Článek
V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se na filmovém plátně a televizní obrazovce objevoval chlapec s nezaměnitelně kudrnatou kšticí. Byl jím herec David Schneider. K umělecké dráze měl předpoklady po své matce Evě Vlachové, která bývala v padesátých letech členkou Krajského oblastního divadla v Karlových Varech, kde se David také dne 7. října 1958 narodil.
Smrt mu do života zasáhla již v sedmi letech
Když mu bylo pouhých sedm let, do jeho života poprvé vstoupila tragédie, o níž kdysi promluvil v pořadu 13. komnata: „Táta vyskočil z okna, když mi bylo sedm let. A já jsem byl u toho. Možná kdyby tam byl ještě někdo, kdo by dokázal tátu zbrzdit, možná by se to nestalo. Byla to sebevražda v afektu.“ Vyrůstal poté sám s maminkou, která jej často brávala s sebou do divadla na zkoušky. Hostovala nějaký čas také v Městských divadlech pražských a tady si jednoho dne povšiml malého Davida Rudolf Deyl mladší. Upozornil Evu Vlachovou, že právě probíhá konkurz na roli dětského hrdiny do filmu režiséra Jiřího Hanibala Dědeček, Kylián a já. David v konkurenci stovek chlapců zvítězil a stal se filmovým Jožkou. Dědečka mu hrál sám Deyl. V roce 1966 byl ale již vážně nemocný, dokonce tak, že se filmový štáb o něj po celou dobu strachoval. David k němu velmi přilnul a těžce tuto situaci nesl. Jako Jožka nicméně zazářil.
Režisér Hanibal si na něj vzpomněl i o dva roky později a obsadil jej do filmu Červená kůlna. V roce 1969 se pak společně se svojí matkou objevil i v Schulhoffově krimifilmu Po stopách krve, s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli majora Kalaše. Není divu, že po základní škole Davidovy kroky zamířily na hudebně-dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Kromě studia nadále zvládal i filmování. Divákům se připomněl menšími party dospívajících mladíků ve filmech jako Čas lásky a naděje, Hop – a je tu lidoop či Tchán. Hojně jej začala využívat televize. Hrál v pohádkách, televizních hrách i seriálech. Mimo jiné se objevil i v jednom z dílů Třiceti případů majora Zemana, kde ztvárnil přítele Zemanovy dcery Lidky. Opakovaně si zahrál i v populárních Bakalářích.
Poznal i smrt dítěte
Po dokončení konzervatoře získal David Schneider první profesionální angažmá v Západočeském divadle v Chebu. Následovala základní vojenská služba, kterou absolvoval jako konferenciér Ústřední hudby československé armády. Kromě toho se v různých úlohách stále objevoval před kamerou. Z dodnes známých filmů s jeho účastí lze připomenout pohádku S čerty nejsou žerty nebo komedii Mladé víno. V roce 1984 získal angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Oženil se s herečkou Lucií Juřičkovou a měli spolu dceru. Tehdy do Davidova života znovu zasáhla tragédie. „Narodila se s těžkou vrozenou srdeční vadou, která byla pravděpodobně způsobena tím, že Lucka se během těhotenství setkala se zarděnkami, které měl její spolužák, když zkoušeli absolventské představení,“ svěřil se novinářům Schneider. Dcera podstoupila operaci srdce, nebylo to ale nic platné. Ve věku čtrnácti měsíců zemřela. „Během těch čtrnácti měsíců jsem na to myslel pořád a byl jsem vděčný, že mohu hrát divadlo, protože aspoň na ty dvě hodiny jsem musel myslet na něco jiného,“ popisoval Schneider. Mladé manželství se po tragické události rozpadlo. Znovu se David oženil až v roce 2007 a narodila se mu dcera Johanka. Ani toto manželství však nakonec nevydrželo.
Po zániku Divadla Jiřího Wolkera v roce 1995 zůstal bez stálého angažmá a dostal nabídku do reklamní agentury kolegy herce Michala Peška, kterou využil. Jako host poté hrával i s Pohádkovým divadlem Julie Jurištové, Divadlem Skelet Pavla Trávníčka nebo s Divadlem U hasičů. Spolupracoval také s Českým rozhlasem, na jehož programech se uplatňoval i autorsky, a jeho hlas jsme mohli často slyšet i z dabingu. Divákům se naposledy připomenul v seriálu Četnické humoresky, kde si zahrál v epizodě Majlant.
Jeho matka Eva Vlachová se dožila požehnaného věku devadesáti tří let, zemřela ale bohužel za covidu a David se tak s ní v nemocnici nemohl ani rozloučit. V současné době vyučuje v herecké škole.
Zdroje:
