Článek
Pohádkový příběh začíná rytířským turnajem, na němž urození mladí muži bojují o přízeň tří dcer krále Pravoslava - Vandy, Barbory a Marušky. Zatímco nápadníci Vandy a Barbory úspěšně zdolali své soky, nejmladší Maruška uteče do zahrady, kde na ni čeká tajný ctitel. Krásný a tajemný princ je synem krále podzemí, jenž ho marně varuje před lidskou povrchností.
Neokoukaný princ ze známé pohádky
Pravoslav chce korunu svěřit té z princezen, která mu nejvroucněji vyjádří svou lásku. Vanda s Barborou promlouvají o zlatě a špercích, Maruška řekne, že otce miluje jako sůl, která je pro ni nad zlato. Král se cítí být uražen a nevděčnou dceru vyžene z paláce. Navíc hrubě poníží i Solného prince. To si nenenechá líbit král podzemí a Pravoslavovo království prokleje. Sůl se během okamžiku změní ve zlato. Počáteční radost má krátkého trvání. Jen na Marušce závisí, zda bude království jejího otce zachráněno. Musí však vysvobodit i Solného prince, proměněného v sochu.
Pohádku na základě knižních předloh Pavola Dobšinského a Boženy Němcové natočil slovenský režisér Martin Hollý mladší v koprodukci se Západním Německem. Roli Marušky svěřil Libuši Šafránkové a pro úlohu Solného prince si vybral maďarského herce Gábora Nagyho. Ten již u nás v té době nebyl zcela neznámým.
Narodil se 25. května 1949 v Budapešti, kde posléze absolvoval studia herectví na Vysoké škole divadelního a filmového umění a zahájil i svoji divadelní kariéru. V první polovině osmdesátých let krátce působil v oblastním divadle, v roce 1985 se do hlavního města vrátil. Od roku 2017 je členem Petőfi Színház v Sopronu. Ve filmu debutoval v roce 1969 krátkometrážním snímkem Preludiu. V roce 1972 si zahrál ve válečném dramatu, které se u nás promítalo pod jménem Měl jsem dvaatřicet jmen. Jednalo se ale spíše o dobovou propagandu o odvážných komunistických agentech bojujících proti maďarským fašistům.
Soudce z Černého města
Ve stejné době však vznikl seriál Černé město, který byl adaptací románu Kálmána Mikszátha a je zasazen do prostředí spišského města Levoče, které bývalo součástí Horních Uher. Na samém počátku příběhu si spišský podžupan Pál Görgey vyjde na novoroční hon. Zábava skončí tragicky. Vrchní soudce ve městě Károly Kramler mu na hranici jeho pozemku s pozemkem svobodného města zastřelí psa. Görgey si to nenechá líbit a ve vzteku soudce postřelí. Místo pomoci nechají levočští měšťané Kramlera vykrvácet, odvolávaje se na staré právo, kdy pozemek označený krví soudce se stává majetkem města. Městská rada následně nařídí všem obyvatelům povinný smutek. Dokud nebude provedena odplata, musí všichni lidé v Levoči chodit v černém. Tím začíná několikaletá válka mezi levočskými občany a podžupanem. Maďarský seriál se natáčel na řadě míst někdejšího Československa, mimo jiné v Levoči, Bratislavě, Topolčanech, v Banské Bystrici či v Telči. Československá televize Černé město poprvé odvysílala v roce 1974 a záhy se u nás stalo velmi populárním. Gábor Nagy v seriálu ztvárnil měšťana a nového nejvyššího soudce Antala Fabricia. Jeho role byla kritikou velmi dobře přijata.
Českoslovenští diváci jej mohli znát i z filmu Pátá pečeť. Snímek z roku 1976 zrežíroval Zoltán Fábri a získal řadu mezinárodních ocenění. Vypráví o partě kamarádů, která se za války schází kdesi v malé hospůdce v Budapešti a řeší tu svoje každodenní problémy. Jednoho podzimního dne roku 1944 jsou všichni zatčeni a vystaveni na policii rafinovanému násilí. Teprve v tomto okamžiku, tváří v tvář smrti, každý odhalí svoji skutečnou tvář.
Když se v roce 1983 Gábor Nagy převtělil v Solného prince, nebyl tak československým divákům neznámým hercem. Dnes již jej ovšem na plátně ani na obrazovce v žádném novém filmu nikdo neuvidí. Herec se již od roku 2002 objevuje věnuje pouze divadlu.
Zdroje:
