka.
Všeruby
Po škole získala Carola angažmá v Deutsches Theater a Berliner Ensemble v Berlíně. Hrála tu mimo jiné ve hrách slavného německého dramatika a divadelního teoretika Bertolta Brechta, patřila mezi ně například Matka Kuráž. Z této doby se dokonce zaznamenal hereččin zpěv na jedné ze šelakových desek. Ve filmu debutovala v roce 1951 v komediálním dramatu Poddaný, který vznikl na motivy románu Heinricha Manna. Hrála sestru hlavního hrdiny Wernera Peterse Emmi Hessling.
Nikdo nevěděl, že zůstala sama na syna
Dne 31. srpna 1953 se provdala za herce Johannese Schmidta. Sňatek se konal celé čtyři měsíce poté, co se partnerům narodil společný syn. Rodinné štěstí ale netrvalo dlouho, manžel zemřel pouhých několik měsíců po svatbě, a sice 2. dubna 1954. Carola nadále v civilním životě používala jeho jméno, oficiálně se tedy jmenovala Carola Braunbock-Schmidt. Pro film ale zůstávala Carolou Braunbock, a tak o jejím manželství a synovi neměli filmoví diváci po celá dlouhá léta ani ponětí. Vše se změnilo až v jeden den roku 2019, kdy hereččin věrný fanoušek Thorsten Bergt nalezl ve starém berlínském telefonním seznamu skutečnou podobu hereččina jména. Thorsten po důvodu pátral a zjistil nejenom to, že herečka byla vdaná a měla syna, ale dokázal tohoto syna i nalézt a získat od něj mnoho do tehdy neznámých informací ze života slavné filmové macechy. Stalo se tak skutečně za pět minut dvanáct, neboť hereččin syn zemřel po vážné nemoci dne 22. listopadu 2020.
Kvůli vzhledu hrála vedlejší role
Carolin první film Poddaný byl velice úspěšný a získal i řadu ocenění. Herečka se tak zapsala do povědomí režisérů a až do své předčasné smrti se objevila v téměř osmdesáti filmových a televizních inscenacích produkovaných společnostmi DEFA a DFF. Byť byl její výkon v Poddaném kritiky velice chválen, herečka, patrně kvůli svému vzhledu, nedostávala žádné velké hlavní role. Hrála postarší vdovy, matky nebo venkovanky.
Alexandr Zick: Popelka
Z nejznámějších snímků, kde účinkovala, lze jmenovat sérii Die Stacheltierparade, což je řada krátkých filmů vytvořených v rozmezí let 1953 až 1964, které zobrazovaly problémy socialismu. Roku 1964 hrála baronku ve filmu Za mnou, holoto!, v roce 1978 se pak objevila v rodinném dramatu Sedm pih, který byl známý i u nás. Čtyřikrát se také objevila v populárním východoněmeckém seriálu Polizeiruf 110, který představoval protějšek západoněmecké kriminální série Místo činu. Úplně naposledy se s ní diváci mohli setkat v roli paní Dickkopp v televizním dramatu Hochzeit in Weltzow, vysílaném v roce 1979. Vedle filmu a televize pracovala herečka také v rozhlase. Byla ale prý doslova všestranný talent, kromě herectví se věnovala rovněž malbě a kresbě. Ti, co ji pamatují, říkají, že i navzdory posléze nabyté slávě zůstávala až do konce života velice srdečná a vtipná a nikdy nikomu neodmítla dát autogram, když o něj byla na ulici požádána.
Nikdo nevěděl, že rozumí česky
Skutečnou mezinárodní slávu přinesla Carole Braunbock role macechy v pohádkovém filmu z roku 1973 Tři oříšky pro Popelku, který se dodnes vysílá pravidelně v době vánoc nejen u nás a v Německu. Filmový štáb tehdy neměl tušení, že Carola rozumí česky a z Čech pochází, režisér Vorlíček se to dozvěděl až na konci natáčení. K žádnému faux pas ale patrně nedošlo. Nevěděl o něm režisér, ani syn, který si nepamatoval, že by někdy mluvila o nějakých drbech na place. Na filmování naopak vzpomínala velice ráda. Atmosféra, která tehdy při práci panovala, byla podle ní velice přátelská a kolegiální. Vycházela dobře především s režisérem. Byla také velmi nadšená z profesionality mladičké Libuše Šafránkové. Co ji ale mrzelo, byla skutečnost, že z filmu vystříhali dlouhé scény tance Heleny Růžičkové a ponechali pouze tu, kde zvedá do výšky prince. Tančila totiž podle Caroly doslova jako bohyně. Ostatně není divu. Původně byla baletkou.
Tři oříšky
Ona samotná se pak musela potýkat s jednou nepříjemností. Kvůli pověstnému obrovskému klobouku bylo hraní vyčerpávající a nebezpečné. Ve scéně, kde s Dorou hledá Popelku a na cestu si svítí pochodní, si musela dávat obrovský pozor a držet pochodeň daleko od těla, aby „plachetnice na její hlavě neshořela v plamenech“.
Nikdo ze štábu si v době natáčení nemyslel, že film bude mít tak obrovský úspěch, a samotná Carola Braunbock až do své smrti nevěděla, jakou popularitu si film již získal kupříkladu v Číně. Napomohla tomu bohužel také skutečnost, že herečka zemřela pouhé čtyři roky po uvedení Popelky do kin. V pouhých padesáti čtyřech letech ji zabila rakovina. Stalo se tak dne 4. července 1978 v Berlíně. Místo svého posledního odpočinku nalezla na francouzském hřbitově v berlínské čtvrti Mitte.
Zdroje:
