Článek
Franco Nero se narodil dne 23. listopadu 1941 jako Francesco Sparanero ve vesnici San Prospero u Parmy. Vyrůstal spolu se svými čtyřmi sourozenci v nepříliš majetné rodině poddůstojníka karabiniérů. Od dětství chtěl být hercem a již v sedmi letech poprvé vystupoval ve školním představení. Během středoškolských studií se věnoval ochotnickému divadlu a také zpěvu. V těchto svých aktivitách pokračoval i v době, kdy na milánské univerzitě studoval ekonomii. Vojenskou službu absolvoval v Neapoli, odkud pravidelně zajížděl do Říma, kde účinkoval ve fotorománech a pracoval jako osvětlovač a asistent kamery během natáčení dokumentárních filmů.
Zamilovaný rytíř Lancelot
Zpočátku se chtěl věnovat režii. Od poloviny šedesátých let se ale začal uplatňovat spíše před kamerou, nejprve v drobných úlohách. V roce 1966 získal roli Ábela v nákladném americko-italském snímku „Bible“ režiséra Johna Hustona. Následovala řada úloh šlechetných hrdinů v komerčních dobrodružných thrillerech a spaghetti westernech, z nichž lze jmenovat kupříkladu snímek „Django“. V roce 1967 dostal nabídku z Hollywoodu, která mu pomohla vyprostit se z této škatulky. V muzikálu „Král Artuš a jeho družina“ dostal roli šlechetného a nešťastně zamilovaného rytíře Lancelota. Hereckou partnerkou mu byla herečka Vanessa Redgrave. Nero z ní v prvním okamžiku rozhodně nadšený nebyl. „Když jsem se s ní poprvé setkal na place, řekl jsem režisérovi Loganovi: ‚Jak je ošklivá!‘ Byla hubená, bez make-upu, měla na sobě roztrhané džíny. Byl jsem zvyklý na květnaté italské krásky!“ Pak se ale vše zlomilo. Iniciativu převzala Vanessa a pozvala mladého herce na večeři. Právě se rozváděla s otcem svých dvou dcer režisérem Tonym Richardsonem, který od ní odešel k americké krásce Jeanne Moreau. Během romantické večeře orámované světly San Francisca Nero kouzlu britské herečky podlehl. Zrodil se krátký vášnivý románek, z něhož v roce 1969 vzešel syn Carlo Gabriel Radgrave Sparanero, dnešní scénárista a režisér. Krátce poté se ale dvojice rozešla.
Přichází Den sovy
Oba herci ještě předtím stačili natočit několik dalších společných snímků. Paralelně s tím Franco Nero pokračoval ve své umělecké kariéře v Itálii. Již v roce 1968 podal skutečně vrcholný výkon pod vedením režiséra Damiana Damianiho v psychologickém dramatu „Den sovy.“ V roli kapitána Bellodiho vyšetřoval ve snímku z prostředí sicilského maloměsta smrt majitele stavební firmy. Hereckou partnerkou mu tentokráte byla Claudia Cardinale. Z dalších hercových rolí lze jmenovat například hlavního hrdinu v u nás známém spagheti westernu „Vůně cibule“ z roku 1975.
Další dva synové a nakonec návrat k matce prvního dítěte
Co se týče jeho osobního života, v roce 1983 se mu v Římě narodil druhý syn Frank Sparanero, dnešní architekt a fotograf. Syn vzešel z letmé známosti s herečkou Danicou Pevec a herec otcovství uznal až o mnoho let později.
Třetího syna Francesca Sparanera, známého jako Franquito, narozeného v roce 1987, má s kolumbijskou zpěvačkou Mauricií Menou, se kterou se seznámil v Cartageně během natáčení filmu. Chodil ale také s herečkami Goldie Hawn, Ursulou Andress či Catherine Deneuve. Nikdy ale zcela nepřerušil kontakt s matkou svého prvního syna. Vanessu Redgrave, ženu, která se vždy velmi angažovala v sociálních otázkách, podle svých slov nikdy nepřestal milovat. Poté, co herečka ukončila dlouholetý vztah s představitelem agenta 007 Timothym Daltonem, dal se s ní znovu dohromady. Tajně se vzali na Silvestra 2006. Z počátku drželi své manželství v tajnosti, vše zveřejnili až v roce 2009 během rozhovoru pro BBC. Velkou oporou byl manželce v době, kdy jí v roce 2009 po úrazu na sjezdovce zemřela dcera z prvního manželství Natasha Richardson, manželka herce Liama Neesona.
Franco Nero si za svoji dlouhou kariéru zahrál ve více než 150 filmech, často proměnlivé kvality. Mimo jiné i v českém filmu „Post Coitum“ nebo Jakubiskově koprodukčním snímku „Bathory“. V roce 2011 obdržel hvězdu na italském chodníku slávy v kanadském Torontu a v roce 2022 cenu za celoživotní dílo na Festivalu umění Costa Rossa. Dnes je to podle jeho milované Vanessy ten „nejkrásnější stařec na světě“.
Zdroje:
