Článek
Mistrovské komediální dílo, které obstálo ve zkoušce času, sága o četnících ze Saint-Tropez, se opírá o celou galerii neodolatelných postav a postaviček. Kromě nervního a servilního Cruchota, velitele Gerbera, řadových četníků, Cruchotovy manželky a dcery, je to také sestra Clotilda, která k filmům neodmyslitelně patří. Bez jejích vylomenin za volantem si Četníky dokáže málokdo představit.
Herectví bylo únikem před dobovým osudem
Postavu ztvárnila herečka France Rumilly, která měla sama s klášterem bohaté zkušenosti. Narodila se 1. května 1939 v Boulogne-Billancourt ve Francii herečce Andrée Couturier a její celé jméno znělo Marie-Françoise Suzanne Jeanne Rumilly. Velkou část svých studií absolvovala v klášteře a na Institutu Saint Vincent de Paul. Byla prý velmi rozmařilá, odmítala chodit na mši a nezajímala se o studium až do té míry, že byla ze školy třikrát vyloučena. K herectví se podle svých vlastních slov dostala „náhodou, po katastrofálním roce práv“. Byl to pro ni rovněž způsob, jak uniknout z dobře vyšlapané cesty - cesty manželství a dětí - určené pro mladé ženy té doby.
France Rumilly
Navštěvovala dramatickou školu a připravovala se na přijímací zkoušky, když si jí během konkurzu všiml režisér Jack Pinoteau. Obsadil ji do malé roličky ve své povídkové komedii Les veinards. Tady se poprvé ocitla nejen před kamerou, ale také po boku Louise de Funèse. S tehdy ještě ne příliš známým komikem si výborně sedla. O rok později to byl on, kdo ji doslova vnutil režisérovi Jeanu Giraultovi do filmu Četník ze Saint-Tropez.
S Louisem de Funèsem si rozuměla
France se domnívala, že její jeptiška bude nějaká ctnostná žena, pak se ale ukázalo, že je v podstatě trochu šílená. Temperamentní Clotilda se ve svém malém Citroënu 2CV zjeví prozřetelně vždy ve chvíli, kdy je její pomoci třeba. Plnou rychlostí pak vyráží vpřed a komisař Cruchot se drží zuby nehty, aby z vozu nevypadl. Při bláznivých kouscích ji za volantem ovšem zastupoval kaskadér Rémy Julienne. France se objevila i v dalších pokračováních Četník v New Yorku, Četník se žení, Četník ve výslužbě, Četník a mimozemšťané a Četník a četnice. Její bouřlivý smích, její bláznivý styl a její neutuchající dobrá nálada ji zapsaly do panteonu nejoblíbenějších vedlejších postav četnické série. „Diváci čekali na scénu s jeptiškou - stejně jako čekali na scénu s Q v Jamesi Bondovi. Stala se z toho vnucená figura,“ vzpomínala herečka v roce 2019. Na vrcholu se její postava ocitla v Četníkovi ve výslužbě, kde se stala matkou představenou kláštera Saint Vincent de Paul. Filmová fikce odkazovala na její dávná studia.
Připomínka četníka v Saint-Tropez
Na rozdíl od mnohých jiných si spolupráci s nesmrtelným Louisem de Funèsem vždy pochvalovala. „Byl to okouzlující muž, rozvážný, příjemný ve své práci. Podotýkám, že byl stále stejný i o dvacet let později, když jsme natočili posledního Četníka. Nemyslím si, že by se někdy změnil,“ vzpomínala na dlouholetou profesní spolupráci.
Japonský plakát k Četníkovi ze Saint-Tropez
Díky malé, ale výrazné roli řádové sestry si France Rumilly udělala jméno. Lidé ji poznávali na ulicích, a to nejen ve Francii. I když nechodila v duchovním oděvu, stále si byla dost podobná. A ve skutečnosti i poměrně hezká. „Kolegové v divadle se mě pak v legraci občas ptali, zda bych je někam nemohla rychle hodit,“ líčila s úsměvem v jednom z rozhovorů.
Ještě jednou se stala sestrou Clotildou
Po úspěchu s Četníky jí všichni předpovídali velkou kariéru. Nestalo se tak. Režiséra komedií Jeana Giraulta velmi zaujala, ale do dalších filmů ji už neobsadil. Nabídky, které přicházely, byly vždy na malé vedlejší role. S Louisem de Funèsem si zahrála ve filmu Grand restaurant pana Septima. K vidění byla i v komedii Jsem nesmělý, ale léčím se. V roce 1985 se znovu objevila jako jeptiška Clotilda ve filmu Richarda Balducciho Le Facteur de Saint Tropez. Balducci byl scénáristou Četníků a tak si svoji postavu mohl bez problému vypůjčit i do dalšího filmu. Naposledy se France před kamerou objevila v roce 1986 v komedii Takhle to děláme v Moskvě s Philippem Noiretem v hlavní roli. Pak účinkovala především v divadle.
Na skutečnost, že svoji filmovou kariéru ukončila v pouhých sedmačtyřiceti letech, si ale nikdy nestěžovala. „Miluji život, všechny aspekty života. Všechno mě zajímá. No, když už nedělám filmy, tak už nedělám filmy a pak dělám něco jiného. Jsem babička. Mám vnučku, mám radost, starám se o ni, je to vzrušující, prožívám skrze ni spoustu věcí,“ připomněla svůj druhý život, který jí byl nabídnut poté, co opustila filmové plátno. Bláznivá jeptiška France Rumilly dnes žije v Paříži.
Zdroje:
